One Piece

Je to dobré anime, a naprosto rozumím té oblíbenosti, zajímavý příběh, velmi dobře pojaté souboje, neuvěřitelná trhlost. Ale i přes to jsemho přestal sledovat a kvůli jedné jediné věci... Tou je roztahanost celého anime, ne že by se tam nic nedělo, ale příběh vždy uvázne na jednom bodě a místo aby se posouval dopředu, rozbředává do všech stran. Po asi 25 dílech (nepamatuju si přesně) jsem se tak dostal k rekrutování 3 členů posádky... když už to vypadalo že se příběh posune, 2. člena unesli a zde jsem skončil. Bohužel hodnocení je podle líbení se... a tohle se mi nelíbí. btw dlouhá anime nejsou problém, naruto vyprodukoval již téměř 500 dílů a stále aktivně sleduji. (15.11.2011)

Toto anime se vzhledem ke své délce jako celek opravdu velmi těžce hodnotí. Některé úseky jsou naprosto skvělé, některé naopak naprosto nudné a některé průměr. Každopádně jako největší přednost hodnotím (na shounen docela překvapivě) velkou porci opravdu vtipného humoru a pak samozřejmě postavy. Já tu bandu blbounů prostě žeru a budu je následovat klidně až na konec světa. Můj největší oblíbenec je Sanji, ale hned za ním je zbytek celé posádky. Ani jedna z postav mi není nesympatická, natož tak abych někoho přímo nenáviděla. Mám prakticky jen jedinou výtku a tou je neustále rostoucí fanservice u dámské části. Jestli to tak půjde dál, za chvilku Nami asi bude chodit už úplně nahá a své poprsí si bude vozit před sebou na kolečkách. Animace (zvlášť na začátku) nepatří zrovna mezi ty nejlepší a tak bývá často vytýkána, ale mě třeba zrovna vůbec nevadila. Stejně tak soundtrack je ze začátku docela nevyužitý, ale postupně se zlepšuje. Openingy bývají většinou slabé (až na ten úplně první), endingy vesměs fajn. Zatím (po cca 150 epizodách) 9/10 (27.04.2015)

Po víc než 60-ti dílech nemůžu říct, že by mě to nadchlo tak jako všechny ostatní anime seriály s více než 100 díly, které jsem viděl. Částečně je to asi animací, kterou shledávám docela tristní, i když se na ní po pár set dílech asi zvyknout dá... Nedostatky ale má i sám děj. I Inuyasha nebo Kenshin je víceméně složený z příběhů trvajících jen několik dílů, One Piece má ale zatim hodně slabý spojující faktor a co je ještě horší: doteď tam rozhodně není ani náznak schopnějšího zloducha. Zatim bych teda hodnotil na horší 4* - doufám, že se to zlepší.... A zlepšilo: Teď po víc než 350-ti dílech, kdy jsem se konečně dostal k právě vycházejícím částím se můj názor na One Piece o dost vylepšil. Proti části v East Blue se s časem zlepšily snad všechny aspekty, které může anime mít. Zlepšil se děj, konečně je tu náznak nějakých organizovanějšího protivníků a hlubšího děje (zakázané století a role World Governmentu). Zlepšila se animace (tady zvlášť nakreslení některých hlavních postav a možná jsem si vůbec zvykl na zvláštní animaci One Piece). Zlepšily se postavy: nové hlavní a většina nových vedlejších jsou skvělé a Luffy je prostě sugoi - jediná postava, která mi vadila/vadí od začátku do konce je Usopp. A nejvíc se asi zlepšil soundtrack, který od nevýrazného OST 1 prošel obrovskou změnou a klasická (dechovková:-)) melodie OST 2 mi vytane na mysli jako první při každé zmínce o One Piece. Celkově ale pořád dám 4* z několika důvodů. Nejvážnější z nich je zdlouhavost. Co se stalo za (nynějších) 365 dílů by se v jiném anime odehrálo maximálně za dílů 100. V jakém jiném anime může hlavního hrdinu uprostřed bitvy sežrat obří had a na 20 dílů ho vyřadit z boje aniž by se bitva přerušila nebo zpomalila? Kde se dá vidět na vlas stejná scéna, která se opakuje na začátku 30-ti dílů po sobě? Asi jen ve One Piece. Díly taky postupně začínají čím dál delší rekapitulací předchozího děje a kolem dílu 300 není vyjímkou opakování delší než 6 minut (z 22 !). Další menší vadou je částečná žánrová nejistota, kterou na mě One Piece působí. Většinou je to klasický až učebnicový shonen, občas se to ale zvrhne v shojou nebo prostě jen komedii. Taky to obsahuje jistou dávku těžko popsatelné nenormality/absurdity/přehnanosti, která se asi spíš musí vidět - pracovně jsem to nazval One Pieceovská Demence. OPD mi někdy (málo kdy) přijde oprvadu hodně vtipná, ale většinou jen nechápu proč tam něco takového je. Celkově teda po shlédnutí chápu, proč je One Piece jedno z divácky nejúspěšnějších anime vůbec (což dokazuje počet dílů, filmů, speciálů atd. stejně jako umístění na různých žebříčcích anime), ale pro mě to nějaké ty vady má. (18.06.2008)

Myslím, že už mám něco nakoukáno, tak bych si to dovolila ohodnotit. Nejprve bych začala krátkým srovnáním s ostatními nekonečnými anime, které mám rozkoukané. Srovnání to bude skrze hlavní postavy. Když jsem začala koukat na Naruta, ten kluk v tom oranžovém kombiné byl naprosto příšerný, nemohla jsem ho vystát. Ale teď je vše jinak, postupně jsem si ho oblíbila, až se stal postavou, kvůli které na to koukám. Ale začátky pro nás byly těžké. U Bleache jsem si Ičiga na začátku neoblíbila nijak závratně, ale ani mi nebyl protivný, takový neutrál, a to mu vydrželo až do posledních dílů, je mi jedno, jestli umře, je mi jedno, jestli vyhraje. Prostě tak nějak koukám. U Kateikyō Hitman Reborn! jsem Cunu na začátku nesnášela, protože pořád řval to své "Tasukete!!" a bulel a třásl se. To je přesně ten typ postavy, kterou prostě nesnáším, naštěstí je lůzr s potenciálem, takže nějak už bojovat umí, ale pořádně to ukáže až za dlouho. Nyní, jak čas postoupil, tak mám Cunu ráda jen, když bojuje, to konečně vypadá jako chlap. Mimo ně, mi příjde, že se jen krčí, ustupuje a občas prohlásí něco o ochraně kamarádů a bla bla bla. Typickej šónen představitel. Ale tady, bože Luffy, já si ho zamiloval už v prvním díle a se vším všudy. Když bojuje, když nebojuje, když jí, když je nadšenej... prostě Luffy je hlavní představitel No. 1 a už jen kvůli němu vím, že mi stálo za to se na One Piece podívat. Ale víte, coje ještě lepší? Že takovéhle postavě zdatně sekundujou další charaktery, které za to také stojí - Sanji, Robin, Zoro, Chopper, Nami a i ten Usopp, který mě občas rozčiluje svým srabátsvím, umí potěšit nějakou akcičkou nebo aspoň hláškou. Někomu může vadit styl kresby, ale pokud opravdu zaujmou postavy, tak nějaká kresba je fňuk, nebo si na ni lze zvyknout. Dalším velkým bodíkem je hudba - okolo 70. dílu a výš se znatelně! začíná zlepšovat a dokáže naprosto dokonale dokreslit náladu, děj. Finální boj v Alabastře mi málem vzal dech, když se ozvala vážná hudba - byla jsem tím překvapená a ono to víc, jak krásně to tam padlo. Další velkým kladovým bodem je komika, aspoň pro mě. Fakt se s nima vždycky tam zasměju, i když ty vtipy už jsou ohraný, na mě pořád fungujou. Nemyslím tím to jejich ksichtění, to naopak klidně můžou ubrat. Každopádně baví mě s nimi cestovat, jsem s nimi šťastná, mám chuť vyjet na moře, chci ucíti vůni slanýho moře. I když dokážou postrašit nehorázným počtem epizod, já jdu s nima, protože lepší partičku aby člověk pohledal. Vážně, ukažte mi lepší! :-) Btw. Písnička, kterou má Sogeking je parafráze na Segata Sanshira, že jo? :-D /// Dobře no, když se člověk probere z opití, tak zjistí, že to samozřejmě nějaký ty zápory má (třeba to strašné prodlužování), ale i s tím se dá žít a udělit 5* :-) ALE člověk samozřejmě vystřízlivý. (30.06.2010)

Bohužel, jak dobře to začalo a s jakou vervou jsem se do úvodních dílů pustil, tak nasraně, unaveně a otráveně kráčím od Luffyho bandy směrem vzad po 206. dílu, zděšen perspektivou, že bych se na něco takového měl vydržet dívat ještě několik set (!) dílů. Nevěřil bych, že to někdy napíšu či řeknu, ale zlaté fillery u Naruta, Bleache či Fairy Tailu, byť jsou sebehorších kvalit. Takové fillery může aspoň člověk přeskočit, nikoli ovšem dlouhé, předlouhé, jak zločinec na skřipci natahované epizody plné vyčerpávajících rekapitulací předchozího děje, jež jedou podle mangy. Právě ty rekapitulace předchozího děje a otravné natahování soubojů jsou asi tím největším zlem, kvůli němuž jsem byl nucen One Piece zahodit. Než se někdo odhodlá na někoho zaútočit, než někdo úplně na kaši vstane ze země, než se někdo vykecá a pronese několik květnatých vět plných patosu či vět o soudržnosti přátel, než někdo zevrubně popíše jednu ze svých hissacu waza… tak si kolikrát stihnu jít udělat kafe nebo čaj a napětí je náhle fuč. Smutné přitom je, že nějakých prvních sto epizod bylo vše výše uvedené přítomno v rozumné míře, nezabíjelo to tolik akční potenciál scén, hezky to šlapalo a seriál si mě dokázal pevně udržet u obrazovky, leč od časů dobrodružství v Alabastě a zejména na Skypieji (!) pokleslo mé nadšení jak loď Titanic do hlubin oceánu. Co si však dokázalo aspoň těch prvních sto dílů získat si mou přízeň? Zkrátím to: postavy, hudba a humor. Byť jsou hlavní postavy vesměs schematické, nezpozoroval jsem u nich nějaký hmatatelnější vývoj a mají většinou jen málo výrazných rysů, jimiž si snaží získat diváka – jak píše Subjektiv, s jehož komentářem se z velké části shoduji –, jako skupina fungují velmi dobře a umí si diváka získat a pobavit. Vždy optimistický a vtipný ňouma Luffy, odhodlaný a věrný Zoro, vychcaná Nami, sarkastický a nadržený Sandži, postava vtipálka Usoppa a tajemná Nami. K náboru dalších členů Slamáků, dalším zdlouhavým dobrodružstvím a dalším gagům jsem však již ztratil chuť se dostat. Možná až se někdy budu nudit a budu chtít zkusit dát One Piece ještě jednu šanci, tak zjistím, že díly od 206. dílu jsou opět vynikající, ale momentálně si to nemám chuť ověřovat. Lepší a dospělejší než Fairy Tail, ovšem podobně repetetivní. Chytřejší než Bleach, ale mému srdci kvůli své umělé natahovanosti méně bližší. Ať se na to dívám sebeobjektivněji, Naruto mi z této čtveřice navzdory mnoha Kišimotovým přehmatům vychází stále jako vítěz. Na neotřesitelný piedestal nejlepšího šónenu bych tak One Piece na rozdíl od mnoha fanoušků rozhodně nepostavil. (16.06.2012)