Cotton Club

„Bavlnový klub” je nočný, TOP-špičkový, harlemský podnik, zažívajúci asi najväčšie fanfáry už od roku 1928, kde sa do rána tancuje a spieva, že publikum je automaticky, úplne celé bez seba, lebo aj takí HERCI: Charlie Chaplin, Jim Cagney, či aj taká speváčka Fanny Brice, sem radi vkročia. No, taktiež sem i takí zločineckí mafiáni s veľkou obľubou zavítajú, že koľkokrát dôjde ku stretom, ktoré končia totálne-fatálne. Nadaný, jazzový trumpetista Michael “Dixie” Dwyer, ktorého meno vyslovuje snáď iba jeho matka, čo tu inak stále tak o dušu na trubke vyhráva (aj hranie na klavíri zručne ovláda), že raz, pohotovo a duchaprítomne, s vlastnou odvahou, zachráni miestneho gangstera Dutcha Schultza pred dynamitom, ktorý mu bol pod stôl náhle hodený od dvoch, falošných fízlov, keď práve odvtedy, sa mu stáva akousi spojkou, prostredníkom, cez ktorého sa budú rozvíjať ďalšie udalosti, trebárs, znepriateliť si iného gaunera (Owneyho Maddena), absolútne nepripadá do úvahy, pretože svoje chápadlá, má asi všade ? A tak radšej, kvôli bezpečnosti, Dixie prikývne na lukratívnu ponuku z Hollywoodu, kde má jednak Madden svoje styky, alebo herečka Gloria Swanson, mu na začiatok udelilí odporúčanie. Čiže od jedného hrdloreza, k druhému, keď aspoň, extra, dobije ešte "strieborné plátno" s filmom "Šéf bandy" . Zatiaľ tu mám typickú, kriminálnickú, filmovú zložku, ktorá sa často miesi s vystupovaním afroamerických umelcov, od prvotriednych steperov, ktorí sa snažia presadiť v šoubiznise s predsudkami zo strany bielych, až po sexy speváčku, miešankyňu Lilu Rose Oliver, a tak teraz vážne neviem, čo chcel režisér a scenárista Francis Coppola, nakrútiť skôr, či gangsterský alebo hudobný film ? Pravdepodobne skombinoval obidva žánre dohromady, čím sa vytvára taký zvláštny mix, o ktorom neviem, čo si mám vlastne myslieť ? Určite viem, že Diane Lane je síce krásavica, najmä za mladých čias, ale herecké nadanie isto nemá, ako jej kolega Richard Gere, ktorý mi tu zase prišiel, ako fackovací panák, ktorému sa nikdy nič nestalo. Francis už trošku preceňuje svoje sily ?! (24.05.2020)

Bravurně namixovaný koktejl různorodých charakterů, který se pomalu a jistě rozjede ve skvělé finále. Velmi intenzivní propojení filmu a hudby co do formy příběhu. Postava Charlese Luciana (jeden z nejvlivnějších gangsterů všech dob) na pozadí závěrečné čtvrtiny filmu byla dokonalá. (Samotná návštěva Chaplina a Cagneyho v klubu byla kouzelná!) (01.11.2009)

Tak toto se Coppolovi příliš nevydařilo. U snímku jsem se nudil, a dlouhou dobu mě ničím neoslovil, ať postavami, hudbou či celým příběhem. Ani akce a zábavná vystoupení jsem si příliš neužíval, působily na mě šedě a průměrně. Opravdu světlou vyjímkou byl Nicolas Cage, který jako jediný hrál nadprůměrně a ostatní herce přečníval včetně Richarda Gera, o to víc mě mrzí jeho malá stopáž, kdy jde vidět. Za pochvalu ještě stojí vyřizování a střet mafiánů, ale i tohle předvádí Coppola lépe v Kmotrech. Tři hvězdy má film ode mne s přivřenýma očima, ale už mu zůstanou, neboť se na další zhlédnutí rozhodně nechystám. (18.05.2014)

Coppola spravil film, ktorý pôsobí ako jedno predstavenie. Vstúpiť do Cotton clubu v 30 rokoch, zažili by ste neopakovateľnú atmosféru kabaretu. Stretli by ste hercov, gangsterov a iných vplyvných ľudí a všade by hral Jazz. Coppola dbá na formu. Snaží sa o šialené tempo vyrovnávajúce sa stepu, kedy strieda jednu scénu za druhou. S rovnakou intenzitou mení emócie aj epizódy medzi postavami. Dá sa na to nalepiť žánrové označenie gangsterka, ale je to tak trochu aj romanca a z veľkej väčšiny hudobný film. Skvelo nacastovaný Gere a neuveriteľne krásna Diane Lane. Ostatní herci sú síce do počtu ale ich charaktery fungujú. Či už je to Waits ako uvádzať. Hoskins ako majiteľ alebo Cage ako brat. Na konci zostáva pocit, že sme na chvíľu okúsili dobu, zažili drámu a boli súčasťou predstavenia. (11.02.2021)

Cotton Club se pohybuje v režisérovi i divákům důvěrně známém období americké prohibice, vzestupu a soupeření organizovaného zločinu Ameriky 20. a 30. let. Na plátně se už vystřídaly všemožné zločinecké typy i motivy trestných činů, v tomhle tedy Cotton Club originální být nemůže. Coppola má ale jistou ruku při výběru herců, snad s výjimkou Richarda Gere - ten je na gangsterský film příliš sladký a nepomáhá mu ani to, že může vlastně hrát sám sebe - úspěšnou hollywoodskou hvězdu, co má ve filmu zahrát zločineckého bosse. Taky melodramatická linie ženy zmítané volbou mezi dvěma muži, mezi láskou a pragmatickým kalkulem, je dávno strašně profláklá. Kladem snímku ale je prostředí zábavního klubu se spoustou ambiciozních tanečníků, hudebníků a zpěváků. Umělecká čísla netvoří jen pouhou kulisu divokých přestřelek a soupeření gangů, jsou plnohodnotnou součástí filmu a jejich protagonisté tvoří vedlejší mikropříběhy doplňující hlavní dějovou linii. Z Cotton Clubu se tak stává blízký příbuzný kabaretu a výkony stepařů a tanečníků zaručují Cotton Clubu čtvrtou hvězdičku. Celkový dojem: 75 %. (11.03.2013)