Taká zvláštna rodinka

Geniální a naprosto svérázná parodie na romány červené knihovny i na svět latinskoamerických telenovel, na krásnou literaturu s romantickým nádechem a vševědoucím ,,Vančurovským" vypravěčem, který pronáší úžasné věty typu: ,,Byl stálým členem rodiny, přes prázdniny, ráno před školou a přes většinu poobědí." Wes Anderson si modelový příběh o partnerovi, který je ,,téměř" před smrtí a vrací se po letech smířit se svou rodinou, propojil se silně synkretickými inspiračními zdroji a svým nezaměnitelným tvůrčím způsobem a ryzí osobitou poetikou staví před diváka doslova vizuální hody - všimněte si konceptů jednotlivých záběrů, té promyšlené kompozice vycentrované obvykle na střed záběru či na zlatý řez, vertikálních pohledů shora či monotónních krátkých jízd, spíše však statického obrazu, kde dynamika tvoří pozvolný střih několika stejně velkých polocelků (často se shodnou kompozicí) přímo za sebou či vsunování obrazového předělu - refrénu v podobě obálek knih (ve významové rovině symbolizující inflaci psaného slova ve světě zahlceném informacemi, kde všichni píší...). Typické je nadsazení, hyperbolizování většiny faktů i situací ( ,,Byla jsem bez muže 18 let..." ), což ale stojí v kontrastu s tím, že Wes záměrně utlumil herecký projev a hereckou akci téměř u všech zúčastněných, takže převládá výsledný dojem úsporně minimalistického a melancholického hereckého projevu (tomu se vymyká jen Gene Hackman) ... výsledkem je velmi osobitě působící statická mizanscéna. Příznačné jsou samozřejmě také bizarní postavy a zde též jistá aristokratičnost hlavního hrdiny (vyjádřená nomen omen Royal Tenenbaum, což je navíc úžasné praštěné jméno...). Samostatnou kapitolou je i excelentní hudební stránka, která je nosná i sémanticky a v druhém plánu v textech ukrývá spoustu relevantních informací... Wes Anderson je skutečný filmový génius a tenhle film je zřejmě jeho umělecký vrchol... Podobné filmy: Život pod vodou, Darjeeling s ručením omezeným, Jak jsem balil učitelku, Prosíme přetočte (19.08.2008)

Ingrediencie scenáristických nápadov, ochutené o atypický vizuálny štýl + čerešnička na torte v podobe obsadenia hercov na vysokej úrovni, tak s týmito surovinami pečie americký „Pekár” i režisér Wes Anderson už od nepamäti, a zakaždým ukuchtí absolútnu delikatesu, na ktorej si zvyčajne veľmi pochutnávam! Síce občas zabudne pridať prášok do pečiva, ako napríklad teraz, ale aby som len nekritizoval majstra od kuchyne, niekedy zase pripraví hotovú pochúťku s názvom - “Až vyjde mesiac”... _ Jednoducho je všestranný, väčšinou pracuje na jednej a tej istej téme, ktorú si vie spracovať rôznymi spôsobmi. Sledovať rodinu Royala Tennenbauma je balzamom na dušu, i keď okrem neho, nikto nejaví prílišný zápal po dobrej nálade, dalo by sa povedať, že sú poznačení všelijakými traumami z minulosti, z ktorých sa nakoniec spamätajú, znovu vykročia tou správnou nohou do nového dňa, ale pokiaľ tomu tak bude, Royal zažije „najhoršie” dni svojho života ? V podstate, sám si za to môže ! Vskutku, dosť ma to bavilo, sršalo to najdôležitejšími aspektami každého filmového diela, ktoré musí mať niečo do seba, a veru, že i malo ! Každému to zachutiť nemusí, ale pre tých jedincov, ktorí obľubujú takéto „dobrotky” , tak pevne verím, ako sa budú po spapaní oblizovať, zmyslový orgán bude mať zase neukojiteľný apetít, a tak vám teda zaželám - bon appétit... ! (02.03.2019)

Vůbec jsem to nečekal, ale Royal Tenenbaums je jeden z nejlepších Andersonových filmů. Jeho předchozí Rushmore mě příliš nezaujal a tak jsem se trochu bál, že i Royal Tenenbaums budou postrádat většinu toho pozdějšího andersonovského rukopisu. Opak je pravdou. Formálně brutálně vypiplané od první vteřiny, herecky nabušené a nádherně stylizované. Ovšem není to komedie (a trochu se obávám, že jako komedie byl film ve své době u nás distribuován). Anderson natočil hravý film o depresi a poškozených rodinných vazbách. Zní to prapodivně, ale je to přesně to, co k jeho výrazovým prostředkům perfektně sedí. Ten nostalgicky dětský náhled na něco, co je ve skutečnosti smutné a tíživé, mě originálním způsobem oslovuje a jitří ve mně divácký i kritický zájem. 8/10 (20.01.2020)

Dílo, kterým Wes Anderson přesvědčil, že je v současné době nejosobitějším režisérem, který si může dovolit zaplnit svůj film infantilními, sobeckými hrdiny a lidé mu to budou žrát. A přitom jsou ty postavy životnější a příběh pravdivější než všechna ta slzopudná dramata, kterými nás zásobuje každý okolo. Neopětovaná láska, rakovina, rozvod, drogy, mrtvá manželka, zašlá sláva. Stále však neskonale zábavně namixované. (30.08.2010)

Omlouvám se, Wesi, ale tentokrát jsem se s Tvým uměleckým záměrem minul. Jasně, má to vybroušený styl a je to skvěle obsazené. Jenže s Tvým stylem humoru i způsobem vyprávění si nevím rady. Nemusím filmu nutně rozumět, měl by mě ale něčím přitahovat. Tvůj kousek ve mě vyvolává lhostejnost. Považuju ho za mimózní záležitost, kterou jsem měl problém vůbec dokoukat. Takže zas někdy příště. Celkový dojem: 35 %. Mám pocit, že ses teprve hledal, protože o deset let později už jsi spáchal věci, které mě dokázaly dostat do euforie... (26.04.2018)