Dve tváre Very Drake

Byla to dobračka, kterou měl každý rád a ona každému nezištně pomáhala, měla několik zaměstnání, aby přispěla k blahu své rodiny. Ta žena si snad za celý život nepostěžovala nebo neposteskla. Jenže někdy není radno pomáhat, i kdby byly předchozí zkušenosti jakékoliv. Vera Drakeová je citlivě natočený film, který nikoho nedémonizuje navzdory vážnému tématu. Překvapilo mě, že tentokrát Leigh nehustil atmosféru sociálním dnem společnosti a natočil vcelku svižný film, který rozhodně stojí za vidění. (08.10.2008)

Priestor pre samostatné uvažovanie o motívoch konania a charaktere postáv sa v komerčnej kinematografii posledných rokov výrazne zúžil. Jednou z mála výnimiek je príbeh ženy, pomáhajúcej rodine, okoliu a dievčatám - tehulkám. Pre každého má vľúdne slovo. Zlom v chudobnej, no doposiaľ štastne si nažívajúcej rodine, zlom v myslení ženy (akési náhle precitnutie), nastáva po nečakanej návšteve polície. Názor na konanie hlavnej postavy si každý spraví sám. Krásne je farebné ladenie filmu do najrôznejších odtieňov hnedých, sivých a tmavozelených farieb. Zobrazenie života a zvykov chudobnejších robotníckych rodín Anglicka 50, rokov 20. storočia je presvedčivé. Ciitlivo vykreslená je i vedľajšia dejová línia vzťahu medzi Verinou dcérou a tichým nápadníkom (sirotou s neradostným osudom), ktorý nachádza najkrajšie okamihy života uprostred kruhu rodiny ocitajúcej sa v životnej kríze. (31.12.2004)

Nic proti Leighově (mimochodem skvělé) režii, ale chtělo by to snad pár zcizovacích efektů nebo nevím čeho, aby se divák dostal aspoň na chvilku ven z (mimochodem velmi poutavého) příběhu a aby si hlouběji uvědomil, že si při vší dobrotě stejně za zničení svého štěstí (a své rodiny) mohla sama - tedy aby film získal obecnější rozměr (i když jednou za čas pěkně udělaný doják neuškodí). Ono to tam samozřejmě je, ale kdyby se na to šlo spíš než přes emoce přes rozum, byl by film jistě ještě silnější. Jinak mě překvapilo (a potěšilo), že se Leighovi opravdu podařilo nepřiklánět tam ani tam.. (i když já jsem měl jasno). Snad jen jediný problém : celou dobu jsem myslel, že je film natočen podle skutečné události (skutečné oné ženy) a vše jsem bez pochybnosti polykal - ale zpětně mi už chování paní Drakeové tolik věrohodné nepřipadá. (04.08.2008)

Válkou vyrabovaná Anglie 50. let. Syrovost. Herci, které by s nabídkou práce sotva oslovil nějaký módní časopis. Obnošené oblečení. Nepříliš prosvětlené interiéry. První polovina, kdy nás Leigh nechává bez jakékoliv manipulace sledovat každodenní úkony paní Very Drake, je právě díky autenticitě všeho okolo fascinující. Její ilegální provádění potratů režíruje se stejnou střídmostí a nezaujatostí jako drhnutí zábradlí, o to více má nejspíš vyniknout následné „vytržení“, náhlá konfrontace hrdinky s něčím jako je stát a zákony. Emoční účinek druhé, trýznivé hodiny, mě však i přes excelentní výkon Stauntonové naprosto minul. Na druhou stranu jsem si mohl s čistou myslí a racionálním odstupem přebrat, co si režisér/scénárista (pevný scénář fakticky neexistoval) o tématu(ech) myslí, resp., co chce, abychom si mysleli. Jak tomu u „těžších“ filmů bývá, není to jednoznačné. Nezpochybnitelné je jedno – spravedlnost nemá srdce. 75% Zajímavé komentáře: Rex Mundi, Radko, Anglie (25.01.2009)

Tak v posledním týdnu mám opravdu štěstí na dramata. :) Ale vážně (jak jinak, že?:).. Mike Leigh natočil komorní drama nižší londýnské vrstvy padesátých let s velmi pomalým - rozhodně však ne špatným - rozjezdem, který v polovině vyvrcholí kolapsem celé rodiny Drakeů, resp. jejich hlavního článku, Very Drake. Imelda Staunton se zhostila své role naprosto excelentně, její naivita a dobrotivost číší z každého jejího pohledu, až je vám z toho občas špatně. Otázka potratů je dodnes velmi choulostivá záležitost.. snad i proto mě tento snímek zaujal, vedl mě totiž k velmi zajímavé diskuzi na toto téma s vlastní matkou.. (30.09.2008)