Káva a cigarety

Kafé a cigára je dokonalý sled příběhů, který propojuje jen to kafé a cigára. Příběhy na sebe nijak nenavazují a tak se na obrazovce děje stále něco jiného. A jeto naprosto dokonalý, v každé povídce nějaká hvězda, jako třeba Blanchett, Buscemi, Murray, atd... Ve filmu jde v podstatě o prd, je to konverzace většinou dvou lidí nad tím kafem a cigaretou. Některé příběhy jsou slabší(třeba právě s Blanchettovou mě nebavil) a některé jsou naprosto dokonalé(rapeři a Murray). Film je dostatečně zábavný a nenudí ale zase to není něco co bych si pouštěl každý den. (20.07.2010)

Jedenáct skvělých pohodových povídek, ze kterých dýchá aroma útulných zakouřených kaváren, což je ještě více umocněno černobílým provedením obrazu. Kafe a cigára je příjemný film, relaxivní, uklidňující a díky mnoha talentovaným komikům (Steve Buscemi, Roberto Benigni, Bill Murray) i zábavný. Stejně jako u všech filmů Jima Jarmusche, které jsem zatím viděl, ani zde nechybí v pozadí šmrncovní muzika. Některé z kapitol jsou sice "pouze" o té pohodě a chvíli povětšinou nerušeného klidu s cigaretou u kafe (Renée), v jiných se i přes jejich krátké trvání rozehrají brilantní souvislosti mezilidských vztahů (Cousins) a v některých se ukrývají byť bláznivá, přec báječná zamyšlení nad lidmi, životem a celým světem. Nikdy předtím mě například nenapadlo, že Země je vlastně obří vodič akustické resonance... na tom něco bude! Tento film rozhodně krásně vystihuje všechno to, co se tak obvykle odehrává, když se dva nebo více lidí sejde u stolu v kavárně a dá se do řeči. Každý v tom někde najde podobnost s vlastními zkušenostmi. Pravda, příběhy jsou při vzájemném porovnání poněkud nevyrovnané, některé mě moc bavily (Champagne), jiné zcela nezaujaly (No problem). Přesto, jimi všemi se nese stejná atmosféra - vůně kávy a kouř cigaret, a to zcela stačí k jejich spojení v kompaktní, dobře fungující celek. Kafe moc nemusím, raději si dopřeji šálek horké čokolády, ale při sledování tohoto filmu bych si tu kávu i s tím cígem s chutí dal. (21.02.2006)

Počáteční znechucení trapnou scénkou s Robertem Benignim se nakonec změnilo v příjemnou náladu, kterou může zlepšit asi jen kafíčko a cigárko (jsem nekuřák). Pokud mám něco vydzivhnout, tak je to dvojrole Cate Blanchett a vůbec celá scénka, Jack ukazuje Meg Teslův transformátor, Delirium a jasně nejlepší je Alfred Molina v příběhu nazvaném Bratranci? Jim jede! (10.05.2009)

Dlouho jsem se tomuto filmu vyhýbal, ani nevím proč. Snad proto, že jsem nikdy nepodlehl tomu mýtu o kafi a cigáru, k němuž se hlásí tolik mých přátel a známých (z nichž ostatně většina hodnotí tento film velmi vysoko, takže to asi úplně náhoda nebude). Ale nechme stranou úvahy o tom, jak moc se k sobě doopravdy hodí káva a cigarety - já na to mám svůj názor, a těžko mi ho někdo vymluví (ne, nehodí). Takže k filmu. Myslím, že je tak nějak pochopitelné, že má jako většina povídkových filmů rozkolísanou úroveň. Některé povídky jsou lepší, jiné slabší, přičemž každému se asi líbí něco jiného. Stejně tak mně se některé líbily víc, některé míň, přičemž ty lepší jsou zde sice početně upozaděny, ale zase jsou tak dobré, že překonají mdlý dojem z těch slabých. Ve výsledku bych to tak nakonec viděl na suverénní 4* - Jarmusch je bez debat klasik, a tenhle zajímavý experiment představuje sympaticky bezstarostnou oddychovku, která nakonec asi opravdu stojí za vidění. (01.09.2012)

Hromada nesúvislých poviedkových príbehov obsiahnutá prúdom bezvýznamných dialógov o dôležitosti našich stretnutí sa s potrebnými ľuďmi a o vyplnení prázdnoty. Jarmusch sa na nič nehrá, nebrnká na city, nevnucuje nám svoj individuálny prístup k divákovi. A hoci by tie "trefné" dialógy neschopné vymaniť sa z pôdy bezcitných narážok, dokázal vymyslieť i scenárista od vedľa, musím priznať, že je to prvý Jarmuschov film, pri ktorom som jednoducho neprotestovala a uspokojila sa s tým, čo mi pán režisér naservíroval. Okrem toho, Cate Blanchett v dvoj-role je úžasná. (27.07.2008)