Kasaba
Small Town, The
Réžia:
Nuri Bilge CeylanScenár:
Nuri Bilge CeylanKamera:
Nuri Bilge CeylanHrajú:
Mehmet Emin Toprak, Havva Saglam, Cihat Bütün, Fatma Ceylan, Mehmet Emin Ceylan, Sercihan Alioglu, Semra Yilmaz, Latif Altintas, Muzaffer ÖzdemirObsahy(1)
Děj filmu se soustředí na mladou dívku a jejího bratra, jak jdou do školy, hrají se na polích kolem malého města v Turecku a poslouchají rozhovory svých příbuzných při kempování v okolí . Nuri Bilge Ceylan ukazuje nejen dětské vidění světa, ale také společenské, ekonomické a historické síly, které ovlivňují chod rodiny, a lákavý, i když falešný, sen o lepším životě ve městě. (Cycake)
(viac)Recenzie (11)
Film je o tom, že ked' raz nezdvhihnete plachty, zostanete trčať v prdelákove do konca života! Ale mne by sa páčilo bývať v chatrči a žiť len z toho, čo si vypestujem, sedieť pri ohníku a nemyslieť na to, že si musím nastaviť budík a ísť ráno na tú nepríjemnú jedenásťhodinovú šichtu! Ale nebavilo by ma sa tam pchať s rodičmi, prarodičmi a deckami asi (v tej chalupe). V každom prípade je to pekne depkový film. ()
Skvostný začátek, odkoukaný od života - vzbuzuje zdání hraného dokumentu o lidech, zvířatech a přírodě, kde voní senzitivní i nelítostné dětství, na který navazuje tíživá melancholie dospělých, která předchozí drsnou poetiku spolehlivě zadupává... Překrásná kamera a naddimenzovaný zvukový doprovod nám má připomenout ztracenou schopnost vnímání, která se vzdálila společně s dětstvím, aby se s menší intenzitou vrátila ve stáří - doba mezi nimi patří osobnostnímu rozvoji a existenčnímu stresu - proto se neumíme nastavit vánku a zaposlouchat se... třeba do ticha. ()
Malé město navazuje na krátkometrážní film "Koza". Tentokrát nesleduje život starých lidí ale naopak si bere do svého hledáčku malé děti a dospívající. Skrze jejich oči ukazuje jejich pohled na svět a touhy. Narozdíl od předchozího filmu však ustupuje symbolika do pozadí, což filmu jen prospívá. Co mi naopak na filmu vadilo bylo přespřílišné množství dialogů, které pomalu zabíjely poetiku, vytvářenou obrazem. Zajímavé na snímku ale je, že ač je z roku 1998, působí daleko starším dojmem (téměř jak z nových vln 60.let); a nezpůsobuje to jen černobílý materiál ale také způsob, jakým je film natočen. ()
Od Nuriho jsem viděla například Tenkrát v Anatolii a ani v tomhle jeho o čtrnáct let starším filmu nezapřel svůj rukopis. Je to silně bezútěšný a depresivní film, který stavěl hlavně na všeříkajících záběrech kamery. Nebylo zapotřebí moc mluvit, proto mě možná ta střední část moc nezaujala a připadala hluchá. Po celou dobu jsem asi nejvíc byla zvědavá na osud jednoho tvorečka a nedočkala jsem se. V případě Kasaby bych vzala nohy na ramena a mazala pryč co nejrychleji. Strašný život v strašných podmínkách. Nicméně momenty s pírkem nebo pohled na padající kapky z mokrých ponožek na horká kamna a mnoho jiných záběrů byly nezapomenutelné. ()
Ma to naprosto skvelou a skvele natocenou prvni tretinu. Kdyz jsou deti ve skole, je film zajimavy, ma skvele odpozorovane detaily a klade zajimave otazky a otevira nenasilne temata. Pak je jaro a deti pres hrbitov dojdou k ohni, kde se nic nedeje a radoby moudre mluvi dospeli. To pak jednoho zamrzi, ze to nezustalo v tempu a stylu prvni tretiny. ()
Galéria (5)
Fotka © Memento Distribution
Zaujímavosti (1)
- Film v roce 1999 získal na filmovém festivalu v Kolíně nad Rýnem cenu za nejlepší snímek a nejlepší kameru. (Terva)
Reklama