Krstný otec II

„This is the business we´ve chosen.“ Rodina, moc, loajalita, tahání za nitky a všudypřítomná smrt aneb Coppola pokračuje v precizní filmařině, byť se z jeho díla s honosnou výpravou kamsi vytratily potřebné emoce a střihači učinil nabídku, kterou nelze odmítnout („Jdi domů, chlapče, nebudu tě potřebovat.“). Naštěstí však filmařský štětec Maria Puza vše vynahradil nabitou poslední půlhodinou, kde především don Pacino exceluje (u scény s oznámením interrupce vypadají jeho oči jak Etna vteřinu před výbuchem), aby jako z vlaku mávající loutka voděná od dětství otcem trpce přemítal, jak vše, po čem toužil, získal, ale při tom toho ještě více ztratil. Mimochodem, teď už chápu, proč Vít Bárta z naší Cosa Pubblico Nostra nosí ten šátek kolem krku, ale tam veškeré chtění o podobnost s Michaelem Corleonem končí. A nebo se mýlím..? (30.05.2011)

Kmotr zcela revolučně změnil můj pohled a názor na gangsterské filmy. Jedna z filmových ság, která nebude nikdy nikým překonána. Velkolepé dílo a dle mého skromného názoru je Kmotr II nejlepší a nejsilnější díl z této trilogie. Famózní hudba Nina Roty. Nepřekonatelný Al v jedné ze svých největších rolí. Tento film je příliš velký na to, aby se o něm pronášela pouhá slova. Musíte ho vidět. "Je to v tobě Michaeli, ta Sicílie. Je to v tobě už dva tisíce let..." (24.03.2009)

Mike (Al Pacino) převzal nadvládu a rozjel to hned ve velkém stylu, což už ukázal konec prvního dílu. Al Pacino znovu předvádí jeho životní herecký výkon. Znovu zajímavý příběh a i chytlaví děj s perfektní hudbou jako v předchozím díle. Jak už se mnohdy stává, tak mi ve dvojce něco málo vadilo, ale není to nic zásadního. Zděsil jsem se, když jsem viděl 193 minut a ano docela právem. Godfather II je zbytečně utahaný a už jednička byla dlouhá, ale dvojka je ještě o půl hodiny delší. Jediné mínus je právě tohle, ale u tak skvělého filmu se to překonat dá a já to překonal. Právě o tuhle věc horší než jednička, ale pořád kvalitní filmový zážitek... 9/10 = 95% (31.12.2011)

Druhý díl je o dost rozvážnější než více akčnější jednička. Tím pádem je zde kladen větší důraz na postavy, kterým režisér věnuje mnohem větší péči. John Cazale dostal například mnohem více prostoru a naprosto s přehledem vysekl ufňukaného Freda. Jestli bych měl určit ovšem svého hlavního favorita, tak tím je Robert De Niro, který si vychutnal Vito Corleona. Nikdy nezapomenu jak při své návštěvě Sicilie předá osobní pozdrav Donu Cicciovi. Al Pacino se ovšem také nebojí přitvrdit. 100% (22.09.2013)

„Pokud nás dějiny něco naučily, zabít je možné kohokoliv“ Dva vysoce nadprůměrné filmy spojené v jeden unikátní celek. Pozoruhodný vzestup a strmý pád rodiny Corleone na ploše odvážných 190-ti minut. Tam, kde by někomu mohl chybět nezapomenutelný Marlon Brando, za něj zdatně zaskakuje Robert De Niro. Pacinův Michael Corleone se pak zásluhou pokračování stal přímo shakespearovsky tragickou postavou. Zřejmě nejlepší ze všech filmových dvojek. 90% Zajímavé komentáře: Pohrobek, kneekal (28.03.2005)