Otvor oči

Ako väčšina tunajších užívateľov som na prvýkrát videl Vanilkové nebo. Očakávania romantickej drámy sa prekotúlali do úplne iného žánru a z toho úplne iného až do stratena. Vravím, ó aké originálne a ó ako krásne zamotané (milujem zamotané filmy). A dnes, po zhliadnutí Abre los ojos, mením názor. Americká verzia je skoro čistou kópiou, s nesympatickou Cameron Diaz a presladeným záverom. Naopak prvotná verzia (táto) od začiatku pôsobí tak nejak chladne. Ale chladne v inom zmysle slova ako predpokladáte. Každú scénu som prežíval omnoho silnejšie než v remake verzii. Priateľstvo Césara a Pelya bolo omnoho intenzívnejšie. Láska medzi Césarom a Sofiou bola omnoho sladkejšia a tak trocha iskrivejšia. Pestrofarebná kombinácia žánrov, kde netušíte v akom čase sa dej práve odohráva. OBROVSKÝ SPOILER - nečítať: Pri záverečnej scéne si uvedomte, že jeho Sofia je taktiež ako priateľ Pelayo už dávno po smrti. On žije v lucidnom sne o niekoľko dekád rokov dopredu. A keď sa prebudí? Bude sám a pravdepodobne psychickú záťaž z novej reality nezvládne. Naozaj smutné. (24.05.2010)

Oproti Vanilkovýmu nebi má originál barevnějšího hlavního představitele, tím nemyslím rasistickou narážku na horkou krev Eduarda Noriegy, ale to, že v jeho podání je César ještě sobečtějším a sebestřednějším spratkem, kterýmu ale stejně fandíte. Dialogy jsou tak nějak evropsky přirozenější, ale zase jim chybí Croweův smysl pro vtip. Scénář mě rozšvihal svým množstvím myšlenek, který vás film vedle hlavní zápletky donutí přežvýkat a za to patří Amenábarovi pukrle. A jestli se mi první půle jevila poněkud unylejší, druhá má drajv za obě. (26.06.2011)

Toto je přesně jeden z těch filmů, které mě přivádějí do deprese. Sny se míchají se skutečností, nehoda, která znetvoří obličej, všichni přátelé se odvrátí, a přítomnost Penélope Cruz. Přes tohle všechno (nebo možná právě proto) se mi film líbil. Není to jeden z těch snímků, které za pár minut vypustíte z hlavy a nemůžete si vzpomenout na jedinou silnou scénu, která vás oslovila. Tady vás toho osloví hodně (tedy aspoň mě), ačkoliv něco z toho byste radši vynechali. Doporučuji ve chvílích pohody a bez flašky v ruce. Nesnáším Itálii a italskou kinematografii, a přesto ty čtyři hvězdy nechávám. (07.02.2010)

Amenábar člověka úspěšně téměř až do konce vodí za nos a nechává ho i hlavního hrdinu, aby se celou dobu topil v nesnesitelné nejistotě. Pomalé vykreslení celého příběhu se zde naprosto hodilo. Perfektní paranoidní atmosféra byla ještě zpestřena kvalitní hudbou a velmi dobrými hereckými výkony. 8/10 (14.11.2007)

Teda ještě že jsem se na tohle nekoukal ožralej, protože v jednu chvíli jsem se v tom ztratil i za střízliva, ono to naštěstí pak zase naběhlo, ale ač příběh byl fakt originální o tom žádná, Pen nádherná, ale zase jí tam nebylo tolik, kolik bych si přál, byla místa, kdy mě přišlo, že příběh přešlapuje na místě. Z těch hereckých výkonů v kategorie pání jsem rovněž nebyl příliš unešen. (01.02.2021)