Peggy Sue sa vydala

Pozvoľne plynúci príbeh na mňa dýchol starú atmosféru a pripomenul, že každý vek má svoje vlastné omyly a chvíle šťastia. Peggy Sue a vráti do minulosti, a díva na na svoju mladosť s odstupom a očami dospelej ženy. Napriek tomu, že nemilujem Kathleen Turnerovú a Nicolas Cage vyzerá skutočne ako zo 60- teho /hrozne :)/, som sa cítila veľmi uvoľnene a príjemne. Istotne k tomu prispelo aj veľmi pozvoľné plynutie deja. V závere ma vydesil náznak neskutočne banálneho záveru, ktorý sa nakoniec nevyhol klišovitosti, ale aspoň trapnosti ano. Nebolo to dokonalé, ale ako oddychovka na upršané popoludnie s pripomienkou ešte mladíckych tváričiek Helen Hunt či Jima Carreyho to ujde. (03.12.2005)

Francis Ford Coppola má ve své filmografii jistě zařívější kousky, ale na poli romantických bonbónků je třeba ocenit každou trošku originálnější chuť a tou Peggy Sue naštěstí disponuje i když po pár dnech od projekce je jasný, že i tenhle bijáček je jen takový povedenější romantický nic, tak má v sobě pohodu, sladce zamilovanýho mladýho Nicolase, začínajícího Jima Carreyho a tehdy ještě pouze herečku Sofii Coppolovou. (17.06.2013)

Pěkná milá komedie s opět skvělou Kathleen Turner, ale je to na muj vkus trošku o ničem. Celej příběh sem prostě čekal, kdy se film konečně rozjede, ale nedočkal sem se, pořád to tak jako pomalu nezávazně plynulo a nakonec z toho vznikla celkem očekávaná pointa. Nicméně Nicolas Cage, kterej tady mluví neskutečně přehřátým stylem a Jim Carrey, kterej se zase v každý scéně snažil co nejvíc exhibovat, i když třeba nebyl v hlavním záběru, tenhle film povznášej o něco výš, ale i tak na podobnej typ filmu Návrat do budoucnoti tohle zadleka nemá (29.06.2007)

„Peggy Sue sa (už raz) vydala” , a to pred štvrťstoročím, keď akurát práve teraz má (po)maturitné stretnutie - maturitného ročníku "60", pričom manželstvo, má už zrejme úplne v troskách, lebo sa momentálne rozvádza, alebo už je rozvedená s televíznou hviezdou "Šialeným" Charlie Bodellom, ktorý ju podviedol so ženou menom Janet. Čo čert ale nechcel, pred odovzdávaním torty k jej narodeninám, kedy sa taktiež stáva zároveň i kráľovnou večierku, zrazu a náhle omdlieva, že presnejšie povedané: „Doslova sa vracia v čase” , keď odznova prežíva svoje maturitné obdobie, čo sa dá vlastne všetko pripísať stavu - "klinickej smrti" ! Odteraz prehodnocuje svoj vzťah s Charliem, či to náhodou nie je trochu zlý nápad, aby sa vzali, keď vie, čo ju neskôr čaká, a tak popritom skúša iné vzťahy s dvomi nápadníkmi, vedcom Richardom Norvikom a básnikom Michaelom Fitzsimmonsom, či si nakoniec nerozmyslí, kto je de-facto, k nej, skrátka najvhodnejší... ? / Začnem niekoľkými negatívnymi postrehmi k tejto presladenej "coppolovke" . Herečka Kathleen Turner, ktorá v dobe nakrúcania, má zhruba 31 rokov, stelesňuje 18-ročnú študentku, čo by sa dalo ešte prepáčiť, ale i napriek tomu je z môjho uhla pohľadu nevierohodná, vonkoncom na to nevypadá, aj keď sa väčšinou veľmi snaží, aby tak i patrične vypadala. Helen Hunt si na chvíľu zahrala jej filmovú dcéru Beth Bodell, kde dokonca figuruje iba 9-ročný, vekový rozdiel, čo je ďalší absurdný nonsens ! To musia ísť body automaticky smerom nadol, t. j. uberanie hviezdičiek. A to ani nehovoriac, že Jim Carrey vyzeral stále rovnako v dvoch časových rovinách. Samé, tvorivé kiksy ! Asi vôbec najzásadnejšie výčitky mám jednoznačne k tomuto nepresvedčivému stárnutiu našich milých postáv, citovaných vyššie, čo najlepšie vystihuje, v čom tkvie najväčší problém sfušovanej réžie Francisa Coppolu, prečo film u mňa neprešiel, ako celok. Stále si zbytočne nahováram, že režisér trhákov, ako sú Krstný otec 1 a 2, Apokalypsa, alebo i Rozhovor medzi(tým), má veľký potenciál ma osloviť aj inými kinematografickými zárezmi, ktoré nakrútil, no, často sa len prizerám samým, priemerným počinom, ktoré sa ani na vlas nepribližujú týmto filmovým klasikám ! V 70. rokoch dominoval novému Hollywoodu, ale v tých "reaganovských" , to nie je žiadna sláva, p. Coppola. PS: Všímam si, že niektorí herci, či herečky, čo začínajú u Francisa Forda maličkými úlohami, sa neskôr preslávia, kedy sú plnohodnotnými hereckými matadormi. Nicky Cage už dávno nie je tým, čím býval, a to isté platí aj pre jeho nemenej významného strýka ! (27.05.2020)

Vím, že jsou tam slabiny, ano, ta přeslazenost, kdy snad skoro všichni - i když jdou jen do kavárny na koblihy a kafe - furt jen tancují na fláky 60. let, je až moc růžová, a ano, i tady Nicholas Cage přehrává, jenže tady k jeho roli patří přestřelené chování. Mimochodem - Cage tady má strašnou patku, ale jinak fakt mluví jako kluk z venkova, to jeho komolení angličtiny mě bavilo, ale dokázal, že umí i zpívat. Toho puberťáka, který neví, co se sebou, a proto si hraje před druhými na šaška, zahrál vážně dobře. Jinak se mně líbilo, že v tom filmu je v podstatě vše. Dokázali bychom svou minulosti změnit, nebo je to všechno jen v nás? Ti druzí kolem nás, všímáme si jich, nebo si všímáme jen sami sebe? Co vlastně víme, ale hlavně nevíme o svém partnerovi - ne že by nám to tajil, ale prostě nás to nikdy nezajímalo, nechtěli jsme přijmout jeho svět? Líbily se mi zde všechny ty nuance - taky bych rád někdy viděl svůj dětský pokojíček a věci, na které jsem už dávno zapomněl, ale měly pro mne význam - i pro mou budoucnost. Mladá máma a táta, moje babička a můj dědeček, ti mi taky chybějí, i když moje babička nedělala skvělý štrúdl, ale beleše, lokše nebo šulánky. Skvělá je ta myšlenka, že čas může být jako burrito. Nebo když babička svou vnučku vyzve, aby šla po věcech, na které je pyšná a které trvají. Pohodový film, který má rozjasnit to dobré v nás. A protože takových filmů, jak stále více zjišťuji, je jako šafránu, dám mu nakonec plný počet. (30.03.2020)