Obsahy(1)
Dramatik, spisovatel a scenárista Jan Jílek, který v těchto dnech oslaví 75. narozeniny, napsal pro televizi mnoho úspěšných komedií (Láska jako trám, Dlouhá bílá nit). K oblíbeným patří i inscenace v titulní roli s Jiřinou Šejbalovou z roku 1969, jež s ironickou nadsázkou a hlubokým pochopením straní lidem, kteří dovedou vnést do všedního dne trochu humoru. Je to příběh babičky Marie, kterou chce její dcera znovu provdat, protože přivádí její poklidnou (a nudnou) úřednickou rodinu svými dobře míněnými, ale ztřeštěnými zásahy z míry. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (11)
Pět největších pozitiv filmu: Jiří Pleskot, Jiřina Šejbalová, Jiří Pleskot, Jan Jílek a Jiří Pleskot ()
Já jsem teprve dneska poznala, že jsem kromě práce ze života nic neměla. A vždycky, když jsem šla po mechu, tak mě něco bolelo. Bolelo to celej život, protože já jsem se života nikdy nenapila. Já jsem jenom tak usrkávala. Potřebovala jsem vypít moře a vypila jsem rybník. I s hastrmanem. Na první pohled obyčejná komediální taškařice o vhodném ženichovi pro činorodou babičku. Jenže! Jak se situace pomalu odvíjí, je jasné, že humor je tu vlastně přívažkem. Celek není bohužel úplně konzistentní, zejména vlivem scénáristické neukotvenosti, ale minimálně rozhovor Jiřiny Šejbalové a Bohuše Záhorského náleží k mimořádným okamžikům nejen této televizní inscenace, ale moderního českého herectví vůbec. ()
"My dva už jsme dost staří, viďte... A proto musíme šetřit časem... A tak bych rád přešel přímo k věci..." - "No, já si na poezii moc nepotrpím. Ale, abychom z našeho seznámení dělali takovouhle prózu, no, to si myslím, jak jsem stará, na to, že jsem ještě mladá!" Jiřina Šejbalová ve vrcholné formě (ostatně jako vždy) se skvěle sekundujícím spoluhráči v hořké, ale sympatické komedii ze života. ()
Československý televizní komediální film vyprávějící o babičce (J. Šejbalová), která žije v bytě se svou dcerou a zeťem a stará se jim o děti. Vzhledem k temperamentu babičky a pasivnímu chování obou rodičů lze očekávat neshody, které vyústily ve snahu babičku vdát a dostat ji tak z bytu. Ušlápnutého a dobráckého otce ztvárnil J. Pleskot a povrchní matku si zahrála A. Vránová. Následuje série pokusů o seznámení, kdy J. Šejbalová postupně odmítla životem zklamaného zoufalce J. Vojtu, sobeckého B. Záhorského, jenž se ze všeho nejvíc zajímal o výši důchodu své budoucí partnerky a chlípníka O. Sklenčku, kterého natolik rozdivočil výstřih A. Vránové, že se nestyděl po ní ihned vystartovat téměř před zraky její rodiny. Zcela jiný pohled na film nabízí závěrečná část snímku, v níž na návštěvu přijíždí druhá babička, tedy matka J. Pleskota, v podání H. Meličkové, významné slovenské herečky a umělkyně. Tato druhá babička se prezentovala jako ukázková semetrika, která má se vším problém a nic jí není vhod, přičemž J. Šejbalová a A. Vránová záhy opustili její nepříjemnou společnost, zatímco její syn se jí hanebně podbízel a lživě ji přesvědčoval o bezproblémovém chodu domácnosti. Doprovod této babičce z venkova tvořil strýček v podání J. Moučky, jenž na návštěvu přivezl demižon pálenky, z níž si notně naléval. Prestože se dílo J. Roháče tváří jako komedie a skutečně se nějaké vtipné scény najít dají, celkové vyznění se spíše blíží sociálnímu dramatu, jež popisuje soužití více generací v jednom bytě. ()
"Co na mě koukáš jako myš na hada?" nebo "Já ti dala dceru, tak bys mi mohl aspoň půjčit matraci" případně "On má ještě matku, no to by znamenalo, že bych měla tchyni, to po mně v mým věku nemůže nikdo chtít" Malá televizní komedie, chvílemi ztřeštěná, jindy ale i docela nepříjemně ironická a možná i moudrá. Záleží na tom, jak se to vezme. Jiří Pleskot každopádně v roli muže, jehož ničí tři fúrie. Tchyně, Manželka a Matka, triumvirát mocných, který nikdy nelze svrhnout. ()
Reklama