Sedem rokov v Tibete

Perfektně annaudovsky výpravné a uvěřitelné takovým tím způsobem, který po dobrodružství dychtícího diváka pohltí a přenese v čase a prostoru někam úplně jinam aniž by si uvědomoval, že sleduje film. Autenticita, kterou současná kinematografie plná rozeznatelných digitálních triků nedokáže už úplně napodobit. Příběhově je to pojaté hollywoodsky velkolepě, asi i co do skutečného příběhu hodně zjednodušeně, ale Annaudův cit pro vyprávění a feel "toho světa tam venku" jsou tu silné jako málokde. (19.07.2023)

Další ze zdařilých snímků mapujících mládí Jeho Svatosti, čtrnáctého dalajlámy. Nicméně tentokrát jeho postava byla lehce zatlačena do pozadí jistým árijským dobyvatelem nikoliv států, ale horských vrcholů. A mluvíme-li o jeho představiteli, musí se dodat, že je též významným dobyvatelem ženských srdcí (ahoj, Angie;)). Co naplat, Brad Pitt prostě je víc než dobrý herec a tenhle film celkově stojí za vidění. I přesto mám raději Scorseseho Kunduna z téhož roku. A mezi námi - hudba Philipa Glasse byla rozhodně výraznější než ta od mistra témat Johna Williamse. 70% (30.07.2005)

Pěkných 7/10. Pitt jako namyšlený árijský srandista na očistné pouti Tibetem za druhý světový. Hory, čínská invaze, doják s dětským dalajlámou. První hodina mi přišla způlky postradatelná a druhá naopak příliš osekaná, ale na to srát, hezky jsem si tím vyplnil dnešní tragickou nespavost. Brad je tu na můj vkus trochu moc "nažloutlý", ale pasoval a líbil se mi jak to zahrál. Jdu spát. (10.09.2011)

Sedm let v Tibetu jsem poprvé viděla, když mi bylo 13. V té době jsem o této zemi nevěděla vůbec nic a tento film mě pořádně vyděsil. Nedokázala jsem pochopit, jak je možné, aby v dnešním světě někdo mohl zabrat zemi někoho jiného, jak je možné, že s tím nikdo nic neudělá, jakto, jakto, jakto? Několik týdnů jsem strávila vyhledáváním informací a úplně jsem si Tibet zamilovala. Přečetla jsem několik knížek od Dalajlámy, ponořila se do filosofie buddhismu a začala cvičit jógu. Dalo by se říct, že tento film byl v mém životě jako pád drobných kamínků, jenž spouští lavinu. Jak jinak bych ho tedy mohla hodnotit než 100%? (02.02.2007)

Nevyvážený snímek. Na jedné straně umělecký film, ale když ho srovnám se Scorseseho Kundunem tak dost pokulhávavá po příběhové stránce. Na druhé straně zase stojí na neočekávatelně vlažném výkonu Pitta, který pojal rakouského dobrodruha Heinricha Harrera pro mě málo důvěryhodně. Celkově mě snímek hluboko nezasáhl, tak jak měl jistě v úmyslu. (15.08.2010)