Meno ruže

„Neľutujem svoje rozhodnutie a predsa, ako tak píšem tieto riadky, starý a šedivý, je spomedzi všetkých tých tvárí, ktoré sa mi objavujú mihotavo pred očami, tou najjasnejšou tvár dievčaťa, o ktorom som za celé roky neprestal snívať. A hoci pre mňa toľko znamená, nikdy som sa nedozvedel ani len jej meno.“ 1327, opátstvo v horách, ktoré Boh dávno opustil (ak tu niekedy vôbec bol). Dokonalá atmosféra. Proste absolútne a bez jedinej debaty DOKONALÁ. Temný Stredovek ešte nikdy nebol taký temný. Beštiálna temnota sála snáď z každej minúty a keď nie z každej minúty, tak aspoň z každej tretej. V tomto filme (hoci prioritne nejde o horor resp. VÔBEC nejde o horor) je strašidelné, nechutné, odporné, depresívne a brutál-temné všetko. Vrátane jednej z najautentickejších erotických scén desaťročia, ktorá asi mala byť vzrušujúca a teoreticky aj je, ale prakticky je to tiež jeden veľký (a ponurý, neviem, či som to už spomínal) horor. Nemilosrdná taliansko-nemecko-francúzska koprodukcia je na filme jednoznačne poznať (celé je to výrazným spôsobom sexuálne, homosexuálne, s nábehom na pedofíliu). Perfektný mentor Connery, jeho perfektný učeň Slater, perfektný Ron Perlman ako jemne povedané svojrázny požierač cintorínových krýs (!) a vo vedľajších úlohách toľko „ksichtov“, že z nich budete mať nočné mory. Odporné, nezabudnuteľné vraždy a absolútne fenomenálna výprava v hmle utopeného megakláštora v nehostinných horách, ktoré sú bezpečné asi ako ústav pre sexuálnych deviantov, ktorí dva roky neboli pod psychiatrickým dozorom. Z Mena ruža som mal zlé sny už ako malý chlapec a ešte aj dnes, hoci som už dávno dospelý muž, si ho s obrovskou chuťou po sto prvý raz pozriem v telke, keď ho dávajú (ideálne s vynikajúcim slovenským dabingom). A oni ho, našťastie, dávajú pomerne často. Knihu som čítal, ale nebavila ma (celé strany som doslova preskakoval, taká to bola nuda). Spolu s Milencom môj najobľúbenejší Annaud. Potešia kvalitné dialógy („Hrozne dlho som o tebe nepočul.“ – „Chcel som, aby na mňa ľudia zabudli.“) a hlášky („Pripúšťam, tento muž samovraždu nespáchal.“). (05.11.2006)

No toto, co je to za nehorázný bordel, že se tento filmový skvost dočkal mého hodnocení až po tak dlouhé době?! Stupído! Já byla přesvědčená, že tady pět hvězdiček už dávno trůní a pyšně shlíží na konkurenci, která "Jménu růže" přinejlepším očumuje půlky (až na pár výjimek z velké dálky a hloubky). Nebudu plýtvat slovy na slavný a bohatě okecaný film, radši se za své opomenutí jdu zbitchovat důtkami, poklečet na hrách (nejdřív ho radši dvě hoďky povařím) a pomodlit se 30x Seanenáš. 90% (30.08.2011)

Filmová pohádka o tom, jak to ve středověku nevypadalo. :o)                                                                                                      Nejsem historik, nestudovala jsem ani dějiny ani středověk, moje znalosti jsou pouze z toho, co nás učili ve škole a co jsem četla. Dovolím si tedy jen několik poznámek. Ve středověky byly kláštery centem vzdělanosti a měly velmi vysokou úroveň. Řeholní život se odjakživa odvíjí podle řehole - tedy psanými pravidly, které se jen málokdy porušují nějakou výjimkou. Papežská klausura je pojem i dnes, spíš se dostal nějaký mnich z kláštera ven, než nějaký jiný živý tvor dovnitř. Tomu, že by se nepozorověně protáhla do klášterních prostor nějaká žena, se dá stěží uvěřit. Mysllím si, že je film zbytečně ukecaný. Je použila moderní mluva odpovídající našemu myšlení, Filomena I. by bez pochyby napsala výstižnější dialogy. :o) Zcela pomíjím nepřesnosti a nesmysly v oblasti náboženské a nelogičnosti v samotném příběhu. Moderní mluva, moderní uvažování v kombinaci s moderní hudbou - není divu, že jsem ten středověk tak nějak necítila. Markéta Lazarová, Údolí včel nebo Sedmá pečeť i Kladivo na čarodějnice dokázaly zprostředkovat starobylou atmosféru mnohem lépe. Sice zajímavý příběh, leč plný klišé, to poslední na závěr si mohli tvůrci opravdu odpustit, snímku by to rozhodně prospělo. Velké pozitivum je, že mě to přimělo začíst se do předlohy. Zajímavé komentáře: Maq, Snape (11.09.2014)

Prvotním předpokladem, jenž byl měl každopádně předcházet samotnému filmu, je naprostá ignorace toho, že jste kdy četli tento Ecův vrcholně postmoderní román a většiny dojmů, jež ve vás zanechal. Ale to pochopitelně možné není, a proto nějaké stanovisko zaujmout musí každý, byť i extrémní čtenářský fanda, jemuž nejsou silně zjednodušující výcucy zrovna po chuti. To, že se to ve své komplexnosti natočit nedá, muselo být jasné i Annaudovi. Vybral si tedy možnost nejpopulárnější:natočil poutavou detektivku zasazenou do imponujícího prostředí krutě realistického středověku, v níž většinu filosofování nad smyslem útěku do či od smíchu nebo významem existující i hledané Poetiky jednoduše nálezt nemůžeme. (27.04.2005)

S čistým svědomím můžu říct, že "Jméno růže" je jeden z nejlepších filmů co jsem kdy viděl. Knižní předlohu jsem četl a proto mohu tvrdit, že filmová adaptace jí nezůstala v ničem dlužná. Nepamatuji si kdy naposledy jsem nějaký film takhle hltal. Jean-Jacques Annaud neudělal snad jedinou chybičku, moje napětí a filmová pozornost ani na chvilku neochabla tak mě to vtáhlo. Dále by měl Annaud líbat nohy i ruce šéfovi castingu, protože takovéhle herecké obsazení se jen tak nevidí. Teď nemluvím o hvězdách typu Seana Conneryho atd. ale o menších rolích mnichů, protože takový držky a nechutný, odpuzující a podivný týpky jste ještě neviděli vše završuje Ron Perlman před kterým by strachy utekl i Quasimodo. Ovšem všichni to skvěle zahráli. Seana Conneryho snad není ani potřeba chválit, ten je naprosto skvělý všude, taktéž zde odporně zlý F. Murray Abraham. O kom se naopak musím zmínit více je zde mladičký Christian Slater, ano je to zatím jeho nejlepší výkon co jsem měl možnost vidět. "Jméno růže" je prostě mistrovské dílo! (19.11.2005)