Meno ruže

Při sledování Annaudova Jména růže se musím ptát, jaká nevyléčitelná duševní porucha neustále žene režiséry do zfilmovávání "nezfilmovatelných" předloh. Je to ambice si dokázat, že dokáží nemožné? Ale jistěže nakonec něco zplichtí, ovšem jen stěží ve 20% to za něco stojí. Annaud je jistě v určitém směru geniální režisér. Dokáže budovat atmosféru - to jsem ocenila například u jeho "odvážného" snímku Boj o oheň. - Bohužel pokud jde o Jméno růže platí o mě, nejen že jsem četla předlohu, ale navíc jsem studovala historii. Nemohu snést to mrzačení mnohoznačnosti, to pobuřujícně moderní myšlení hlavních hrdinů, tu násilně dosazenou love story a naposledy toho nápadně opáleného Seana Connerryho (ač ho mám ráda) mezi jinak bledými mnichy. Upomíná na podobně opáleného Brada Pitta v Sedmi letech v Tibetu od stejného režiséra. Brad vypadal po všech strázních neuvěřitelně blahobytně. O Annaudovi mě napadá velice primitivní soud: Tvoří sice krásné obrazy, ale blbé příběhy. To tolik nevadí u filmů, kde se toho moc nenamluví, jako jsou Medvědi nebo Boj o oheň. Běda však, jak se snaží něco důležitého sdělit skrze slovo. Proč si proboha Annaud nenajde originální a inteligentní scénář? A hlavně: Už žádnou adaptaci, prosím! (24.03.2004)

"Kde se náš vzdělaný překladatel z Řečtiny setkal s anonymním autorem své smrti?" Tak na tuto otázku odpoví Svatá inkvizice během chvilky. Bylo mi potěšením sledovat inkvizitora Bernarda Guie v akci, ale sir William byl při svém pátrání také velmi přesvědčivý. Třeba záchod na neznámém opatství odhalil naprosto fantasticky. Jenže církevním manažerům šlo už ve středověku spíše o majetek než o bližního svého, takže se bude mučit a upalovat. Mne samozřejmě nejvíce potěšily pochybnosti o neomylnosti Slova Božího, krysožrout Salvatore a ocenil jsem i půvab labyrintu. Nicméně jsem Jméno růže poprvé viděl v kině v juniorském věku, takže je snad pochopitelné, že nejvíc jsem záviděl novici Adsovi jeho ztrátu panictví. Dva roky jsem pak bloudil po tuzemských farách, ale má touha uspokojena nebyla. (29.01.2019)

Kašľať na to, že Ecova kniha má o sto vrstiev viac. Áno, Annaud z toho urobil "iba" detektívny thriller - ale aký! Brilantne verný obraz stredoveku (pri každom zhliadnutí žasnem nad vynikajúcim výberom ksichtov do hlavných úloh) je pozadím pre nevídane inteligentnú a navyše aj napínavú a vo finále dokonca strhujúcu detektívku. Film, ktorý je dokonalý po všetkých stránkach (scenár, vizuál, hudba, tempo, herecké výkony). Slovné spojenie "Sean Connery ako stredoveký mních" znie šialene, ale funguje to dokonale a v žiadnej inej úlohe nemám šušľajúceho Škóta radšej (nie, ani v úlohe Dr. Henryho Jonesa Sr.). (20.09.2007)

Otevřeně se přiznám, že filmové Jméno růže čtyřhvězdičkovým hodnocením poškozuji, protože tenhle kousek si zaslouží hvězdiček pět. Jenže románovou předlohu jsem četl a zanechala ve mně nesmazatelný dojem - patří k mým pěti nejlepším literárním zážitkům a o filmové adaptaci mám vlastní představu, byť si uvědomuji, že nikdy nebude naplněna. Eco napsal mnohavrstevný román, kde detektivní linie vyšetřování série vražd je fakticky vedlejší. Jméno růže je ve skutečnosti popisem středověkého myšlení, hodnotového žebříčku a rozvrstvení společnosti. Je to taková učebnice dějepisu v lákavém obalu. Natočit Jméno růže tak, jak to Eco napsal, by znamenalo filmové studio přivést k bankrotu, protože by to bylo nesmírně nákladné a široké divácké obci málo přístupné dílo. Nehledě na to, že by muselo svou délkou konkurovat takovému seriálovému Útěku z vězení. Annaud je režisér, který má vytříbené výtvarné cítění a na plátně je to zkrátka znát. Jeho středověk není kašírovaný, ale hodně naturalisticky podaný - plný bláta, špíny a syrovosti. Dokázal film zaplnit plnokrevnými divácky vděčnými postavami, které ztvárnili špičkoví herci. Sean Connery i Christian Slater jsou herecky dobří a typově přesní. Ve filmu nejde ani tak o děj a výslednou pointu jako spíš právě o zachycení středověké atmosféry - a to se prostě povedlo. Celkový dojem: 85 %. (07.12.2007)