O princezně se zlatým lukem

Feministická science fiction doplněna snahou o muzikál s nesedícími hlasy a mizernými výkony. Dokonce je možné, že jsem takový český skvost viděla hned několikrát - bohužel. Osvěžit si paměť není nikdy špatný nápad a nyní se mi to vyplatilo dvojnásob. Nyní si více vážím dobrých filmů a dobře zpracovaných pohádek. Herecká stránka věci kromě nevýrazné role Jitky Čvančarové stála příkladem nejhoršího kalibru. Smutné a přeci paradoxně vypovídající o celistvé české pohádkové tvorbě pro neumětele a nevzdělance. (26.11.2012)

Mně připadá, že tenhle film by se spíše hodil do kategorie Romantická komedie, nebo alespoň Pohádka, Romantická komedie. Pohádkového v něm vlastně není nic a malým dětem bych ho asi nepustila. Jako na romantickou komedii se na ni ale čas od času ráda podívám. Především kvůli pohodové, skoro rodinné atmosféře (je vidět, že herci se mezi sebou dobře znají a jsou sehraní), zajímavému ději a krásným kostýmům vedlejších postav. (22.04.2011)

Tady to tvůrci trefili mimo terč. Pavla Vitázková jako princezna, která nenávidí všechno s muži, lásku a vztahy obecně by byla vcelku originální, kdyby jinak nepůsobila panovačně a nafoukaně. Celý příběh je poněkud jednodušší, ale to by nebylo až tak hrozné, kdyby ovšem nebyla pohádka povětšinou nudná a nezáživná. Konec pak působí až nepohádkově trapně. Snad jen hudba se vcelku povedla, i když nebyla primárně určená dětem, neboť do hitovek rádoby Uhlíře to mělo daleko. (13.04.2020)

„Každé tělo má svůj stín, na lásku jsou dva, já vím. Teprve ti dva jsou jeden, a láska počty nedovede. Ať je prudká, ať je stálá, pozvolná a nenadálá. Jaká jenom může být, nelze se jí ubránit.“ Na téhle pohádce oceňuji zejména krásné písničky (s trefnými texty Arnošta Goldflama). Ten příběh sice možná není tak pohádkový, jak by se na pohádku slušelo (chybí zejména jakékoliv nadpřirozeno), ale mě coby milovníka hudby v tomto případě na čtyři hvězdičky stačí ty krásné písničky (a celkově uchu libá hudba). Po herecké stránce jinak též nemám výhrady, potěší zejména Jitka Čvančarová. (27.12.2021)

Hvězdička za to, že to je v podstatě schizofrenní záležitost. Jinak to nemá s pohádkou moc společného, herci jsou prkenní a Igor Ondříček s dosti šílenou parukou, díky níž vypadá trochu jako úchyl, trochu jako disco 80. let 20. století, přímo stromový. Herecké umění = 0 slušelo Arniemu jako terminátorovi, ale zde princi ne. Do toho započtěmež nadpočet neuvěřitelně vlezle nyvých písní a říkanek s vysloveně a místy až nelidsky stupidními texty a na pozvolné utrpení je zaděláno. On ale je scénář i jinak neuvěřitelně stupidní. Pozvolné utrpení překvapivě - protože tou dobou si člověk myslí, že větší nesmysl už to být nemůže - vyvrcholí v závěru, kdy dojde k měření dovednosti a umu v maskované soutěži, kdy už stejně každý ví, kdo je kdo, přesto však protagonisté pod maskami pronášejí a v druhém případě huhňají "odhalující narážky/poznámky". Jedním slovem: bizár. (26.12.2020)