Basketbalistov denník

Príbeh o chalanovi z ulice, ktorý si vďaka drogám siahne až na samé dno. Možno to niekomu bude znieť ako klišé príbeh, ale téma "drogy" by mala byť v kurze a stále pripomínaná. A v tomto filme je rozobraná excelentným spôsobom. Páči sa mi aj odkaz: "Nikdy nie je neskoro odraziť sa od dna a začať od začiatku. Len treba chcieť." Priznám sa, Leovu kariéru pred Titanicom som veľmi nesledoval, ale asi to bola chyba. On bol totiž vždy skvelý herec, aj v začiatkoch jeho kariéry. Vlastne mu jeho talent predurčil jeho skvostnú hereckú kariéru už od detstva, je to zrejmé aj v tomto filme. Rolu feťáka zvládol bravúrne, normálne som nechápal. Vždy som si myslel, že v tomto smere je najlepší J. Depp, ale Leo sa mu minimálne vyrovnal. To je podľa mňa rozdiel medzi ním a napr. takým Osmentom, ktorý ako dieťa bol tiež excelentný a natočil skvelé filmy, ale v poslednom čase nemám dojem, žeby jeho kariéra stúpala smerom nahor. Naproti tomu Leo stále stúpa a ešte dlho stúpať bude. Bravoooo. 85/100 (04.02.2014)

Bravurně vystylizovaný příběh jednoho z mnoha. Jim Caroll ve své autobiografii popisuje na svém vlastním případu nejběžnější důvody, které svádějí na drogovou cestu; smrt bližního, pozitivní přístup kamarádů, juvenilní zvědavost nebo i sexuální rozkoš. Právě díky těmto aspektům se úspěšný student a sportovec stává lidskou troskou velmi záhy. Právě onen samotný převrat ve třetině stopáže je naprosto alarmující. Mladický pohled na svět plný nespoutané energie a optimismu dostává pořádnou ránu od reality a padá na zem mezi feťáckou komunitu a vše co se jí týká. Kalvert zariskoval a celý film natočil neuvěřitelně realisticky. A risk je zisk. Právě samotná surová forma nejvíce vzbudí pozornost a opovržení, samotné pocity intoxikace nebo projevy abstinence jsou zachyceny někdy až příliš živě. Příběh jako takový by ovšem nebyl tím čím je, nebýt fenomenálních hereckých výkonů všech zúčastněných; Wahlbergovy návaly agrese či DiCapriovy agónie zkrátka nenechají jednoho na pokoji. Do již nabitého děje tvůrci ještě stihly promítnout na pozadí některé známé, nejen americké problémy - od problematiky samotného křesťanství, přes protikladné hodnoty společenských vrstev a etnické rozdíly Melting potu, až po dostupnost střelných zbraní a s ní spojenými masakry na školách. Snímek se může chlubit i částečnou nepředvídatelností, která je ozdobou mezi ostatními filmy tohoto subžánru. Osobně bych pak zmínil scénu matky a Jima přes dveře; tolik emocí v jedné scéně se jen tak nevidí. No a samotný konec podléhající americkým standardům je pak jen těžké zkritizovat, když je dílo natočeno podle skutečného příběhu. Ono to vypadá, že jenom chválím a chválím, ale i po opakovaných projekcích na Rváčově deníku zkrátka stále žádné vady nenacházím. Nechápu, jak jsem na tento unikátní film mohl narazit až teď, když se bezpochyby řadí mezi špičku žánru a nejen ti zaujatý drogovou tématikou nebo umem Leonarda by si jednoznačně tento snímek neměli nechat ujít. Ani za trošku dávky. Jenom trošičku. Vždyť zítra skončím. Jen naposled. Naposledy. Více zde. 90% (25.11.2012)

DiCaprio byl tehdy snesitelnější než dnes.Točil nenápadné filmy a tento je jedním z nich. Určitě to není film, který vtiskne divákovi hlubokou myšlenku, a ačkoliv si na to hraje, není filmem, který má tak propracovanou vnitřní kostru, ale má celkem pevný obal, kterému celistvost dodává výborně hrající DiCaprio. Téma drog mě nikdy moc nezajímalo a celkem lidmi, kteří je berou pohrdám, ale rád se podívám na trosky, kteří si ten fet dopřávají, ačkoliv v tomto filmu nejde tolik o realistické podání, jako spíš o filmový, a tak trochu excesivní prožitek. 70% (06.12.2010)

Drsný příběh o slabé čáře, která se dá snadno překročit při úniku z běžného stereotypního života - věčně hrát basketbal a která vede ke koupi drog, kterou když překročíme, bude již těžké se navrátit. Dávkování se zvyšuje, peníze dochází a DiCaprio výborně zahrál silný absťák při dobývání se do domu. [7,5/10] (19.04.2009)

Občas se poperou, jindy něco čmajznou, nemají úctu k autoritám, občas se opijí nebo čichají drogistické přípravky. Jsou to výrostci, ale ještě by nad nimi člověk hůl nelámal. Jeden z nich se vymyká: solidně hraje basketbal, s pokorou navštěvuje smrtelně nemocného kamaráda a píše si vše, co vidí v ulicích New Yorku a hlavně o tom, kam se ubírá jeho (ne)všední dospívání. Jemně prokreslené, soustředěné, živočišné i nervní DiCapriovo herectví se dere nahoru. Z rebela se pomalu stává muž, aby znovu spadl na samé dno: kvůli tomu, že si jednou „vezme“. Za solidní výpovědí o užívání drog stojí básník a hudebník Jim Carroll (jeho nejvýznamnější práci představuje právě jeho vlastní autobiografická kniha), o filmovou verzi byl prý mezi mladými herci slušný zájem (třeba Johnny Depp nebo River Phoenix), nakonec padla volba na DiCapria, který však nechtěl, aby to byl pouze nějaký laciný propagační film proti drogám. Nestalo se. A DiCaprio byl před kamerou znovu nesmírně přirozený. Nestaral se o to, co si druzí myslí (i proto následně přijal roli homosexuálního básníka Rimabauda), a i to mu možná v začátcích hodně pomohlo. (26.12.2015)