Otvor oči

Amenábar rozprestiera svoje krídla, a ukazuje nám svoje filmárske umenie skrze jeho psycho scenár a citom vybraných hlavných predstaviteľov. Všetko funguje neskutočne intenzívne, má to umelecký šmrnc, herci hrajú na hranici svojich možností. Avšak v eufórii vytvoriť niečo výnimočné, scenár zakulhává v prirodzenej logickosti a ku koncu sa stáva na moje gusto až príliž nejasným. Ps: Penélope je bohyňou i tu, nielen v mytológií... (23.10.2010)

Tajemný film, záhadné události, krásná Penelope - co víc si můžu přát. Ani mi vlastně nevadí, že až tak úplně přesně nevím, co tím chtěl básník říct. Ony ty skoky v čase a prostoru většinou nekončí moc dobře a ještě hůř se vysvětlují zvídavému divákovi. Ale bylo to hezké a takové neholyvůdské, takže to beru, šéfe. A je mi úplně jedno, že existuje nějaký remake s Tomíkem Cruisem. (13.11.2010)

Teda ještě že jsem se na tohle nekoukal ožralej, protože v jednu chvíli jsem se v tom ztratil i za střízliva, ono to naštěstí pak zase naběhlo, ale ač příběh byl fakt originální o tom žádná, Pen nádherná, ale zase jí tam nebylo tolik, kolik bych si přál, byla místa, kdy mě přišlo, že příběh přešlapuje na místě. Z těch hereckých výkonů v kategorie pání jsem rovněž nebyl příliš unešen. (01.02.2021)

Kdybych tento španělský film viděl tak o dva roky dřív, asi bych svůj komentář odbyl pár větičkami o tom, jak mě mysteriózní žánr většinou úplně míjí, nepotřebuji se nechávat unášet tvůrcemi do hned několika paralelních světů najednou a během letu napříč nimi si bez hlubšího smyslu zamotávat hlavu haluciogenními zápletkami. Nicméně mezi tím jsem viděl většinu filmů Davida Lynche, seznámil se s původní seriálovou Twilight Zone a obojí mě fascinovalo, obojí výrazně změnilo můj do té doby vlažný vztah k mysteriózním filmům. Uznávám totiž, že sny, podvědomí, paralelní světy i možnost se nechat uměním unášet do prostorů kdesi mezi nebem a zemí můžou být i nádherně fascinující, ale zrovna Otevři oči je případ filmu, který ve mě zanechal spíše vlažný zážitek, až na pár scén mě nějak více nefascinoval a s výjimkou závěru na střeše se Sofií a jejími krásně vlajícími vlasy vlastně nevyvolal žádné silnější emoce. Možná je to délkou, možná samotným stylem, který přes atmosféricky zdařilé záblesky nedokáže ty emoce v divákovi rozvíjet, možná i hlavní postavou nepříliš sympatického chlapíka, co si každý večer loví na večírku jinou holku, a jehož osud mě nechával taky spíše chladným. Závěr sice přináší silné vyvrcholení, ale to enormní množství zvratů v posledních minutách bylo na mě až příliš. Hodně zamotaný děj s postupně odhalujícím se tajemstvím je však vystavěný dost zdařile, dokázal mě napínat a ty surrealistické, animovaně zpracované výjevy ze záhadné kanceláře na mě zapůsobily asi nejvíc. [65%] (02.04.2022)

Sny se mísí s realitou a má mysl se vytrácí do neznáma. Po nemastných neslaných 80 minutách, kdy jsem si říkal "co na tom, proboha, všichni vidí??", začalo do sebe všechno pomalu zapadat, ovšem to neznamená, že jsem najednou objevil dosud skryté přednosti tohoto snímku. Z "Otevři oči" se rázem stala poblázněná sci-fi o možnostech moderních technologií a to se mi pranic nepozdávalo. To bych se raději dál prodíral těmi hutnými sny, ztrácel se a zase nacházel, než abych si poslechl, že celej film je vlastně jen o jednom velkym snu. Jako by těch snů dneska nebylo málo. Vždyť já mám teď chuť položit si otázku, zda jsem tenhle film vůbec kdy zhlédl a jestli teď opravdu píšu komentář na čsfd, nebo zkrátka jen sním. Na tomhle dílku určitě něco je, mně to každopádně zůstalo skryto. Proto mu uděluji zmatených 50%. (19.05.2009)