Nepriateľ pred bránami

Nepřítele před branami považuji za jeden z nejlepších válečných filmů, jaké jsem měla možnost zhlédnout. Skvělé herecké obsazení (zcela vévodí chladnokrevný Ed Harris se svou kamennou tváří), excelentní a mrazivé scény (oběšený chlapec), prvotřídní scénář a příjemná dávka romantiky (nezapomenutelná scéna, v níž Rachel Weisz přijde navštívit Juda Law a prožijí spolu vášnivé okamžiky, zatímco ostatní spí:) Téměř mistrovské dílo. (28.08.2011)

Úvod je strhující. Pohled na válčící Stalingrad, vypadající spíše jako peklo, přeplouvání Volhy za asistence messerschmidtů a následující ůtok ústící v masakr - to je pěkný kus filmařiny. Vůbec celá výprava je monumentální a patří ke kladům snímku. Jenže po úvodní třetině se film vleče a doplácí na řadu scenáristických děr. Ale koukat se na to dá, i díky trojlístku - Law, Weisz, Harris. (21.07.2002)

Napětí a přiměřenou dávku válečného dobrodružství umí Annaud divákovi předložit, nicméně dojem autenticity z jeho válečného velkofilmu přes zjevnou snahu a evidentně slušný rozpočet nemám. Je to takový ten poněkud naivní film natočený o cizí zemi a historických událostech, na které se filmový štáb dívá z velké dálky a bez schopnosti a ochoty opravdu jim porozumět. Jude Law na mě při nejlepší vůli nepůsobí jako slovanský kluk ze Sibiře a vůbec ta "ruská" část hrdinů působí tak nějak cizorodě. Přestože potenciál měl Nepřítel před branami větší, je to slušná válečná podívaná se spoustou hereckých hvězd na plátně. Celkový dojem: 75 %. (23.10.2010)

Úvodní bojová pasáž je naprosto fantastická a svou vizuální špinavostí a šokujícím naturalistickým charakterem se emocionálně takřka vyrovná úvodní půlhodince v Ryanovi. Annaud vůbec znovu potvrzuje, jak objemnou obrazovou imaginací a působivým vypravěčským talentem byl obdařen, vrcholné scény ve spíše psychologicky orientovaném zbytku filmu patří pořád k tomu nejlepšímu ve svém žánru (hlavně nervy drásající a umně protahovaná scéna se "zpětným zrcátkem" je dech beroucí) a atmosféra stalingradského pekla se zadře hluboko pod kůži, byť v prvních minutách nastavila sama sobě nezdolatelnou laťku. Všechny zmíněné highlighty včetně unikátního souboje dvou megacharismatických sniperů (díky démonickému rozměru Eda Harrise ani nevíme, komu vlastně fandit) jsou ale soustavně narušovány nefungujícími vedlejšími motivy ohledně trochu sentimentálně zdůrazňované romance či pro vývoj děje nepotřebné politiky, které natahují stopáž neúměrně ke klíčovému atraktivnímu dění. Annaud si to měl pohlídat a nesklouzávat k laciným hollywoodským zvratům, a bylo by to jasně za 5*... (15.10.2011)

Neviem, čím bol tento film tak výnimočný. Klasický scenár, obyčajný príbeh, nejaké dejové scény síce inovátorské, ale inak nič moc. Veľa vychytávok, napríklad by ma zaujímalo ako sa mohol nemecký major rozprávať s ruským dieťaťom. V niektorých osobách ani náznak ruského, či nemeckého prízvuku. Určite by to nabralo na originalite. Annaudovi sa predsa len viac hodí umeleckejšie poňatie filmu. Ale musím celkom pochváliť niektoré zábery kamery a záver. 60%. (21.04.2006)