Vzdálený

Začínám si myslet, že turecká a íránská kinematografie jsou perla vedle perly. Ještě stále si tu režiséři vyhrají s detailními záběry kamery a scénáři, které mají -- někdy i velmi málo slovy -- co říct a hlavně jdou ve znázorňovaných problémech často až na dřeň, aniž by se snažily z diváka ždímat slzy. K takovým filmovým počinům patří i Vzdálený, kdy se nejedná tolik o fyzickou vzdálenost od své rodné vesnice, jako o psychickou vzdálenost od svých vesnických kořenů. Hlavní hrdina je v podobě krátkodobého nájemníka, jímž je muž z jeho rodné vesnice, konfrontován s myšlením, před nímž možná sám před časem unikl do Istanbulu, aby se zde věnoval své fotografické kariéře. Městský způsob života v něm zřejmě umocnil již vrozené samotářské až egoistické sklony. Tatam je určitý pocit vesnické komunitní sounáležitosti. Jeho host už není bohem do domu, leč břemenem... Možno zhlédnout zde: http://www.youtube.com/watch?v=uK9LE7SU5hg&list=PL96368C91CAF4354A&index=3&feature=plpp_video (29.07.2012)

Tento komorný príbeh odohrávajúci sa v Istanbule, odkrýva jeho úplne inú tvár na akú sme zvyknutý. Toto mesto na hrane západu a východu je stretom sekularizovaného odosobneného pragmatického osobnou spotrebou naplneného života Európy a tradícii východu. Práve tu sa stretávajú dvaja bratia, ktorý sú si navzájom cudzí a nič na tom nezmení ani spoločné bývanie v byte staršieho z nich. Práve naopak. Ten je po rozchode s manželkou zvyknutý na život v samote a úplnej sebestačnosti, kedy ktokoľvek iný predstavuje len zbytočnú a akútnu záťaž. Tú zhmotňuje práve samozvane sa k nemu nasťahujúci mladší brat z vidieku, ktorý prichádza do Istanbulu za vidinou práce v období stále spomínanej ekonomickej krízy. Stáva sa tu však len ďalším anonymným členom skupiny vyvrheľov, ktorý sem očividne nezapadajú. S postupom času sa vzťah bratov čím ďalej viac zhoršuje a mi sme ponechaný v úlohe pozorovateľov klaustrofobickej atmosféry bytu s hromadiacimi sa vzájomnými antipatiami. Istanbul v zime je chladným a bezútešným mestom, ktoré skôr pripomína pochmúrnu metropolu niektorých zo Severských krajín ako exotické Turecko. Dokonale ale zároveň ladí so stavom vzťahov oboch bratov. Taktiež tu Ceylan používa viaceré odkazy na tvorbu Andreja Tarkovskeho, ktorý tu naberá úlohu určitého latentne prítomného symbolu dávno zanechaných ideálov, ktoré zostali pre oboch bratov, najmä toho staršieho, nenaplnené a zároveň odhaľuje jeho zlyhanie v osobnom ako aj profesionálnom živote. To s akou malou hŕstkou a aj to útržkovitých dialógov si Ceylan vystačí je priam fascinujúce. Dokáže ale zároveň vyjadrovať i tie najskrytejšie emócie, ktoré zvnútra trýznia postavy. 4,5* (06.07.2008)

Turecko trpí "západnými" nedostatkami typu prepúšťanie zo zamestnania, pretože fabriky už nezvládajú, veľkomestským odcudzením ľudí, rozdielmi medzi životným štýlom v meste a na dedine no a z toho všetkého vyplýcajou osamelosťou. Tá je tu podaná maximálne minimalisticky, o to však existencionálnejšie. Možno sa v postavách oboch príbuzných, ktorým pretiekli najlepšie roky života pomedzi prsty, spozná nemalé množstvo slovenských a českých mužov. Škoda, že som nevidel predchádzajúce filmy, ktoré spoločne so vzdialeným predstavujú jeden celok. K autenticite filmu prispieva určite jeho autobiografickosť, avšak namierená smerom k divákovi a nie proti nemu nezrozumiteľnými symbolmi, ktoré by chápal iba sám autor. (27.08.2014)

Podobně jako v pozdějším autobiografickém snímku Klima, také ve Vzdáleném režisér N. B. Ceylan vytváří spojení se svým soukromím. Ceylan tento film natáčel u sebe doma a do menších hereckých úloh obsadil vlastní rodinné příslušníky. Mohlo by se také zdát, že se tu vydal cestou důsledného realismu – životní epizodu nevzdělaného vesničana Yusufa, který ve městě nachází dočasný azyl u svého příbuzného, rezignovaného intelektuála Mahmuta, režisér snímá převážně v celcích a zdůrazňuje drobné, zdánlivě nepodstatné všední chvíle. Střet městského a venkovského, potažmo vzdělaneckého a prostého, tu však nemá jen sociální konotace, ale nabývá povahu širší reflexe vztahu mezi uměním a realitou. Industriálně půvabné, dlouhé záběry zasněženého istanbulského přístavu, stejně jako dechberoucí výjevy turecké krajiny, evokují scény z díla Andreje Tarkovského a dalších velikánů poetického filmu, ovšem znavený fotograf Mahmut už nemá chuť v nich tuto krásu vidět a zachycovat ji – místo toho na videu znuděně sleduje Stalkera, a když se nikdo nedívá, radši si pustí porno. (20.01.2014)

Osamělost v tureckém velkoměstě se ničím neliší od osamělosti jinde. Mladý muž přijíždí s báglem z vesnice, kde není práce, aby ji našel v metropoli. Nejraději práci někde na lodi, kterých je v Istanbulu plno. Ubytování mu poskytne příbuzný, ale vše má své meze. Brzy si ti dva začnou lézt pěkně na nervy. (29.05.2019)