Grázli

Stačí vidět jeden dva filmy od Andersona a už jeho styl poznáte. Ne nějak třeskutě, ale zase krásně rovnoměrně a příjemně zábavné a komické. JSem rád, že jsem konečně viděl bratry Wilsony společně. A jako bonus tak až nechutně mladé (Owen vypadá jak ucho). V postavě Owena Wilsona se neskutečně podařilo vystihnout takového toho kamaráda, kterého máte hrozně rádi, nějak výrazně vám nevadí a neprudí vás, ale přitom vás jeho společnost neskutečně ubíjí a zabíjí, jak psychicky, tak fyzicky. (04.04.2016)

Nejsem znalcem díla Wese Andersona a jeho Grázlové jsou teprve druhým snímkem z jeho dílny, který jsem měl možnost vidět. Viděl bych to tak, že Anderson natáčí zábavné hříčky, pracuje s nadsázkou, ironií a prvky grotesky, jenže zatímco jeho Grandhotel Budapešť považuju za vyzrálé dílko, kde všechno souvisí se vším a ve výsledku funguje, u Grázlů je znát určitá nedotaženost a nezkušenost - konec konců natočil je na počátku své tvůrčí dráhy. Potenciál byl každopádně mnohem větší než výsledek. Jednotlivosti se mi líbily, ale jako celek Grázlové u mě prohráli. Celkový dojem: 45 %. (01.02.2015)

"Z které části Mexika jsi ??" - "Z Paraguaye !!" ;) Režiséra Wese Andersona lze bezesporu považovat za opravdu velmi osobitého vypravěče, což dokazuje i jeho nezávislá prvotina, která filmovému světu představila bratry Wilsonovy, které jsem doposud společně v jednom projektu nikdy neviděl, a jejich hereckou účast tak vnímám jako veliký bonus, nicméně je také opravdu velmi zajímavé sledovat, jak se Anderson vyvíjel jako filmař, minimálně několik rysů tolik pro něj typických jistě rozpoznáte, ať už pohrávání si s absurditou a nadsázkou, která je zde ještě posílena velmi zajímavým hispánsky laděným soundtrackem Marka Mothersbuagha, či velmi pomalé tempo vyprávění.. Naopak ten obdivovaný Andersonův cit pro naprosto vycizelovaný magický vizuál v Bottle Rocket raději nehledejte, protože při srovnání například s jeho poslední peckou Moonrise Kingdom byste mohli být opravdu dost překvapeni !! Ačkoliv Grázlové nenabízí, ostatně jako většina Andersonových filmů, žádný ohňostroj gagů či vtípků k popukání, tímto snadno čitelným typem komedie Bottle Rocket skutečně není ani náhodou, velmi příjemně se u něj však s úsměvem přes celou tvář pobavíte, a když tu partičku neuvěřitelně lidských magorů doplní ještě jako vždy výborný James Caan, jsem naprosto spokojen, s hereckými výkony totiž tento snímek stojí a padá, Anderson si je dobře vědom, jak snadno by celkové vyznění mohlo sklouznout od toho geniálně civilního absurdna k trapnosti, a nutno říci, že k žádnému z herců nemám výhrad, nicméně stále vnímám Owena ze všech tří bratří Wilsonových jako nejtalentovanějšího a herecky nejzdatnějšího.. (21.05.2013)

Čus Wesi - Čus Owene - Hele, mám tady rozpracovanej scénář k filmu, nechceš mi pomoct ho dopsat? - Jasně, kámo. O čem to je? - No, de facto o ničem - Aha - Ale myslím, že to moc nevadí. - Fakt? - No jasně. Nikdo nás nezná, ještě jsme nic nerežírovali, nic nenapsali, v ničem nehráli, tak se na to bude pohlížet shovívavě, víš? Tak jako "no nic moc, ale je to prvotina, tak co byste chtěli" - Když myslíš. Tak o čem to je? A neříkej znovu, že o ničem - OK. Hlavní postava je Dignan, kterej je takovej trochu retard - Retard? - Jo, retard. Toho bych mohl hrát já. Pak je tam Anthony - To je taky retard? - Tak trochu jo. Ne tak velkej jako Dignan, ale taky retard - Co kdyby sme mu napsali nějakou romantickou linku? - To nevím, kámo. Má to být taková jako ulítlá krimi komedie - To nevadí, práskneme to tam - A do koho se jako má zamilovat? - To je úplně šumák. Třeba do nějaký uklízečky v motelu - Když myslíš - A co tam máš dál? Příběhově? - No jak říkám, nic moc. Tyhle dva retardi a jeden ještě o něco menší retard Bob se budou snažit něco ukrást - To je všechno? - No jo no - A podaří se jim to? - Nepodaří a ten retard Dignan půjde do vězení - Tak to končí? - Jo - No, je to docela slabý, ale tak zkusit to můžeme... 40% (03.02.2022)

Uvědomím-li si, že jde o jeden z těch (asi) typických nezávislých amerických debutů 90. let zaměřených často na partičky různých společensky negativních postav, což je kategorie, kam patří i takoví Gauneři (Tarantino) nebo Podvodníci z New Yersey (Kevin Smith), dopadl u mě debut Wese Andersona vlastně nadmíru dobře. Dokonce mě narozdíl od jmenovaných souputníků ani neurazil. On je také Wes Anderson dost možná jediným režisérem současných amerických komedií, který mě dokáže bavit, takže mě i těší, že ani tímto snímkem si u mě nijak výrazněji nepohoršil, byť očekávání jsem měl rozhodně větší... Grázlové se od dalších Andersonových filmů stylově dost liší, ale už tady lze vnímat více prvků typických pro pozdější režisérovu tvorbu, ať už jde o hudební dramaturgii nebo osobitý humor s absurdním nádechem. Přestože mě nebavil film po celou dobu stejným dílem a první polovina mi připadala místy trochu vleklá a méně záživná, skoro stále se našlo něco, co upoutalo mou pozornost, byť šlo často o maličkosti... ať už ta hezká holka, zajímavá malá či větší akce, dobrá hudba a samozřejmě James Caan (kterého jsem tady fakt nečekal a hodně mě překvapil, když se tu náhle objevil... byť fakt mohl dostat víc prostoru). Skoro to vypadá, že vypisuji jen samé klady, ale to jsem nezmínil to nejhorší: hlavní postavy mě tu popravdě ničím nezaujaly, jejich osudy a počínání mi po celý čas zůstalo ukradeno. To by se v sebeosobitějším filmu asi stát nemělo. Na jedno zhlédnutí však ušel a dal se odsledovat v pohodě. [55%] (07.03.2022)