Mám rada netopiere

- "já jsem upírka." --"a já psychiatr. vstupte." MÁM RÁDA NETOPÝRY aneb KRÁSKA A ZVÍŘE na polské psychiatrii. uživatel strougy mě svým šťavnatým komentářem navnadil na pořádný bizár, vcelku to má ale jen pár béčkových momentů. koneckonců jde o zapadlý gotický klenot o nevyléčitelné upírské nymfomance, do které se zamiluje její terapeut. anebo, chcete-li, jemně erotický snímek s geniálním plakátem a šílenými výbuchy. nezestárl úplně dobře, ale je to dobrý atmosferický komunistický pošušňáníčko. (04.12.2021)

Velmi zdařilý film, za který by se nemusela stydět ani nějaká menší hollywoodská produkce. Jemné spojení upírské tématiky s romantickým dramatem působí natolik uvěřitelně, že kdyby na začátku bylo napsáno "podle pravdivé události" snad bych tomu i věřil. Požitek z filmu podtrhuje i příjemný pohled na sympatickou Katarzynu Walter, hrající Izabelu. Vytknout mohu jen trochu kostrbatou a málo propracovanou dějovou linii a snad absenci výraznější hudby, i když jednoduchý hlavní "pískaný" motiv je docela příjemný a závěrečné scéně si ho možná už budete pískat také. (27.03.2010)

Komunistické guilty pleasure. Čajový servis s netopýřími motivy, socialistický bordel, levitující teta, převrácené hodnotící znaménko u panenství a upíří gulag. Zejména poslední zmíněná část si zaslouží absolutorium, jelikož něco tak úchvatně bizarního se vidí málokdy. Krásně pokleslá zábava, jejíž zmizení na smetišti dějin mi v souvislosti s oblibou "filmů" například od Asylumu nedává moc smysl. (24.10.2013)

I když ten film obsahově nemá žádný větší smysl a spousta scén o ničem hlubším nevypovídá, Warcholovi se povedl na tehdejší poměry poměrně zdařilý žánrový mix - od klasické gothic atmosféry, přes psychologickou upířinu až po romantické drama. Mnohé scény jsou natočeny velmi dobře, i když jak říkám, jde spíše o formu než o obsah, ale celková dějová linie, i když není nijak originální (a řekl bych že i na svou dobu), je zajímavá a hlavně, poměrně obstojně odehraná. Pobaví polské dobové, přehnaně teatrální erotické scény, zaujmou minimálně rentgenové scény s hlavní hrdinkou a vlastně samotná hlavní hrdinka je přesně tím, čím by měla být, je přesně taková, jaká by měla být - vzhledově, povahově, herecky, charakterově. v tomto směru sklízí Katarzyna Walter můj neskonalý obdiv. Asi takhle, není to žádná žánrová superpecka, současní milci upadajícího upírského žánru to asi nedocení, ale mě rozhodně to potěšilo a bavilo více než většina vyprázdněných pozlátkových moderních upířin (nebo spíše "upířin"?). Vzhledem k tomu, že existuje česká verze plakátu, bych řekl, že to ve své době prošlo československou distribucí, na velkém plátně to mohlo vypadat ještě mnohem lépe. Palec rozhodně nahoru. 3,5* (22.10.2011)

Nebudem chodiť okolo horúcej kaše. Komunistická Európa sa pred pár dekádami stále snažila postaviť sa k na ich pomery nezvyčajným látkam svojským postojom. Svojským a blbým. Či už to bolo spôsobené tamojšou cenzúrou, alebo len iným umeleckým videním, aj tak to stálo za prd. Tento podobne dokaličený upírsky ´´horor´´, ide ruka v ruke s presne tými neblahými problematickými aspektami, aké si tamojší režim vyžadoval od ,,podradných,, žánrov. Čiže nudu, prostranícke videnie a absenciu západných motívov. (29.03.2016)

Bolestivá cesta krásné upírky za poznáním sebe sama a ztrátou panenství. Podle mytologie Oaxacanů netopýři pykají za svou pýchu a závist, stejně tak můžeme upírské vlastnosti Izy symbolicky vykládat jako její trest za potlačování své role ženy, kdy vysává psychicky slabé muže, kteří selhávají tváří v tvář archetypu emancipované ženy. Ta však jen svým obrazem nedostupné a chladné osobnosti skrývá svou vnitřní křehkou stránku nevinné dívky, která hledá sama sebe. Domnívám se, že za tím leží 2 traumata z dětství a to zaprvé trauma ze vztahu s despotickým otcem, vyjádřené jeho rozbitým portrétem a zadruhé trauma z absence matky, kterou tak musí nahradit poněkud úzkostlivá a občas levitující teta. Neschopnost snění pak je jasným vyjářením potlačení vlastního nevědomí, jehož přijmutí je ale jedinou cestou k sebeuvědomění. Teprve Dr. Jung jako první silný muž, nalomí svým obdivem k zástupnému symbolu netopýřího čajového servisu prokletí, kdy jako první bytost v Izyně životě naznačí, že jí přijímá takovou jaká je. Dokonalá metafora izolačního tábora upírů na břehu moře, které značí brzký přechod na druhý břeh a kde Iza přijíma sama sebe a následně je Dr. Jungem osvobozena, je transpozicí klasického antického téma (kde smích nemá své místo a proto musí v scéně předtím zemřít) o boje jedince se svým osudem. Opět se tak v kruhu vracíme na začátek, kdy prolomení prokletí je symbolicky ztvárněno smrtí netopýra, následované ztrátou Izyny nevinnosti a její přijetí role ženy po boku pravých rodinných hodnot si právě uvědomivšího muže. P.S.: Už se nemůžu dočkat příští týden na remake Carrie. (25.10.2013)

Netradicni polska zabava a kult socialistickych kin. Tenhle film jsem hledal asi deset let, protoze jsem si pamatoval jen utrzky (nejen sklenik...), az konecne! Je to zas jak cestovani v case, navrat do detstvi... :-) Upiri, sex, vybuchy, auta, sanatorium, kamera, stylizace, krasny "b" pribeh, a "nymfomanka" Katarzyna Walter v hlavni roli... Film s prichuti italskych sedmdesatek. Parada. 5- (21.06.2014)

Píše sa rok 1987(asi).Pod rúškou pionierskej schôdzky sme sa vydali celá trieda na tento mládeži neprístupný  film. Úspešnosť prešmyknutia do sály bola asi 50%.Ja som bohužiaľ také šťastie nemal. Film som videl potom až na videokazete a musím uznať že som oveľa neprišiel keď ma naň nepustili aj keď vtedy som si myslel ,že prichádzam. 🤣 (03.09.2021)

Ach jo :( velké zklamání. To je tak, když se socialističtí filmaři snaží vytvořit atmosféru západní dekadence.... Vznikne paskvil plný nechtěné komiky... a ta erotika, bože, mokré sny katolického chlapce, co zahlédl západoněmecké softporno přes zamžené okno sousedova světlíku.... Né, prostě tenhle naivizmus se časem stává nekonzumovatelnej, bohužel.... (09.09.2011)