Othello

Po pravde, máloktorej adaptácii divadelných základov sa podarí zharmonizovať zosnovanú eleganciu jedinečného W.S. do civilného, pohyblivého sveta obrazov bez toho, aby tým utrpel (vari najpodstatnejší) ľudský rozmer príbehu, na ktorom stojí. Zábery sú štylizované na vyniknutie prachprázdnych tieňov v prachpustých úskaliach samotárstva na pokraji kráľovskej rezidencii, ktorej chýba očarujúci prvok dokonalej dievčiny. Túto úlohu splnila S.Cloutier ako Desdemona a nádherne protipólne kontrastuje s Wellesovým Othellom - charizmatický obor, ba rovnako zraniteľný muž diablových úmyslov (pokiaľ príde o to najcennejšie). Spomínaný obrazový nástroj rozprávania je fascinujúci, pripomínajúci Ejzenštejnovho Alexandra Nevského. Síce nie taký monumentálny, ale spĺňa úlohu sprievodcu namiesto nekonečných prázdnych slov. Perfektne zostavený svet chladu za pomoci kosoštvorcového podhľadu, v ktorom jedno odťažité rozhodnutie životnej lásky strhne psychologické rozpoloženie citu vášne neskutočným spôsobom. Aj samotné vykreslenie vonkovskej smotánky je veľmi dobre zosyntetizované v synergickom vizuáli umeleckého celku. Lepšie štyri. (30.04.2015)

Pri zadaní mena Othello sa vyroluje množstvo pokusov o prevod tohto významného Shakespearovho diela na filmové plátno. Ale nebol to nik iný, ako enfant terrible Hollywoodu, Orson Welles, ktorý z divadelnej hry dokázal spraviť film. Nie inscenáciu divadelnej hry, ale plnokrvný film, v ktorom využil množstvo nástrojov, ktoré čiernobiely film poskytuje. Vzniklo dielo, na ktorom je síce poznať, že ani pri nakrúcaní tohto filmu sa Orson Welles nevyhol problémom s producentmi presvedčenými o tom, že kto platí, ten má aj najsprávnejší názor na to, ako má výsledné dielo vyzerať. Neprekvapuje ma, že film nezískal ohlas u divákov, ale očakával som, že si ho pozrie viac ako 135 užívateľov z tých sto tisícok, ktorí sa pasujú za fanúšikov filmu. (23.05.2018)

Na těžký průběh vzniku až neuvěřitelně skvělá adaptace Shakespearova dramatu, v níž občas drhnou nějaké drobnosti (spojené nejspíš právě s problémovým vznikem), ale jako celek se jedná o opravdu výborný film. Welles měl celkově ohromný talent na audiovizuální vyjádření nálady dvou z nejtemnějších Shakespearových dramat (v tomto ohledu předběhl například i Kozinceva s jeho Králem Learem - a to už je co říct). Pro ty, které film nadchnul podobně jako mě, doporučuji shlédnout i ranějšího Macbetha, který je snad ještě lepší. (04.01.2018)

Další z trestuhodně opomíjených Wellesových majstrštyků. Druhé zhlédnutí mi už nedovolí jít pod pět hvězd. Zkuste mrknout na Olivierova Othella, abyste viděli, co Wellesova adaptace rozhodně není - není to záznam divadla, ale film. Film s úchvatnou atmosférou, překrásnou vizuální stránkou a filmově tlumenými hereckými výkony. A že se natáčel s přestávkami tři roky s minimálním rozpočtem je opravdu neuvěřitelné. (06.07.2010)

Je to dobrý, ale moc mi to nesedlo. Krásně to vypadá, je to úžasně výpravné, exteriéry i interiéry luxusní, černobílá tomu sluší, hudba je parádní, stejně tak výprava i atmosféra a plusem je vlastně i to, že to netrvá tři hodiny, takže je tenhle benátský mouřenín sympaticky dynamický a Orson Welles si ho fakt vychutnal (výtečný výkon), narozdíl od překvapivě nevýrazného a nesympatického Jaga (což je problém), mu nemám co vytknout. A poslední půlhodina je skutečně úchvatná, sympaticky temná a dechberoucí. Asi to tedy vyvolává dojem, že bych měl hodnotit plným počtem, jenže jsem na tuhle verzi nebyl úplně naladěn (což nevadí), ale ani ten Wellesův styl mi úplně nesedí. Je to úchvatné, ale prostě to není úplně ono, to je asi celé. 85%. (02.04.2018)