Přísahám a slibuji

Zatímco na lékaře Otu Duba jsem vždy slyšel jen chválu, s jeho literárními aktivitami to tak jednoznačné nebylo. Určitá idylizující tendence i apriorní sklon nadržovat dobru působily poněkud kontraproduktivně vůči záměrům, které do svých románů a novel (převážně) vkládal. Z druhé strany bylo zřejmé, že se vždy jedná (až na akceptovatelné výjimky) o skutečné umění. Román, nazvaný podle českého překladu svrzujících slov klasické akademické přísahy (Spondeo ac polliceor), patří k tomu nejlepšímu, co Dub napsal. Scénárista Otto Zelenka - svými kvalitami plně srovnatelný s klasikem Dietlem - i režisér Filip literární předlohu ještě podstatně vylepšili a plně využili její atraktivní námět. Herecké výkony prakticky bez rozdílu toto úsilí dále pozvedly. Zmiňovaná až jednorozměrná kladnost hlavního hrdiny (pomiňme určitovou Dubovu autostylizaci) je v tomto případě plně na místě - tito lidé opravdu žili a opravdu byli obětaví a nezištní. Všeobecně se věřilo a doufalo, že zdrcující zkušenosti z hrůzných let Mnichova, Druhé republiky i protektorátu narovnaly vztahy mezi lidmi, posílily solidaritu a že takto nastolený mír už nikdy nikdo nebude zpochybňovat (sr. v tomto ohledu skvělou Svěrákovu OBECNOU ŠKOLU). Pochopitelně, že skutečnost Třetí republiky byla složitější. Ale protože doba byla černobílá, i padouši byli zavrženíhodnými padouchy a zločinci zločinci. (Přechodů se jaksi nedostávalo, vždyť i válka také ve svém zázemí byla černobílá). Více bych v této souvislosti proto rád zdůraznil přesnost postižení a také odstínění odcházejících německočeských lékařů a zdravotních sester i výstižné postižení regionální atmosféry někdejšího hlavního města samozvané župy Liberce (včetně wervolfů). Klady v tomto případě vysoce převažují nad slabinami. A tak na závěr zbývá jediné povzdechnutí: Proč již dávno toto pozoruhodné, v každém případě nadprůměrné dílo nebylo převedeno na DVD nosiče? (02.12.2007)

Režisér Filip a jeho elitní sestava herců v pro mě až překvapivě ne často využívaném tématu znovuosídlování. Lékař s tváří Dr. Blažeje ale duší Dr. Sovy, byl až asketicky bezchybný, Zuzana Bydžovská jako vždy výborná, ale její postava trochu přesložitá pro pana doktora i mě samotného. Problémy doby byly myslím zachyceny velmi dobře. Němečtí lékaři,Jodizace soli a všude persony jimž se netyká. 80% (06.01.2008)

„Medicína je jen jedna, služba pacientů.“ Doktor Albert možná druhým může připadat trochu jako „asketa co měří druhé lidi svým asketismem“, nebo jako člověk co si hraje na „soudce či anděla spravedlnost“, ve skutečnosti je to ale muž s úžasnou vnitřní odvahou  řídit se vždy a za každých okolností lékařskou přísahou. V některých chvílí se divák asi neubrání dojmu, že dotyčný se svou idealistickou morálkou snad „spadl z nebe“ a musí se ptát, zda v poválečném čase mohl v pohraničí někdo takový jako doktor Albert vskutku existovat. Josef Abrhám tuhle postavu dokonalého gentlemana ztvárnil na jedničku s hvězdičkou, já ale těch pět hvězdiček ani po tomto opakovaném shlédnutí (po dlouhé době) dát nemohu. Hlavně proto, že na tom seriálu je přeci jen znát, že jeho scénář byl napsán ještě na sklonku éry reálného socialismu (viz některé scény, kdy některé postavy seriálu mají tendenci do medicíny míchat politiku – ač hlavní postava tomu úspěšně vzdoruje). Trochu mám tak tendenci jej hodnotit stejně jako ředitel nemocnice Urban (L. Munzar) primáře Alberta: „Milovat tě člověk nemůže, ale vážit si tě musí…“ (22.05.2022)

Lékařské prostředí je samo o sobě atraktivní, k tomu navázaný příběh z let cca 1945-1947 o lékaři, který během války přišel o důležité pilíře života (rodinu i práci) a začíná úplně znova, od začátku, kdesi v zapadlém městečku v pohraničí, je zajímavý a působivý.. Josef Abrhám propůjčil hlavní postavě zejména sebe samého a mně se moc líbil, no a zřejmě chci věřit, že jsou lékaři, pro které je jejich povolání posláním.. (23.05.2022)

Po prvním díle to vypadalo na jasné čtyři hvězdy, bohužel s každým dalším dílem to šlo trošičku dolů, děj je čím dál rozplizlejší a řeší se čím dál méně zajímavé věci. Což vyvrcholí kauzou konkurzů na primariáty, která mi přišla v podstatě úplně o ničem. Také Abrhámův vztah s Bydžovskou mi ze začátku přišel celkem v pohodě, ale časem to začalo být hodně otravné. A postava Abrhámovy dcery tomu též moc nepomohla. (11.11.2017)