Meno ruže

Jedná se sice o velmi okleštěný přepis románu Umberta Eca, ovšem sám spisovatel byl tímto filmem nadšen!!! A stejně jsem na tom byl i já po shlédnutí tohoto skvostu. Prvně jsem ho viděl asi před deseti lety, vysílala jej Nova v nočních hodinách. Až později jsem se dozvěděl, že se film už krátce po natočení stal klasikou a že mimochodem byl nejnavštěvovanějším zahraničním filmem v Československu v 80. letech. Ve čtvrtém ročníku jsme na tom byli v kině se školou na mimořádném promítání, coby příprava k maturitě z češtiny a literatury. Kvalita obrazu byla různá a některé scény vystříhány (kupříklad erotická scéna), zážitek však nebyl o nic menší. To ponuré místo, kde se tváře pod kápěmi plíží jako přízraky, tváře mnichů, na která se matka příroda vykašlala, vynikající herci a děj, který ani na okamžik nezabředne do nudy. Sean Connery v roli Williama z Baskervillu podal zřejmě nejlepší výkon své bohaté herecké kariéry, Christian Slater též. Za zmínku ovšem stojí také F. Murray Abraham v roli ďábelaského inkvizitora Bernarda Gui. Každý jeho pohled, každé slovo je ďábelské (ať jej slyšíte v originále či v obou verzích dabingu). Nemám ani čtvrt slova proti závěru, který se rozchází s knihou. Režisér Annaud potvrdil svůj vysoký kredit. Zfilmovat nezfilmovatelný román, sice značně vykuchaný, ovšem s tím nejsilnějším z knihy. Bývalý Leoneův dvorní kameraman Tonino Delli Colli i v prostředí špinavého kláštera vytváří působivé obrázky a neodpustí si záběry krajiny a zasněžených kopců. Jméno růže je legenda. Kniha i film. 100%. (05.08.2007)

Výborná adaptace nejslavnějšího postmoderního románu Umberta Eca Jméno růže. V žádném jiném snímku mi středověk nepřišel, tak chladný a ponurý. Z některých scén mi doslova běhal mráz po zádech. Dobu inkvizici nesnáším a tenhle snímek každému ukáže proč. Z Seana Conneryho moudrost přímo vyzařuje a na roli Williama tvůrci nemohli mít šťastnější ruku. Mladičký Ch. Slater mě velmi mile překvapil a na svůj věk podal hodně solidní výkon. Další kdo mi na dlouho utkví v paměti je F. Murray Abraham a Ron Perlman coby Salvatore. Jean-Jacques Annaud zvládl převést knihu na filmové plátno báječným způsobem a jelikož jsem knižní předlohu nečetl, tak se ani nemusím zaobírat srovnáváním. Určité je, že Jméno růže se stalo legendou a kultem, ať už film nebo kniha...... (05.05.2008)

„Neľutujem svoje rozhodnutie a predsa, ako tak píšem tieto riadky, starý a šedivý, je spomedzi všetkých tých tvárí, ktoré sa mi objavujú mihotavo pred očami, tou najjasnejšou tvár dievčaťa, o ktorom som za celé roky neprestal snívať. A hoci pre mňa toľko znamená, nikdy som sa nedozvedel ani len jej meno.“ 1327, opátstvo v horách, ktoré Boh dávno opustil (ak tu niekedy vôbec bol). Dokonalá atmosféra. Proste absolútne a bez jedinej debaty DOKONALÁ. Temný Stredovek ešte nikdy nebol taký temný. Beštiálna temnota sála snáď z každej minúty a keď nie z každej minúty, tak aspoň z každej tretej. V tomto filme (hoci prioritne nejde o horor resp. VÔBEC nejde o horor) je strašidelné, nechutné, odporné, depresívne a brutál-temné všetko. Vrátane jednej z najautentickejších erotických scén desaťročia, ktorá asi mala byť vzrušujúca a teoreticky aj je, ale prakticky je to tiež jeden veľký (a ponurý, neviem, či som to už spomínal) horor. Nemilosrdná taliansko-nemecko-francúzska koprodukcia je na filme jednoznačne poznať (celé je to výrazným spôsobom sexuálne, homosexuálne, s nábehom na pedofíliu). Perfektný mentor Connery, jeho perfektný učeň Slater, perfektný Ron Perlman ako jemne povedané svojrázny požierač cintorínových krýs (!) a vo vedľajších úlohách toľko „ksichtov“, že z nich budete mať nočné mory. Odporné, nezabudnuteľné vraždy a absolútne fenomenálna výprava v hmle utopeného megakláštora v nehostinných horách, ktoré sú bezpečné asi ako ústav pre sexuálnych deviantov, ktorí dva roky neboli pod psychiatrickým dozorom. Z Mena ruža som mal zlé sny už ako malý chlapec a ešte aj dnes, hoci som už dávno dospelý muž, si ho s obrovskou chuťou po sto prvý raz pozriem v telke, keď ho dávajú (ideálne s vynikajúcim slovenským dabingom). A oni ho, našťastie, dávajú pomerne často. Knihu som čítal, ale nebavila ma (celé strany som doslova preskakoval, taká to bola nuda). Spolu s Milencom môj najobľúbenejší Annaud. Potešia kvalitné dialógy („Hrozne dlho som o tebe nepočul.“ – „Chcel som, aby na mňa ľudia zabudli.“) a hlášky („Pripúšťam, tento muž samovraždu nespáchal.“). (05.11.2006)

Ano, jistě že je to výborná detektivka, již však sám Umberto Eco zavrhl a kvůli jejímuž zpracování se rozhodl, že již nikdy nepřenechá filmařům práva na své knihy (co se týká Eca, zajímalo by mě, jaký to je napsat svou nejlepší knihu před třiceti lety a už nikdy nemít ani naději, že napíšu něco podobnýho). Knížku jsem četl a musím říct, že do filmu je převedena více než dobře. V knize totiž jde hlavně o poznávání a různou jinou vrstevnatost a různé možné způsoby, jak se určité události mohly stát. A myslím, že zvýraznění detektivní linie filmu moc prospělo. Já osobně jsem knížku dočetl až napodruhé (přestože jedním dechem a o osm let později). Knížka je čtivá, to jistě, jenže mnohdy několika (mnoho) stránkové pasáže, kdy se kněží hádají o všemožné věci dotýkající se víry nemůžou ani na plátno být převedeny, natož tak, aby diváka bavily. A přiznám se, že při čtení jsem měl mnohdy chuť tyto pasáže i přeskakovat, protože to bylo strašně o ničem a nicneříkající. Eco se v knížce přímo vyžíval ve vymýšlení si dialogů a monologů, které by se za určitých těžko dosažitelných podmínek mohly odehrát. A to Ecovi vadilo nejvíc, že ve filmu není ten jeho styl, kdy si člověk nemůže říct, že to tak určitě nebylo (plus samozřejmě taky absence všemožných dalších věcí charakteristických pro postmodernu). Ještě něco k filmu. Jak píše Douglas, že je potřeba mít povědomí o středověku, tak to má jistě pravdu, jenže si nemyslím, že bych nuitně kvůli filmu potřeboval vědět, kdo to byl Dolcino nebo o čem je Aristotelova Poetika (a přiznám se, že to nevím dodnes).Tohle je ve filmu spíše okrajová záležitost a jen by mě zajímalo, kolik procent lidí kdy o dolcinovi vůbec slyšelo (já teda jen ve spojitosti s Jménem Růže). Penitenzi agitte! (20.03.2006)

Annaud je filmový umelec, Connery herecký mág a príbeh z románu Umberta Eca je asi lepšie nepoznať, pokiaľ si chcete film užiť. Napriek tomu ma aj film dokázal skvelo pohltiť, atmosféra je démonicky ponurá, kulisy a prostredie už od začiatku sľubujú nevšedný zážitok. Keď sa k napätým scénam pridruží hudba a navodí ešte viac skľučujúci a mrazivý pocit, tak naozaj nemám čo vytknúť. Možno snáď trošku priestrannejší dej, ktorý by viac ozrejmil niektoré fakty a aj postavy mohli dostať viac priestoru. 90%. (30.12.2009)