Boj o oheň

Annaud nikdy netočil jen tak obyčejné filmy, vždycky se jedná něco výjimečného, ne-li přímo přelomového. Příběh pralidí rozdělených na různě vyspělé kmeny bojujících a oheň, který znamená obrovskou moc a lepší život je bez debat fascinující. Hlavní hrdinové si vás získají, ač jsou bez příkras ztvárněni jako opravdoví primitivové s jasně pudovým chováním (obvzlášť se mi zamlouvala scéna, kdy se jeden z party hrdinů nadrženě vrhne na ženu, která se k nim připojila, načež ho „hlavní“ hrdina okřikne, aby toho nechal…vzápětí ženu oklátí sám). Přesto z nich občas vykoukne jasný náznak prostého lidství, abychom si uvědomili, že do obyčejných zvířat již mají daleko.Vizuálně bezchybné, přímo nádherné. …Jak já se bojím těch Emmerichových vymydlených dredařů, kteří se jistě budou domlouvat lámanou angličtinou a prožívat hluboké emoce. (09.04.2008)

Poprvé jsem viděl tento film jako turista na desetidenním zájezdu po Francii s cestovní kanceláří Čedok, celá naše výprava, po celou pobytu majíc vyvalené oči, plné dojmů, jako by spatřila jiný svět, dostala na celý den volno. Při toulkách po městě Clermont–Ferrand, který je postaven na sopečných pahorcích v ji těsné blízkost leží městečko Volvic s vynikajícím pramenem kvalitní vody. Tady sem zahlédl zvláštní netradiční upoutávku o tomto filmu, neandrtálce jak pije z pramene minerální vodu z Volvicu. Nejdřív jsem si myslel, že koukám na nějakou scénu potulného divadla, potom mi to nějak došlo, že se jedná o reklamu na nový film ˇ“Boj o oheň“ tehdy jsem vůbec Francouzského filmového režiséra Jacques Annaud vůbec neznal. Předpokládal jsem, že návštěva tohoto filmu, je ztrátu vzácného času na západě. Rozhodl jsem pro film a nelitoval. Po zhlednutí jsem byl tak vyveden z míry, že jsem v hlavě měl jenom film. Pro mě osobně tehdy, asi největší filmový zážitek. Zcela jiný film než jsem dosud viděl, od první okamžiku mě to chytlo, perfektní akustika sálu, excelentní obrazově i atmosféricky fascinující zážitek. Výrazná hudba, překrásná kamera a nádherné exteriéry. Ještě maličkost o cestování na západ v Československém socialismu. Kvůli složitým byrokratickým systémům jsme za doby totality mohli cestovat maximálně do nějakého socialistického státu. Dostat se na Západ bylo takřka nemožné, maximálně šlo použít oficiální cestovní kancelář (Čedok a CKM) nebylo to taky lehké, nebo takřka nulová možnost vycestovat individuálně na devizový příslib. Ale to bylo hodně složité! Pokud si chtěl dostat devizový příslib, tak jsi musel vyplnit žádost ve státní bance. Se žádostí musel souhlasit zaměstnavatel, dále zvláštní odděleni, asi STB, dále vojenská správa a policie. Žádost se dávala do konce ledna či února, do března banka rozhodla, komu příslib udělí. Poslední slovo měla policie. Tam se muselo žádat zase pro změnu o výjezdní doložku. Abych ji dostal, potřeboval sem znovu souhlas od zaměstnavatele a vojáku. No, nebylo to prostě snadné. (08.09.2007)

Až na dokonale bílý a rovný chrup, kterému se jen těžko věří navzdory tomu, že cukr a sladkosti nepatřily do běžné potravy našich předků, musím ze všeho nejvíc pochválit bezesporu naprosto úžasné masky. O dané době je málo informací a ještě méně filmů, proto mě tento experimentální snímek velmi potěšil. Více by se mi určitě líbilo, kdyby se snímek držel více slabých historických pramenů. Mám pocit, že se sem tvůrci zbytečně pokusili napasovat až moc různých témat, jako je první střet s mamuty, či objev misionářského sexu či lásky jako takové. Hodně dobrá však byla linka kolem ohně. Ten úžas v očích, když viděl hlavní hrdina poprvé někoho rozdělávat oheň mi uvízne v hlavě na hodně dlouho. [80 %] (19.12.2023)

Tí pravekí ľudia, hlavne jeden z nich, vyzerali ako Will Ferrell a mali biele zuby. Za to vlky či psy sa za 10 000 rokov nezmenili. Kde urobil ten Darwin chybu? Vo filme chýbajú dialógy, to je jasné, ale aj akcia. Ako pozerať sa na z pohľadu dnešného človeka zaostalých ľudí čo skáču jak opice, fúkajú do pahreby, nejak divne koktajú, to nie je žiadna sranda. Za herecké výkony si to uznanie ale zaslúži. (27.01.2019)

1, Boj o ááátrr je jeden z "troch slávnych Annaudových filmov z 80. rokov", teda stopercentný zážitok; 2, Ron Perlman je najpresvedčivejší pračlovek v dejinách filmu; 3, Jean-Jacqueasove kobercami polepené slony a levice s prilepenými "šabľovými" tesákmi sú stále omnoho presvedčivejšie než Rolandove digitálne variáce na Manfreda a Diega. Výborná vec, hoci znalci prehistórie by určite namietali - napr. nie je dôvod, aby pračlovek začal zhnusene vypľúvať mäso, keď nájde v pahrebe ľudskú lebku - kanibalizmus bol v tých časoch niečo absolútne bežné a normálne... (20.09.2007)