Kamarádi

Ach jo, některé věci shlédnuté v dětství je lépe nechat ve vzpomínkách tak jak jsou, a nepokoušet se je oživovat v dospělosti. Jinak hrozí nebezpečí, že se z démonické, legendární, rebelské postavy válečka vyklube jen hodně špatně hrající velice slušný chlapeček bez jakéhokoli charisma. Ony vůbec i ty ostatní děti hrají velice špatně, z dialogů člověků naskakuje husí kůže a ty příběhy... no nic radši. (30.03.2013)

Zbídačená Praha může být fotogenická a dobrodružná :-) Máma Honzy hraje v divadle a táta režíruje, Gábiny otec je zahradník v pražských zahradách. Ferdův táta je taxikář. Valentýnovo otec je inža a matka v domácnosti :-) Normalizovaná Československá televize chtěla pokračování cyklu který by pokračoval sledování příběhu kamarádů kteří jsou součástí Socialistického svazu mládeže. To ale tvůrci odmítli, a i představitelé kamarádů si oddychli. protože už to, že v druhém cyklu jsou někteří součástí organizace Pionýr byl pro ně ne-šťastný kompromis. (24.01.2014)

Téměř dokonalý černobílý seriál o dětech pro děti, možná zní tohle spojení trochu zvláštně, ale ne vždy se podaří tyto dvě roviny skloubit (subjektivně mohu potvrdit, že na mne to v sedmdesátých letech fungovalo). Výborný casting (mimochodem, jak je možné, že je tak málo dětských televizních hrdinů, s nimiž by se mohla ztotožňovat i početná a stále přibývající skupina obézních dětí? Mnoho následovníků Marek Eben alias Váleček nemá...) a takový trochu nestandardní typ humoru (jemná ironie a sebeironie postav - Gábina a hlavně Váleček) velmi dobře zafungovaly a Kamarádi se stali nadčasovou ukázkou kvalitní československé dětské televizní seriálové tvorby. Příliš nestárnou a reprízují se i dnes... (01.09.2007)

Seriál mého dětství. Opravdu? No jak se to vezme. Ty postavy a osudy usou o generaci a něco dál. Dětství jsem prožil v osmdesátých letech, ale ta dětská dobrodružství, jejich pohled na svět, parta kamarádů, co si říkala třebaže hanlivou přezdívkou jako Váleček - u mě třeba Špekáček - to vůbec nebylo myšleno hanlivě. Parta kluků a holek, co trávili volno u babičky, nosili vajíčka, lezli na stromy, řešili psa atd. - to vše jsem / jsme zažívali i my. Horší to bylo už s pokračováním, kdy Váleček a jeho parta zestárli o pět let a doba dětství je tatam. Postavy zažívají jiné starosti -holky a spol. Jenže já se ba to tenkrát díval očima dítěte, jelikož já s těmi postavami nestárl. Jak jsem psal jsem jiná generace. Nemluvě o tom, že mentalita puberťáků a jejich pohked ba svět na počátku sedmdesátých let a můj, kdy já byl starý jako ony postavy - to už byl počátek, polovona devadesátých let - je úplně jinde. Nicméně první série a dětství party okolo Válečka je skvělé. Samozřejmě dnešním dětem to už asi nemůže nic říkat. Nejde o to, že to není z dnešního pohledu akční - i když scéna s figurýnami a mrtvole může být trochu zajímavá i dnes - ale hlavně dnes dětem romantika ve smyslu lezení na stromy, stavět bunkry, nebo jen se procházení v lese nic moc neříká. Nemluvě o nisení vajíček apod. (13.07.2020)

Nezletilá partička rychlošípovského modelu, obohatená o dievčenskú štvrtinu si užíva malostranské detstvo. V prvej sérii sa jedná o bežné detské dobrodružstvá typu "našli sme psa, čo s ním", najdramatickejšie je prekazenie zlodejstiev na klzisku a na záver sa to zvrhne na nezištnú pomoc postarším blížnym. Mňa osobne viac bavila séria druhá, kde už s členmi družiny počína lomcovať puberta a junáci si nevedia rady so sebou a hlavne sa mení ich pohľad na dievčinu, u ktorej vývoj ide rýchlejšie, ako to už býva. Tá sa im pokúša urobiť z klubovne krúžok šikovných rúk pre iskričky, ale oni majú na socialistické mládežnícke organizácie svoj buržoáznou propagandou ovplyvnený názor, umocnený snahami jedného pionierskeho vedúceho o zblíženie sa práve s ich kamarátkou. Tento postoj sa zmení počas pobytu na vidieku, kde sú najprv za pražáckych exotov, aby sa následne zblížili najprv s miestnou omladinou a napokon aj dočasnými obyvateľmi pionierskeho tábora. Sympatickí detskí herci aj neherci (dominuje Marek Eben čoby vtipný element), solídne výkony tých dospelých, nenáročné príbehy (najviac ma pobavili infiltrácia na tanečný venček a účasť na konkurze do filmu) s chytľavou znelkou, dávajú dokopy príjemnú zmes. (22.09.2021)