Exil

Zpočátku kdy sledujeme ústřední dvojici, film ubíhá příjemným tempem, ale zhruba od poloviny se režisér až příliš nechává unést hudbou a tancem. Film klade na můj vkus, až příliš velký důraz na uměleckou stránku a např. zobrazování nahoty bylo celkem samoůčelné a nicneříkající. Hlavní herečka podala sympatický výkon a scénka na fotbalovém hřišti byla díky ní nejlepším momentem filmu.. Při odchodu z kina jeden mladý muž pronesl ke své přítelkyni větu "Musel jsem se hodně držet, abych se nepodíval na hodinky, no to bych se hrozně shodil." (29.12.2004)

Tahle cesta za vlastními kořeny moc nezaujme a místy dokonce i nudí - zejména příliš dlouhá scéna s uváděním se tancem do tranzu je skoro k nepřečkání. Vznikl tak spíš lehce podprůměrný film, který toho moc neukáže, ale ani zcela nenudí. Takže je zde něco, na co se nejspíš dost rychle zapomene a jen v pár lidech to možná na chvíli něco zanechá. (04.05.2010)

Ačkoliv všichni z Alžíru utíkají za svobodou a nadějí do Evropy, dvojici Zana a Naimu táhnou rodné kořeny opačně. Jejich svoboda spočívá spíše ve vzpomínkách, tedy alespoň Zanova. Naima si už tolik jistá není - a nejenom tím, kde nebýt cizinkou. K Tony Gatlifovy neodmyslitelně patří svoboda duše, léto, cikáni a snědý Romain Duris (že by jeho alter ego?). Ovšem neodmyslitelným prvkem všech jeho filmů je hudba - a nejen díky ní mám jeho filmy rád. Směsice cikánských, alžírských i tanečních písniček zní překvapivě stejně (čímž nám snad dává najevo, že kořeny máme všichni spíše v sobě), ať už jste u sebe na gauči či tisíce kilometrů daleko. Chvílemi mne hudba dostávala do tranzu, stejně jako výtečnou a živočišnou Naimu v závěru filmu. Ačkoliv film občas ztrácel rytmus a směr, stejně jako naši hrdinové při plavbě do Alžíru, tak já jim to odpustím, protože se také rád ztrácím. 70% film, 100% soundtrack. (31.01.2009)

tenhle film určitě stojí za vidění, zvláště hledáte-li někdy sami svoje kořeny... málokdo z nás je má sice v alžírsku, ale pocit, že nepatříte ani na jedno místo, to už může být obecně platnější zkušenost. ústřední pár proplouvá svou cestou zvláštním tempem, hudba tu hraje skutečně primární roli - a stojí za to. závěrečná scéna (která je skutečně nekonečná, ovšem nikoliv bezdůvodně) a epilog nechávají diváka trochu v rozpacích: mnoho se nedozví. je na každém, aby si z příběhu vybral to své. osobně se mi moc nelíbila hlavní hrdinka, naima - nějak jsem jí nevěřil její třeštění a "impulzivnost", přišlo mi to přehrávané. naopak romain duris byl výborný... a být holkou, tak se určitě nadchnu ještě víc :) shrnuto - zajímavé, i když asi nijak převratné. ale divím se, že to u nás prošumělo úplně ignorované diváky ;) 4 recenze a jen 5 hodnocení?? (30.12.2004)

Nespoutané, až přímo naturalistické! Energetická hudba a tanec dokonale přibližují emoce hlavních postav – Zana a Naimy. Cestují spolu do Alžírska, kde chtějí najít svůj původ, zcela bez starostí, téměř bez peněz, jedou nazdařbůh, nevadí jim, že neznají tamní jazyk, kulturu, zkrátka nic. Jakousi pointu či vyvrcholení jejich divoké cesty je ale to, co ve filmu nenajdete. Já osobně to vnímám jako chybku, nu ale posuďte sami. (24.01.2006)