Jdi, žij a někým se staň

Je fajn vidieť film, odohrávajúci sa v Izraeli a nezaoberajúci sa primárne I-P konfliktom. Je tiež fajn vidieť film, odohrávajúci sa v Izraeli a zaoberajúcim sa problémom rasizmu medzi bielymi a čiernymi. Je fajn, keď naopak film čiernobiely nie je a ukazuje aj nešváry etiópskych prisťahovalcov. Hľadanie svojho miesta vo svete je na živote to najťažšie a keď vám to neuľahčuje ani prostredie, môže to z Vás urobiť buď trosku, alebo človeka morálne veľmi silného a odolného. Ako skončí Shlomo, nebudem prezradzovať, pretože tie dve a pol hodiny čakania za to určite stoja. Je trochu paradoxné sledovať film, kde počúvame v origináli francúzštinu a postavy by mali rozprávať hebrejsky, vďaka výborným hercom (vždy spoľahlivý Roschy Zem, všetci traja predstavitelia Shloma a ďalší) si na to po pár minútach zvyknete. (23.09.2013)

Určitě stojí za vidění... a přece mi něco překáželo a nevím přesně co. Snad toto: Při sledování tohoto humanistického filmu o hledání vlastní identity jsem si vzpomněl na rozhlasové reportáže na RFI nebo na BBC World Service. Tu i tam se o otázkách náboženských, etnických a národnostních pojednává s důrazem na jednotu a toleranci, na překonání rozdílů objetím. Odpovědí na hledání pravdy je podle tohoto vzorce shovívavý relativismus. Jistě, tenhle extrém je o poznání přijatelnější než jeho opak v podobě rasismu, nacionalismu a náboženského fanatismu, ale pořád je to extrém - takový měkký, medúzovitý ve srovnání s nepoddajnou krabovitostí toho druhého. Usmívá se jako Barack Obama, v ruce třímá transparent s nápisem "Yes, we can" a za uchem má uvadlou květinu z roku 1968. To je však jen velmi soukromý dojem. Jinak to bylo to dobře zahrané i natočené, byť trochu předvídatelné. (25.07.2009)

Váhal jsem mezi 4 a 5*, nakonec film zřejmě trochu nadhodnocuji a dávám 5*. Čistě proto, protože 4 mi připadaly být málo. Sympatické také je, že přestože film ukazuje jednu z nejoslavovanějších kapitol moderní izraelské historie, je vůči této historii docela kritický. ■ Mezi mé nejoblíbenější scény z filmu patří ta na policejní stanici (dodatečně mi dochází, že obsahuje jemný odkaz na fakt, že režisér tohoto izraelsko-francouzsko-italsko-belgickeho filmu je Rumun). ■ A líbí se mi otázka do náboženské diskuse: Jakou barvu kůže měl Adam? ■ Psáno s odstupem mnoha měsíců: Mých 5* nebylo nadhodnocených. Jeden z filmů, které mohu vidět znova a znova. (10.04.2010)

Uvědomuji si, že hodnotit tento film jako nadprůměrný, je možno jen díky první části filmu (ca. do výměny hlavního herce), v níž se ještě pojednává o problematice falašů obecněji, v následující části jde už jen o romatický blekot. Eitiopský černoušek s velmi obtížnými předpoklady (úmrtí sourozenců, loučení s matkou, zamlčování svého původu) se nakonec perfektně zabydlel mezi židy (všude je oblíben, dívky po něm šílí, skvělá kariéra lékaře ho nemíjí), co se nejspíš sotva kdy podaří bílému gójimovi. Na tomto popředí se osudy ostatní falašské komunity (až na je ho staršího přítele) zcela vytrácejí, takže nás mohou překvapit zprávy v novinách o tom, že (letos) falašové připravovali hladovku proti chystanému ukončení transferu jejich rodinných příslušníků z Etiopie, a že (především v roce 2015) pořádali v Tel Avovu spousty protestů proti "diskriminaci, rasismu a policejní brutalitě." Na druhé straně ovšem nejze pominout ani problémy s integrancí z jejich strany. Jak to asi dneska vidí náš hoch? (08.09.2018)

Prvni polovina filmu, ktera poukazuje na integraci Slomy do nove spolecnosti je vynikajici. Izraelske realie a zpusob zacleneni Falasu vypadaji realne a nestranne, za to urcite palec nahoru. Jak hlavni postava starne, jakoby tvurci nevedeli co s nim... Nicemu ani nepomohl zvlastni vztah se Sarou a zaver byl jasny jiz na zacatku filmu. Atmosfera je ale dobra, herci taky dobri a film ma namet, ktery me zajima. Kladne hodnotim i hudbu. (31.10.2014)