Old Boy

Oldboy je prostredným dielom Park Chan-wookovej voľnej trilógie o pomste. Podáva príbeh O Dae-su, priemerného muža v stredných rokov, ktorý je nedobrovoľne väznený pätnásť rokov v malej miestnosti. Čas si kráti tréningom boxu a a snovaním plánu pomsty. Keď sa dostane na slobodu za okolností rovnako záhadných, ako keď slobodu stratil snaží sa dopátrať odpovede na to, prečo bol väznený a pomstiť sa svojim väzniteľom. Bude však mať prečo žiť aj po vykonaní svojej pomsty ? A je vlastne O Dae su ten vykonávateľ alebo ten, na ktorom sa pomsta vykonáva ? Oldboy je jedna nádherná inovatívna hračka. Ako už napísal POMO je to jednoduchý príbeh sfilmovaný zložitým spôsobom, i keď na rozdiel od neho si nemyslím že tá zložitosť je zbytočná. Práve ona je dôvodom, že Oldboy pôsobí ako mnohovrstevnejšie dielo, než v skutočnosti je. Formálna stránka filmu je vypiplaná podobne ako u jeho súrodencov, avšak bez toho, aby po prvom opakovala a druhý predznamenávala. Miestami až videoklipový strih je kontrastne preložený dlhou sekvenciou bez strihu, spomienky sú sfilmované tak, že hlavná postava v staršej verzii chvíľu akoby s odstupom sledovala niečo čo sa už dávno stalo, chvíľu vidí seba v mladšej verzii a chvíľu sa mladšia verzia podieľa priamo na deji spomienok. Tradične výborný je aj výber hudby, či pôvodnej alebo prevzatej.. Pán režisér má asi dosť rád Vivaldiho a používa ho ešte radšej na obzvlášť brutálne scény, čo nádherne kontrastuje s optimistickou živelnosťou klasika. Oldboy je skrátka film, aký sa často nevidí. Je to film z kategórie „kladivom do hlavy“ a nikto by si ho nemal nechať ujsť. A i keď mám oboch jeho súrodencov o niečo radšej, nemôžem ho hodnotiť inak ako 10/10 Na záver ešte dve ponaučenia. Po prvé, ak Váš zubár počúva Vivaldiho, rýchlo ho vymeňte a po druhé, kto mi povie že Star wars sú najlepšia trilógia, toho ubijem obuvníckym kladivkom. (09.05.2005)

Prostřední část trilogie Park Chan-wooka si nejvíce uvědomuje vlastní žánrovost a naši žánrovou sečtělost, a tak důmyslně střídá tváře, klame tělem, nabourává představu o čase a vyvolává u nás neustálou potřebu přepracovávat během filmu hypotézy. Hlavní hrdina projde během filmu několika zásadními změnami charakteru, motivací a našeho pohledu na něj. Film paradoxně nemá žádnou skutečně zápornou postavu. Dvojice podobně silných charakterů se srovnatelně mravně prohřešila a racionálně vzato mají na pomstu oba stejné právo (nebo nemají, záleží na perspektivě), přičemž padouchem dělá Lee Won-jina jen to, že je celý příběh vyprávěn z pohledu Oh Dae-sua - a že Oh Dae-su byl do aktu pomsty de facto vmanipulován. Mou analýzu celé "trilogie pomsty" najdete tady. (13.01.2006)

Extrémní variace na klasickou látku Oidipus Rex, kde Osud nahrazuje motiv pomsty? Proč ne, obzlášť, když je to celé natočené výtečně odlehčeným stylem, odvyprávěné několika "hlasy" a expedované v luxusním vizuálním balení... Nadhled a přirozená oscilace mezi černým humorem a dramatem je pro mě vrcholem Old Boye, kupodivu ani brutalita některých pasáží nevyhlíží samoúčelně a dobře zapadá do asijského trendu "zmrzačených" hrdinů. Skvělá hudba. Famózní herecké podání Dae Sua... perfektní a neočekávaný závěrečný twist, který je do struktury filmu zasazený tak ústrojně, že si ho rád vychutnám znovu. Trochu mi vadí formální chlad, který čiší z většiny filmu, ale ke konci se mění v existenciální žár. Ne úplně strhující, přesto nezapomenutelný film. (08.04.2007)

Čím dál více se utvrzuji ve své myšlence, že současná nejlepší světová filmová tvorba pochází z Asie - co film, to klenot. A Old Boy je jen další kousek do výtečné asijské kinematografie. A kousek je to parádní. Asi takhle nějak si totiž představuji očistec; téměř nikdy není vidět krev, přesto je Old Boy jedním z nejbrutálnějších a nejkrutějších filmů, co jsem kdy viděla. Skutečnou bolest totiž nepůsobí fyzické utrpení hlavního hrdiny Oh Dä-su, ale slova - ať už jeho nebo věznitele U-džina. Režisér Chan-wook Park buduje drsnou atmosféru od prvních titulků a všichni herci mu svými perfektními výkony pomáhají tvořit dokonalý celek. Vyzdvyhnout musím ještě hudbu, která se směle může měřit například s vždy tolik opěvovanými soundtracky Quentina Tarantina. (22.05.2005)

Emocionálně naprosto studené jako obvykle, herci totálně hysteričtí (co měl znamenat ten psí konec, nedivím se, že se dotyčný smál), to co mělo pravděpodobně emociálně šokovat, bylo spíše směšné. Tolik vychvalovaný vizuál rovněž nijak převratný nebyl, před Parkem byla spousta větších kamerových koumáků. Jako obvykle nesmí chybět samoúčelné násilí, které je opět zbytečné a opět působí jako pěst na oko. Nějak zde nevidím tu vyjmečnost. A děj ? Jeden velký chaos a zmatek. Nakonec člověk neví kdo je kdo a co je co. Značně kravský a těžkopádný projekt. Zřejmě jsem to celé nepochopil. A nebo zde ani není co chápat a skutečně se jedná jen o obyčejný a dějově naprosto pomatený mix násilí a pomsty. Že by se hodnotilo tak vysoko za poněkud "exotický" nádech ? Ten jediný tu totiž nesporně je. Jedná se skutečně o něco neobvyklého. (07.06.2007)