Návrat domov

Šerednosti Vietnamu prostřednictvím pouze toho, jaké to je posléze "doma", když zjistíte, že klid nepřichází, nikdo se nestará a nechápe, je šikovný způsob, jak vykřesat soucítění s (bůhvíproč) dobrovolníky i bez přehnané ukázky boje v džungli v celé nahotě a snahy šokovat. Přesná Jane Fonda a Jon Voight, kterému to už nikdy takhle vsedě neslušelo, perfektní soundtrack a pomyslné slzy za všechny, kteří nás ovlivnili, v našem životě byli a už nejsou. Baby you're out of time... (17.10.2020)

Rok 1968: Z rádií na západní polokouli je slyšet Hey Jude, Just Like A Woman, Out of Time, Born to Be Wild..., na východní polokouli ve Vietnamu probíhá ofenzíva Tet a Američani páchají masakr v My Lai... Kdo se z Vietnamu vrátí domů živý, vrátí se jako jiný člověk; poznamenaný nesmyslnou válkou a oklamaný těmi, kteří jej do ní poslali. Ashbyho Návrat domů je svého druhu politické prohlášení, které sice odkazuje na již skončený konflikt (film vznikl 3 roky po skončení války ve Vietnamu), které je však stále platné a potřebné. Toto neobyčejně silné drama ukazuje, jak nebezpečný je nacionalismus a slepý patriotismus, jak nebezpečné jsou fráze typu "...the Marine Corps builds body, mind and spirit..." Kpt. Bob Hyde zblbnutý podobnou propagandou a nasáklý neurčitým patriotismem odjíždí do Vietnamu bojovat za svou vlast, jeho žena Sally při něm stojí loajálně a přijímá roli dokonalé občanky. Dál by mohl příběh pokračovat v tomto stylu jako hrdinský epos placený Pentagonem, ale to by se Sally nesměla setkat s ochrnutým veteránem Lukem, který jí i nám všem ukáže, jak špatná je patologická podřízenost, slepá víra a loajalita, a to jak ve vztahu muž-vlast, tak i ve vztahu muž-žena. Ukazuje nám, jak potřebná a nutná je emancipace. Jednoduché vize a poučky, kterým podlehl Bob a jiní, se totiž v realitě podstatně komplikují: Z hrdých patriotů se stávají pouhé figurky na šachovnici, které, jakmile jsou ze hry vyřazeny, jsou již k ničemu, uklizené v ústavech pro mrzáky (maximálně s bezcennou frčkou na klopě). Tváří v tvář všem těm zvěrstvům a faktické marnosti toho všeho se rázem problematizuje i samotný obsah pojmu "hrdina". Luke v emotivní řeči před studenty zdůrazňuje zdánlivě samozřejmou věc spojenou s jakoukoli válkou: "Neexistuje dostatečný důvod pro to, aby nám v náručí umíral jiný člověk, či vidět nejlepšího kamaráda roztrhaného na kusy... Musíte si zvolit, teď..." A skutečná volba není možná, pokud nezapojíme vlastní úsudek oproštěný od frází a přístupu "dělat-co-se-sluší". (Možný SPOILER:) Silný emocionální náboj filmu dodává také milostný vztah Sally a Luka, který v mnohém podtrhuje ústřední motiv filmu: Sally se emancipuje, její život je smysluplnější a ona sama zralejší (=symbolický význam prvního orgasmu?). Přestože Luke představuje v jejím životě důležitého muže, stále miluje Boba a nehodlá ho opustit. Už to prostě není jen ta "pravá občanka" na šachovnici života a vlasti, ale člověk s autentickými prožitky, myšlenkami a zkušenostmi; člověk, který se vymanil z bytí v podřízenosti. Nepřítel je válka a bylo by fajn, kdyby toto poznání vycházelo už jen ze sledování těchto filmů a ne z vlastní participace na ní; kdyby si už mladí kluci nemuseli z kolečkového křesla říkat "I'm a lot fucking smarter now than when I went". (26.08.2013)

Moc jsem se na tento film těšil. Z čistým srdcem můžu říct, že úvod a závěr, obojí za doprovodu "Out of Time", jsou naprosto parádní. Zejména začátek filmu, kde se střídají dovedně sestříhané záběry běžícího Derna a pacientů z nemocnice, kteří už běhat nikdy nebudou - neuvěřitelně realistické a působivé! To vše mezitím je dobré, i když trošíčku rozvláčné. Vynikající ústřední trojka, ale mně se nejvíce zamlouval svým projevem Bruce Dern. (01.02.2010)

Vynikajúci protivojnový film bez jediného záberu z vojny. Herecké trio Fonda/Voight/Dern úžasné. Superhitový soundtrack je parádny (aj keď miestami trochu necitlivo nadužívaný), scenár a réžia netlačia zbytočne na pílu a atmosféra aj postavy ma veľmi chytili. Nedosahuje to síce nebeských výšin Born on the 4th of July ale aj tak nemám problém to zaradiť do zlatého fondu. Silný, takmer nesentimentálny aj napriek tomu dojímavý a stále dôležitý film 10/10 (13.05.2015)

Přišel v době, kdy Amerika už tak nějak byla připravená se vyrovnávat s Vietnamem, tedy alespoň na filmovém plátně. Konzervativní Hollywood si už dávno uvědomil, že doba se změnila a publikum chce víc. Protiválečný kus nabídne příběh naivní manželky amerického důstojníka a jejího cynického spolužáka ze střední, který se z fronty vrátil ochrnutý. Zdrženlivý milostný vztah propuká, on začne pracovat se svým opovržením vůči všemu, ona se stává vnitřně kritičtější. Hal Ashby tyhle otevřené rány dokázal ukočírovat, přitom ho začal točit jen s několika stránkami scénáře (ten nakonec získal Oscara), stejně jako dvojice (pro mě překvapení - mám ho totiž zafixovaného úplně jinak) Jon Voight a Jane Fonda). Výborný soundtrack. (21.04.2015)