Dracula

Nevytříbená režijní fetiš, která svou špinavostí a nevyzpytatelností provokuje a překvapuje, nedovoluje se nechat přečíst a nakonec jediní, co si z toho máme odnést, je Coppolova důmyslnost a zalíbení ve vlastní profesi. A já jsem tím s postupem času víc a víc nejen smířenější, ale i spokojenější až nadšený. (04.09.2008)

Draculovo pachtění za milovanou bytostí (nejlépe přes cizí mrtvoly) mě nechalo chladným. Přestylizované, bez gradace a napětí, forma vítězí nad obsahem a výsledek mne velmi nudil. Celé je to takové teatrální a bezkrevné (u filmu o krvesajovi dost podstatný nedostatek), neživotní herci deklamují texty a tváří se jako by krájeli cibuli. Lidské postavy jsou pojaty tak, aby žádná velectěného (a značně teplého - co na něm Mina vidí) grófa nepřevyšovala, přičemž Hopkinsův Van Helsing by dobře zapadl do Drákulovin. Tenhle film je sled naaranžovaných obrázků, jenže film se má hýbat, mít v sobě život, není to stroboskop. S knihou  mimochodem má film společného velmi málo, navzdory přidrzlému názvu "Bram Stoker's Dracula". Většinu zásadních myšlenek a motivů knihy je naprosto pošlapaných a překroucených. Třeba pojetí Drákuly jako vrcholu potravního řetězce, proto je v knize tak rozebírán Renfield a jeho pojídání hmyzu. A co oddanost a věrnost v případě Miny, která svého snoubence následuje do neznáma a naopak Harkerova odvaha bojovat za ni i proti vlastnímu strachu a vzpomínkám. Nebo obyčejné přátelství. Když romantický horor, tak Panna a Netvor. A co se týče Drákuly, nejvíc se mi líbila verze s Lawrencem Olivierem coby Van Helsingem. Ostatně i česká televizní adaptace s Iljou Rackem (který podle mě odpovídá popisu v knize velmi přesně) je velmi dobrá. (23.10.2007)

Příliš načančané a nekompatkní. Zatímco takový Tim Burton by se soustředil na jednu hlavní linií a snažil by k ní vybudovat a udržet adekvátní atmosféru, Coppola přebíhá od jedné odbočky ke druhé a každou se snaží nějak zvlášť naaranžovat. Ani působivosti charakteru samotného hraběte Drákuly to přebíhání mezi podobami děsivého starce a vlasatého kavalíra, který s barevnými brýlemi na nose nabaluje dámy na ulici nesvědčí (ehm, proměňuje se ještě ve vlka, netopýra a zelenou mlhu) a i to citové přelétání přítomných dam by zasloužilo lépe vypodložit . V úchvatném audiovizuálním podání se Coppola nezapře, nicméně i zde bych mu vytknul ne úplně hladké pronikaní filmařského popu do "poctivého" starosvětského kulisového základu (přemíra provařených hereckých tváří rovněž nepomáhá), které občas zavání banalizací a podřizování se vkusu popcornového publika (netvrdím, že o tohle se Coppola doopravdy snažil). Drákula je filmem velkých parametrů, ale velkým filmem - narozdíl od jiných Mistrových děl - není. (27.11.2008)

Gary je čaroděj, jelikož si mě svým pomalým a fascinujícím hlasem málem omotal kolem prstu. Nedivím se, že mu holky podlehly, já jsem ho "žrala" taky. V kostýmu s kloboukem, dlouhými vlnitými vlasy a lenonkami s modrými skly mu to neskutečně seklo. Tož napínavé to bylo, knihu jsem četla dávno tomu, takže v této chvíli nedokážu ani zodpovědně říct jak moc se lišil děj od knižní předlohy a ani mě to nijak zvlášť netrápí. Děj působil velmi sugestivně a svůdně s vynikající chmurnou atmosférou noci strachu. (22.10.2013)

"Pitvať ju nechcem. Iba jej musím odrezať hlavu a vyrezať srdce." Úchvatné a omračujúce. To boli prvé slová, ktoré mi napadli pri sledovaní tohto úžasného retra za fajnových 40 miliónov. Coppola sa drží Stokerovej knižnej predlohy pietne, takmer akoby adaptoval Bibliu. Nezabúda sa pridržiavať pôsobivých historických reálií (Drakulov príbeh je inšpirovaný kedysi skutočne žijúcim Vladom Tepešom alias Narážačom alias Nabodávačom - rumunským vladárom, milovaným i obávaným, ktorý sem-tam rád obedoval uprostred smrteľného stonania na koly nabodnutých vojnových zajatcov). Zároveň Coppola nenechá ukrivdených ani fanúšikov „obyčajných“ hororov a ponúkne im plné hrste atmosféry, násilia, sexu a gotiky. Upíri nepatria k mojim žánrovým favoritom (tu by som skôr upriamil pozornosť na Mary Shelley, ktorú mal Coppola podobne, ako Draculu, tiež ultimátne sfilmovať, nakoniec sa však uspokojil s produkciou a réžiu prenechal Kennethovi Branaghovi). Napriek tomu dávam pred týmto filmom dole klobúk. Ak na tom budete podobne, odporúčam komiksovú novelu Dracula: Skutočný denník Jonathana Harkera od Radima Kočandrlea z r. 2005, líčiacu podľa mňa najpôsobivejšiu časť románu. (08.12.2007)