Proti múru

Za normálních podmínek by scénář vystačil na celovečerní film, ale to by se režisér nesměl nihilisticky nimrat ve zbytečných detailech a musel by dát průchod příběhu. Možná se z toho dal sestříhat velmi solidní středometrážní film, protože poslední půlhodina byla fakt dobrá. *** Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií II. (28.10.2015)

na europsku tvorbu sa vzdy velmi tesim a byvam aj viac zhovievavejsi pri jej hodnoteni, teraz vsak nemozem dat viac ako tri hviezdy. film je po pribehovej stranke deravy ako emental a nezaplata ho ani schopna filmarska remeselnost..tie dve hodiny su viac utrpenim, ako radostou, co je pre film dost blba vlastnost. (06.04.2007)

Dokonce i na můj vkus až moc tragický a depresivní, což je fakt co říct, jelikož se v depresivnosti vyloženě rochnim. I přes tento až moc depresivní fakt, se ve filmu najde věc, která je pro kvalitu filmu z mého úhlu pohledu daleko fatálnější (v tom negativnim slova smyslu), a to je prostě skutečnost, že jsem se za boha nedokázala soucítit s tou jejich "zamilovaností", se mnou to prostě nic neudělalo a ve finále mi bylo jedno, jestli to dopadne dobře, nebo ne. Což je prostě špatně. Škoda, takovéhle téma šlo uchopit daleko vkusněji, bez té zbytečné a přehnané depresivnosti, která ve mě vzbudila ledatak lhostejnost. (27.04.2011)

Sibel, jejíž zhýralý život je okázalou rebelií vůči pravidlům její konzervativní, rodiny potká Džahida (už jsem zaslechl i pár zkomolenin, tak jsem to edukativně napsal foneticky :)), jehož zhýralý život je následkem kruté rány osudu, a oba si mezi sebou, navzdory osobní mindrákům a excesům, začnou budovat určitý vztah.. Nejsilnější Akinovou zbraní je jednoznačně schopnost udělat film, který není ani přikrášlený, ani uměle depresivní. Problém integrace národnostních menšin či náboženských záležitostí je tu ponechán stranou (teda IMHO, až mne zaráží, kolik komentátorů si myslí opak) a hlavním tématem se stává vyrovnání se s vlastní osobností a životem (včetně vztahů s lidmi s nimiž ten život chceme nebo musíme sdílet), před nímž by se nemělo utíkat. K Sibel Kekilli bych dodal, že je nejen dobrá herečka, ale také moc hezká ženská a prostě jsem si (samozřejmě z čistě studijních důvodů!) musel projít její, ehm, řekněme ranou filmografii. Té bych dal taky čtyři hvězdičky. Minimálně :) (30.01.2010)

Sakra, já vím, že život není lehkej, ale fakt to nejde skrze film vyjádřit i jinou cestou než takovou, po jejímž absolvování budete mít hlavu jako po víkendové pařbě? Musí hrdinové podobných filmů strašně trpět, abychom pochopili, že strašně trpí? Jsou ty maniakální hádky, podřezané žíly a rozbité obličeje nutné? A k čemu to celé je, když je výsledný efekt přesně opačný a film se tím divákovi odcizuje? __ Proti zdi mě i přes nespornou sílu zobrazovaných emocí nechalo zcela chladným. Přitom jsem se opravdu snažil pochopit chování hlavních hrdinů a i když jsem měl pocit, že mé psychické rozpoložení koresponduje s tím jejich (rezignované smíření), nefungovalo to. Možná to ani fungovat nemělo, ale k čemu by pak byl podobný film? Postavami Proti zdi jsou dva němečtí Turci a jestli bylo cílem režiséra sdělit světu, že život německých Turků stojí za starou belu a kvůli xenofobní společnosti nikdy nebude stát za nic jiného, záměr mu nevyšel. Cahit a Sibel jsou dva dobrovolní outsideři, jejichž sebedestrukční cesty životem se náhodou protnou a moc dobrého z toho nevzejde – jejich vinou. Občas jsem chápal, proč se chovají tak, jak se chovají, občas vůbec. Asi se pohybuji v jiném světě, kde někoho opravdu milovat neznamená šukat s ním. __ Fatih Akin jde ve všech ohledech až na dřeň, filmu nelze upřít syrovost, zčásti dosaženou naprostým rezignováním na vizuální poutavost. Prostředí, ve kterém se hrdinové pohybují je plné špíny, krve, zvratků – prostě bordel, který jakoby reflektoval bordel v jejich životech. Jak ale následně vyjde najevo, věci nic neznamenají, nemají žádný vliv na duševní stav věcí. S ošklivostí míst rezonuje krása Sibel Kekilli, výborné neherečky (přesněji pornoherečky), u které jsem skoro celou dobu alespoň přibližně tušil, co zrovna prožívá, proč její euforii náhle vystřídala naprostá beznaděj apod. __ Hlavním problém Proti zdi bude asi snaha obsáhnout v sobě příliš mnoho pravd. Cesta životem zkomplikovaná naší vlastní neschopností jej žít; turecké národní tradice a zvyky; touha po svobodě v opozici k lásce k rodině… a do toho komediální scény, u kterých jsem se nesmál, protože jsem byl připraven na film, při němž se smát nebudu. Teď už vůbec nevím, co si mám myslet. Sakra, ten život fakt není lehkej. 70% Zajímavé komentáře: pshimi, Paldini (19.04.2008)