One Piece

Bohužel, jak dobře to začalo a s jakou vervou jsem se do úvodních dílů pustil, tak nasraně, unaveně a otráveně kráčím od Luffyho bandy směrem vzad po 206. dílu, zděšen perspektivou, že bych se na něco takového měl vydržet dívat ještě několik set (!) dílů. Nevěřil bych, že to někdy napíšu či řeknu, ale zlaté fillery u Naruta, Bleache či Fairy Tailu, byť jsou sebehorších kvalit. Takové fillery může aspoň člověk přeskočit, nikoli ovšem dlouhé, předlouhé, jak zločinec na skřipci natahované epizody plné vyčerpávajících rekapitulací předchozího děje, jež jedou podle mangy. Právě ty rekapitulace předchozího děje a otravné natahování soubojů jsou asi tím největším zlem, kvůli němuž jsem byl nucen One Piece zahodit. Než se někdo odhodlá na někoho zaútočit, než někdo úplně na kaši vstane ze země, než se někdo vykecá a pronese několik květnatých vět plných patosu či vět o soudržnosti přátel, než někdo zevrubně popíše jednu ze svých hissacu waza… tak si kolikrát stihnu jít udělat kafe nebo čaj a napětí je náhle fuč. Smutné přitom je, že nějakých prvních sto epizod bylo vše výše uvedené přítomno v rozumné míře, nezabíjelo to tolik akční potenciál scén, hezky to šlapalo a seriál si mě dokázal pevně udržet u obrazovky, leč od časů dobrodružství v Alabastě a zejména na Skypieji (!) pokleslo mé nadšení jak loď Titanic do hlubin oceánu. Co si však dokázalo aspoň těch prvních sto dílů získat si mou přízeň? Zkrátím to: postavy, hudba a humor. Byť jsou hlavní postavy vesměs schematické, nezpozoroval jsem u nich nějaký hmatatelnější vývoj a mají většinou jen málo výrazných rysů, jimiž si snaží získat diváka – jak píše Subjektiv, s jehož komentářem se z velké části shoduji –, jako skupina fungují velmi dobře a umí si diváka získat a pobavit. Vždy optimistický a vtipný ňouma Luffy, odhodlaný a věrný Zoro, vychcaná Nami, sarkastický a nadržený Sandži, postava vtipálka Usoppa a tajemná Nami. K náboru dalších členů Slamáků, dalším zdlouhavým dobrodružstvím a dalším gagům jsem však již ztratil chuť se dostat. Možná až se někdy budu nudit a budu chtít zkusit dát One Piece ještě jednu šanci, tak zjistím, že díly od 206. dílu jsou opět vynikající, ale momentálně si to nemám chuť ověřovat. Lepší a dospělejší než Fairy Tail, ovšem podobně repetetivní. Chytřejší než Bleach, ale mému srdci kvůli své umělé natahovanosti méně bližší. Ať se na to dívám sebeobjektivněji, Naruto mi z této čtveřice navzdory mnoha Kišimotovým přehmatům vychází stále jako vítěz. Na neotřesitelný piedestal nejlepšího šónenu bych tak One Piece na rozdíl od mnoha fanoušků rozhodně nepostavil. (16.06.2012)

Prebojujte sa cez starsiu animaciu a pomalsi rozjazd. Caka vas tam jeden z najprepletenejsich a najkomplexnejsich pribehov vobec. Ktory sa dostatocne doplna vtipom a i smutnymi pribehmi. Riesia sa spolocenske otazky ako otroctvo, homosexualita, manipulacia vladou, zatajovanie jedovatych latok v spotrebnom tovare a ovela viac. Nesetri sa s nicim. Bomba. (18.12.2018)

Postupom sledovania musím dať za pravdu znalejším divákom anime. One Piece je obludne rozťahaný epos, ktorý v priebehu prvej polovice aktuálneho počtu epizód (730) výrazne klesá na kvalite a nato sa k nej opäť vracia. Celé to má za výsledok akúsi šialenú sínusoidu, ktorá kolíše jednotlivými arcami a je na vás a vašej trpezlivosti, ako dlho tento fenomén hodláte akceptovať. Tu by som ale položil rečnícku otázku: Ako je možné, že aj napriek takémuto obrovskému nedostatku seriál stále pokračuje, ba nielen to, dokonca dosahuje vysoké divácke ratingy a má jednu z najsilnejších diváckych základní vôbec? Myslím, že je čas odkázať Echiirovu manga predlohu, ktorá je vskutku mnohokrát svižnejšou a dynamickejšou, než seriál kedy môže byť. Ide tu najmä o istú presnosť vyobrazenia a narábanie s časom, čo rozhodne nepatrí medzi forte štúdia TOEI ANIMATION a pôvodne dynamický dej sa tak môže zdať naplnený vatou a zbytočne rozťahaný. Kedže pri One Piece funguje fenomén zapozerania sa, ktorý môžeme prirovnať k dnešným posadnutým maratónom seriálov ako povedzme Two and half men, How I met your mother, poprípade Suits; diváci tak prirodzene prestanú vnímať počet epizód a vstupujú priamo do sveta Grand Line, plného dobrodružstiev a kadejakých zvratov. Táto posadnutosť pramení taktiež aj v akejsi rôznorodosti fantasticky rozsiahleho sveta, transparentnosti úvodnej posádky (pri neskorších členoch si už nie som tak veľmi istý) a znamenitému soundtracku, ktorý sériu zodpovedne sprevádza a vyostruje množstvo kľúčových okamihov. Práve tieto faktory sú dôkazom, že seriál by zniesol omnoho skresanejšiu adaptáciu (povedzme členenú na filmy), ktorá by sa v rukách skúseného štúdia mohla aspoň zľahka priblížiť genialite pôvodného materiálu, ktorý už viac ako 17 rokov prináša úsmev na tvárach svojich verných fanúšikov. (12.05.2014)

Při prvních dílech jsem se dost cukala, jelikož animace tohohle seriálu byla vcelku děsivá. Netradiční zjev některých postav mě taky trochu strašil, ale když člověk vytrvá a přehoupne se k zhruba 150tému dílu dostane se mu odměna za trpělivost, rapidní zlepšování animace a celkově graduje i příběh. Velice zábavné, napínavé, překvapivé. Prostředí zdá se je bez hranic stejně jako autorova fantazie, což potvrzují postavy jako Emporio Ivankov a spol. Zatímco ostatní přední anime zdá se upadají, One piece nabírá na síle. Já jen doufám, že autor ve svém úsilí vytrvá, protože mě to moc baví. :) Přidáno do mých anime srdcovek. (06.06.2013)