Pravda a lež

Československá nadmíru povedená televizní pohádka o hledání lásky třeba na konci světa, jež je jasným důkazem, že i krásný a zamilovaný večer se může ráno změnit v zuřivý boj o vlastní čest. Jo a v hlavní roli řekněme průměrný V. Beneš jakožto Šimon, řečený Spravedlivý, dále zaujal P. Kostka, J. Hlaváčová či M. Kuklová. R. Lukavský jako komoří dvou imaginárních bytostí Pravdy (M. Vančurová) a Lži (J. Březinová) byl vynikající. Dále pobavily groteskní postavy služebné N. Divíškové, jež chodila denně kontrolovat totálně vybydlený statek nebo hluchý chasník V. Zavřel ve vycpaném kabátci. V pohádce V. Janečkové, jež nezapomněla do malé role Pána z Půlnočního dvorce obsadit svého elegantního manžela P. Štěpánka, je v podstatě dokázáno, že i naivní hlupec, symbolizovaný v tomto případě Šimonem, neboť jméno své dívky uhodl až třetí pokus, co jej předtím vyslovil, může dojít ke svému štěstí, což je pochopitelně v reálném životě naprosto vyloučeno. (16.08.2016)

Televizní pohádka pro kterou mám už od dětství slabost. Jednak je to tím že se neodehrává pouze ve studiových kulisách, ale možná mírná většina je v exteriérovém prostředí. Druhak výbornými hereckými výkony hlavně vedlejších postav, Petr Kostka, Věra Kubánková, Radovan Lukavský jsou zkrátka jména, jež byly zárukou kvality pro dětské diváky. No a na Michaelu Kuklovou je zkrátka příjemný pohled. Ale nebyla by to správná česká pohádka, kdyby v ní šlo jen o tajtrdlíkování a záchranu "princezny". Inscenace Pravda a Lež (ano, v titulcích je v obou slovech velké písmeno takže zde uvedený název je špatně) je hlavně o slovech a síle která se v nich skrývá. Obě vypadají skoro stejně, jen si mění místa a obleky. Jak tedy poznat čemu věřit? Na to je potřeba trochu fištróna. Rozhodně nestačí najít si web kde píší úplný opak toho co říká ČT a tvářit se jako že jste objevili jádro pudla, to je pak lepší se do země propadnout... (12.05.2023)

Srdeční záležitost. Atmosféra z této pohádky doslova prýští, nejvíce si vychutnávám sekvence ze zakletého půlnočního dvorce a audienci hlavního hrdiny u dvou sester, z nichž jedna mluví pravdu a druhá lež. Herecky velice silné (Kostka, Vančurová, Březinová, Kubánková, Štěpánek, Lukavský, Hlaváčová) a koneckonců i ta Míša Kuklová zde ještě za něco stála. Mezi pohádkami Vlasty Janečkové můj favorit. (18.07.2010)

Klasická televizní pohádka je sice na televizní poměry delší, ale to vůbec nevadí. Kulisy interiérů se vhodně střídají s těmi externími. V pohádce navíc hrají sympatičtí herci a Michaela Kuklová má opět kladnou roli v pohádce, což si párkrát už střihla, ale není to její obvyklá partie. Pohádka pak disponuje sice výpůjčenými motivy i z jiných, ale to tentokrát nevadí. A možná i dospělí si uvědomí, že lež a pravda k sobě mají někdy hrozně blízko. (20.11.2020)

Takovej zvláštní paskvil studiových interiérů a přírodních exteriérů. Hvězdné herecké obsazení, ale čím blíže se to dostává k hlavním postavám, tím ubývá sympatičnosti a hereckých výkonů. Beneš s tupým výrazem a značné kolísavou inteligencí a nemastná neslaná Kuklová k sobě do divný herecký křeče strhávají i takové matadory jako je Kostka. Celkově to není špatný, ale tak nějak zdlouhavě otravný, že by člověk dal cokoliv za to, aby hlavní hrdina nemusel vymýšlet další kostrbatou větu obsahující křečovitou "hanu" a už mu konečně došlo, že to je to slovo, co hledá. Vyznamenání za dějový zvrat proti celkem lineární logice filmu má scéna s rozdělením dvojice Beneš-Kostka u vrat a následující scény, třeba u čarodějnice. Logiku to nemá, ale překvapilo. Jedno shlédnutí jsem zvládnul, další bych ani nemusel. (21.11.2015)