Nenávisť

Horor, nad ktorým neradno premýšľať, ktorý treba iba poriadne precítiť. Potme, osamote, na kvalitných slúchadlách zážitok, na ktorý dlho nezabudnem. Dejovo ani zďaleka tak prepracovaný ako Kruh (postavy nula bodov, odhalenie zrodu kliatby druhoradé), no skvelo fungujúcim napätím narvaný do prasknutia. Až si medzi jednotlivými sekvenciami nestíhate vydýchnuť. Polovicu atraktivity filmu robí zvuk, druhú polovicu kamera a strih. Pri väčšine filmov aj tohto žánru by mi to nestačilo, no tentoraz som spokojný. Brilantný audiovizuálny nonsens. (19.02.2005)

jsou lidi, kteří musejí skouknout každej horor, který se objeví. já se snažím vybrat ty nejlépe hodnocené, počkám, až je hustá tma a pak jdu na věc. pokuď jste na tom stejně, vřele doporučuji. troufám si dát 100% záruku na ,,strach". atmosféra ,,domu" mě bere stejně ,,strašidla" v něm. je půlnoc a Joko ukazuje co se jí stalo. držím se statečně a nevypínám. konec. no, z postele raději už nevylezu. uff. tohle je snad strašidelnější než kruh! (04.02.2006)

Horor ako nedopečený koláč - sem-tam nejaké hrozienko na zľaknutie, medzitým jednotvárne cesto, ktoré sa rýchlo obje a prestane chutiť. Občas slušná atmosféra, bohužiaľ zabitá konečným výsledkom - hrá dramatická hudba, stupňuje sa napätie... potom jedno vyblafnutie - a celé čo ma malo nastrašiť boli otvorené ústa chlapca natretého nabielo? Dobre, niekedy boli efekty trochu drsnejšie... No ak sa chcem "iba" zľaknúť, stačí mi na to aj oveľa menej, nepotrebujem celý film. Pri dobrom horore sa mám báť a nie nudiť. Grudge vystrieľal všetkú strašivú muníciu v úvode a potom opakoval rovnakú schému. Pri tomto spôsobe som premýšľala, či sa film vôbec niekedy skončí, veď by takto mohol pokračovať hodiny a hodiny... no ale možno sa dočkám v druhej časti ;-) (12.01.2007)

Japonské exotické bububu už na druhý krát u mňa nefunguje. Ten prvý krát to bol samozrejme kruh, ktorý bol ale poňatý o niečo viac veľkorysejšie a ponúkol áčkovejšiu hlavnú hviezdu. Nenávisť nie je až tak strašidelná, neponúka toľko otázok na zamyslenie a je tak nejak celkovo popkornovejšia. Čo je trošku s počudovaním, keďže ju režíroval Japonec, na rozdiel od Kruhu. Ale pre fanúšikov žánru solídny kúsok. (03.06.2012)

Jak já nesnáším tyhle japonské duchařiny:) Zkrátka ty bílé, černovlasé, chrčící, trhavě a nepřirozeně se pohybující kreatury a všude se zjevující děti, jsou vždy zárukou toho, že ať jde o jakýkoliv film, vždy ve mně vyvolávají záplavy děsu a bojím se podívat na obrazovku, pokud tuším jejich příchod na scénu. Jinak také ukázkový podnět k tomu, jaký barák byste si rozhodně neměli nikdy pořizovat. A v tomto "stylu" především. Spousta místností, šaten, vysoké schody a k tomu ty proklaté půdy, z nichž se vždy ozývají podivné zvuky, a často se v nich skrývá děsivé tajemství. Děj má typickou "duchařskou" atmosféru a spoustu, dnes již v rámci žánru, jistě kultovních a strašidelných scén. Sám námět mi však přišel nerozvedený. Velká část filmu se skládá ze "scary moments", jedna lekačka střídá druhou, ale příběh se postupem času jaksi vytrácí. Největší prostor je mu věnován v závěrečných částech, kde se dozvídáme, jaký osud vlastně Kayako a jejího bratra potkal. Kdyby se příběh o oné dívce více propracoval, jednalo by se o téměř dokonalé dílo. (21.03.2011)