Hlavička

Francouzské komedie mám rád, ale tahle mi nesedla. Možná je to tím, že nejsem fanda Patricka Dewaereho (vždycky mi přišel jako takovej divnej šmírák, kterýmu bych nejradši dal pěstí do nosu) a zároveň mi nic neříká ani fotbal (na sport nejsem a kor fotbal mi přijde extrémně nudnej). Takže v ohledu k těmto dvěma faktorům to ani jinak dopadnout nemohlo. Ale neupírám tomu filmu pár excelentních scén, u kterých jsem se válel smíchy. Hlavně tedy večeři, kde Dewaere nasraně vysvětlí padouchům, co jim následující den provede a to, jak se ten následující den doopravdy odehraje. (19.11.2022)

Dva góly, tak tenká je hranice mezi uznáním resp. (pomíjivou) slávou a definitivním zapomněním. Hlavička to je především černohumorná drobnokresba (pokřivených) charakterů jednoho maloměsta, prostřednictvím místního (fotbalového) ansáblu, kde se stírají (do příští Ne resp. zápasu) rozdíly mezi úředníkem, majitelem autobazaru, řezníkem, holičem, soudcem.... a také příležitost pro jednu dávno z(a)tracenou existenci k (sladké) pomstě za (ne)spáchaný zločin. A ano, souhlas, nekouknout se předem na jméno režiséra a neznat dopodrobna jeho filmografii, tipoval bych, že si Miloš Forman, před jeho emigrací do Ameriky, udělal malou odbočku do Francie a natočil lehce uvolněné apolitické pokračování jeho hořkosladké tragikomedie. S malou obměnou, tj; „studijní lokaci“ v podobě hasičského bálu, zde vystřídalo fotbalové hřiště s jeho zázemím. Jak vidno, lidská omezenost a malost skutečně nezná hranic. A vůbec nevadí, že, co se sportu týče, tak víc než čutání do balónu, se v tomto snímku šplhá. Po čem? Co je zrovna po ruce. Místní „Julie“ už totiž netrpělivě čeká, na svůj pravidelný zásun pardon přísun „lásky“ aneb SPOILER scéna (pro romant. duše) jak z pera mistra cechu W. Shakespeara, dějiství prvé: na balkóně Julie, pod ním nadržený tokající resp. vrkající holoubek, světoběžník Romeo- fotbalista, toho času bez angažmá, F. Perrin a jejich „štěstí“ bránící, chrápající hovado resp. předčasně se vrátivší manžel. Příběh zrady a následné pomsty tedy může začít. Výsledný resultát. Objektivně za (silné) 4*, ale subjektivně (i s přihlédnutím k faktu, že bych musel zapátrat hodně hluboko v paměti, kdy naposledy mi jakýkoliv snímek vykouzlil takovýto sladkotrpký úsměv na rtech) 5*. Avšak nostalgie stranou, kvalita skutečně neabsentuje. Zde je důkaz. Snímek se může opřít o jemný černý humor, pro mě zcela neznámého, sympaticky bezprostředního P. Dewaera, jistou nerušící režii a především inteligentní scénář, co psal sám život. Jako pověstná třešínka na dortu je tu potom krásná F. Dougnac aneb SPOILER, možná prohrajete dílčí (fotbalový) zápas, důležitější je však vyhrát ten životní, tj; (krásnou), pohodovou ženskou. Navíc tu ústřední melodii jsem si pobrukoval ještě notnou chvilku po skončení snímku. Nevím jak vám, ale mně (narozdíl od geniálních matematiků) tohle ke spokojenosti stačí. 90% P.S. dabing si (souhlas s kolegou dopitak) musely právě naše kapacity zvláštním způsobem skutečně užívat. Také je to na výsledku patřičně vidět. Zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): gudaulin [Special thanks: DaViD´82, on ví....] (25.06.2013)

Druholigový fotbalista je zatčen a neprávem obviněn ze znásilnění mladé ženy, která ho při identifikaci označí za pachatele. Jeho cílem je uprchnout, vyhledat svou údajnou oběť a vykonat čin, za který byl odsouzen... Rád bych si někdy tento zábavný tragikomický příběh vychutnal znovu - je to přece jen už více než 20 let, kdy jsem ho viděl naposledy. Snímek hodnotím na základě veskrze kladných vzpomínek, díky nimž mám Coup de tęte v paměti jako černohumorný a překvapivě chytrý film z fotbalového prostředí. (15.06.2006)

Jeden z přínosů k mapování francouzské společnosti, kde vyniká předčasně zesnulý Patrik Dewaere. Oprávněně má pocit křivdy, náhoda mu pomohla, že byl vytažen na výsluní maloměsta, a tak si může vyrovnávat účty s těmi, co mu ubližovali, co jím pohrdali. Přední v městečku jsou z jeho počínání vyděšení, vyvolává v nich značný strach a paniku, a těžko se vyrovnávají s novou situací a obnovují svoje EGA. Každý ví, podobně jako i Hlavička, že možnost vyrovnat si účty, je jen dočasná. Pak se vše vrací do normálu, většina lidských povah se nemění. Výsledně, pro Hlavičku, vše dopadá snad dobře, idylicky, neb si k sobě našli ve finále cestu dva lidi, ON a ONA, a film se s námi loučí v okamžiku, kdy jsou spolu šťastní. Zajímavosti: Francois Perrin není tak trochu sukničkář, Tohle nehezké slovo vymysleli určitě nějaké závistivé drbny, a Francois by se křivdilo, on jen navazuje občas hezký vztah k ženám, což je přece pro nezadaného muže s přirozenými potřebami po druhém pohlaví samozřejmostí. (01.06.2010)

Muž v ofsajdu vzupuruje... takřka neočekávatelným způsobem. Hořká komedie z pera Francise Vebera si poměrně svižně odsýpá v rytmu hravé titulní melodie s pískacím sólem a v průvodu ironického vyprávění hlavního hrdiny. Patrick Dewaere předvádí v hlavní roli svůj obrovský přirozený talent i charisma, role futbalisty a vášnivého záletníka s neotřelým postojem ke své nesnadné situaci mu nesmírně sedla. Dewaere opět potvrzuje, jakou velkou ztrátu pro francouzský film nasledujících období znamenala jeho náhlá sebevražda. Hlavička má v první řadě jediný velký cíl pobavit diváka a daří se mu to díky Dewaerovi i skvělému scénáři úspěšně, ale zároveň umí být vedle zábavy i nebývale kritická a otevírá na svou dobu odvážné téma, což si zaslouží speciální zmínku. Výborně jsem se u ní pobavil a po opakovaném zhlédnutí, kdy jsem film s úspěchem nabídl i svému kamarádovi, přihazuji zbylou hvězdičku. Sláva naším hochům, hip, hip, hip! Hanba naším sokům, hip, hip, hip! 85% (17.12.2020)