Grázli

Celovečerní debut Wese Andersona si ještě nenese zcela typický rukopis tohoto kultovního režiséra, jde spíše jen o trochu atypický americký nezávislý film, přesto se už tady dá nalézt několik styčných ploch s později tak nezaměnitelným a lehce rozpoznatelným tvůrčím stylem, minimálně se tu rodí okruh režisérových hereckých oblíbenců (Wes Anderson tu pro film objevil bratry Wilsonovi), snaha o parafrázování zažitých konvencí, slabost pro netypickou hudební složku (obvykle staršího data - zde navíc hispánského původu), kterou má na svědomí Wesův dvorní skladatel Mark Mothersbaugh, exponování absurdně konotovaných postav, cit pro silnou nadsázku a nepopiratelný vypravěčský talent, bohužel ještě tu není patrný ten úžasně propracovaný styl a cizelovaná vizuální stránka. (16.07.2012)

Přestože tento snímek ještě nedosahuje kvalit Života pod vodou, je z něj jasně cítit typický andersonovský humor, jež je založen na nadsázce, nadhledu a pořádné dávce praštěnosti hlavních hrdinů. Ná scénáři Wes Anderson pracoval, tak jako i u dalších svých filmů, s Owenem Wilsonem. Mark Mothersbaugh jako hudební skladatel se velkou měrou podepsal pod celkový výsledek nejen tohoto filmu, ale i všech dalších, které Anderson režíroval. 75% hvězdiček (02.07.2009)

Nejsem znalcem díla Wese Andersona a jeho Grázlové jsou teprve druhým snímkem z jeho dílny, který jsem měl možnost vidět. Viděl bych to tak, že Anderson natáčí zábavné hříčky, pracuje s nadsázkou, ironií a prvky grotesky, jenže zatímco jeho Grandhotel Budapešť považuju za vyzrálé dílko, kde všechno souvisí se vším a ve výsledku funguje, u Grázlů je znát určitá nedotaženost a nezkušenost - konec konců natočil je na počátku své tvůrčí dráhy. Potenciál byl každopádně mnohem větší než výsledek. Jednotlivosti se mi líbily, ale jako celek Grázlové u mě prohráli. Celkový dojem: 45 %. (01.02.2015)

Stačí vidět jeden dva filmy od Andersona a už jeho styl poznáte. Ne nějak třeskutě, ale zase krásně rovnoměrně a příjemně zábavné a komické. JSem rád, že jsem konečně viděl bratry Wilsony společně. A jako bonus tak až nechutně mladé (Owen vypadá jak ucho). V postavě Owena Wilsona se neskutečně podařilo vystihnout takového toho kamaráda, kterého máte hrozně rádi, nějak výrazně vám nevadí a neprudí vás, ale přitom vás jeho společnost neskutečně ubíjí a zabíjí, jak psychicky, tak fyzicky. (04.04.2016)

Spíše předzvěst nadupanějšího Rushmore, než těch největších divů, které následovaly. Přesto už v Bottle Rocket občas nějaký úhel kamery, či dialog tvůrce prozradí. Bottle Rocket možná neví, co chce říct, ale přesto je vidět, že umí říkat. A nebo naopak Bottle Rocket už ví, jakou náladu chce nastolit, ale ještě ji neumí prodat. Ve 'Wes Anderson Collection' píše Matt Seitz, že Wese si začal všímat už po prvotině. Zajímalo by mne, jestli kdybych Bottle Rocket začínal, jestli bych se také chytil hned od začátku, protože spoustu návnad Anderson předhazuje už zde. S každou minutou stopáže lepší. (30.12.2014)