Krvavý šport

Za kultovú scénu  osobne považujem tú, ked si žánklod naťahuje tie svoje elastické slipy, ráno v hoteli,  po trtkačke s tou novinárkou. No a potom, samozrejme, ten zvuk syňťákov tud tud tud tututud , ked Frank Dux sedí v buse večer a je jasné, že ma  predplatený týždenný lýstok na dopravu v Honkongu a pritom vidí svojho kámoša Džeksona  úplne všade. (07.02.2024)

Tenhle film v mém osobním Van Dammeho žebříčku vždy pomyslně soupeřil o první příčku s Dvojitým zásahem a zůstal jen v těsném závěsu. Je to skvělá arénovka, kde si divák může užít hned několik různých stylů bojových umění. Třešničkou je skvělý Jean-Claude (zde doslova v životní formě) či nádherná Leah Ayres a velkou pozornost na sebe samozřejmě poutá i finálový protivník hlavního hrdiny - Bolo Yeung. Tohohle herce já prostě zbožňuji. Krvavý sport je klasika a té patří vždy vysoké hodnocení. (11.06.2020)

No já nevím, za co bych tu hvězdičku dal...na vlně nostalgie v tomto případě nejedu, a i kdybych chtěl ohodnotit Van Dammeovu herecko-anatomickou invenci, skončím stejně zase jen u jeho tělesných dispozic, protože nic jiného, cokoliv byť jen minimálně herecky kreativního nenabízí. Choreografie bojových scén k smíchu, scénář prostinký jak zápletka Pařezové chaloupky. Tak možná z nostalgie za ty dispozice... ale to bych nesměl mít zapnutý zvuk! Sakra, slyšeli jste tu příšernou hudbu?! Jestli to mělo soundtrack, tak je to ten nejhorší filmový všech dob...kam se hrabe Michal David...:-( (13.02.2007)

Duchovný rozmer bojových umení je prežitok. Nastupujú kráľovské disciplíny ako toporná "dramatickosť", vytesaná do tvrdej gumy hereckých tvárí, komicky nadužívaný slow-motion, akčné scény užívajúce si vyšportované telá, obzvlášť prsné svalstvo, trošku špliechancov krvi a to najdôležitejšie, tóny ďalšieho nezabudnuteľného soundtracku rokov 80-tych. Bloodsport sa hádama ni nedá hodnotiť z hľadiska toho, čo sa odohráva mimo ringu (neodohráva s anič, čo by sa dalo nazvať "dianím"). Je to číra slasť nízkorozpočtového, oproti svojim postavám až k zaplakaniu neohybného kĺzania sa po maskulínnej telesnosti, idiotských výrazoch tvárí, kmitaní končatín a veľmi, veľmi prvoplánových emóciách (resp. ich neúmyselnej karikatúre). ........... Navyše Dobové Elektronické muzicírovanie drží nad väzom všetkej tej svalnatej hovädnosti nezlomnú ochrannú ruku. Pre mňa osobne zlatým klincom filmu nie je záverečný súboj, ale Van Dammova naháňačka s dvoma agentmi, ktorí majú za úlohu priviesť ho neporušeného späť do USA. Celá scéna neobsahuje ani štipku akcie, dramatickosti, svižnosti, dynamickosti.... Srdiečko. (26.03.2016)

Hodně naivní limonáda, každopádně rád se k ní zase někdy vrátím. Když se ale ohlédneme za nějakými skoro pětadvaceti lety „hvězdné“, „polohvězdné“, „skomírající“ kariéry, tak na tom „svaly z Bruselu“ nejsou až tak zle. Sice už se pomalu přesouvá mimo Spojené státy a natáčí v ukrajinských, rumunských nebo třeba bulharských produkcích (a většinou pod taktovkou party břídilů), ale stejně se ve Van Dammově filmografii objevuje hned několik žánrových lahůdek, že ho ani nejde úplně poslat k ledu. Však i komentáře na csfd se stále vrací k tomu, že ten či onen uživatel hodlá JCVD dát ještě šanci.. a pak další.. a další.. Ostatně, mrkněte na to, jak málo filmů tu má v černých číslech.. tři z nějakých čtyřiceti? Kasovní trhák Bloodsport nás na skoro úplném začátku jako řada jiných vpustil do dusných ilegálních arén, ve kterých Van Damme heroicky bořil soupeře. A my mu to žrali/žereme. Zároveň po dvou záporných rolích (Černý orel, první Karate tiger) okusil to, co mu už prakticky zůstalo: totálního klaďase. Navíc si o pár let později u Dvojitého zásahu na pár hereckých kolegů vzpomněl, samozřejmě hlavně na prsními svaly škubajícího Bolo Yeunga. (26.09.2011)