Le Retour à la raison
Return to Reason
Obsahy(1)
První film avantgardního režiséra Mana Raye je zároveň i prvním přiznaně dadaistickým filmem v historii kinematografie. Ironicky se jeho název překládá jako „Návrat k rozumu". Role hlavního dadaistického přístupu - náhody - se projevila i při samotné tvorbě filmu. Vůdce dadaistické skupiny Tristan Tzara totiž řekl Rayovi teprve den před promítáním, že by byl rád, kdyby režisér film dodal do programu. Man Ray zkombinoval narychlo několik hraných pasáží a svých „rayogramů" a snímek se skutečně promítal na posledním velkém dadaistickém večírku („Večírek vousatého srdce") 7. července 1923. Večírek pak skončil neslavně výtržnostmi z publika, které vyvolával Tzarův sok André Breton.
Narativní osu film nemá. Je kombinací živě natáčených pasáží (noční osvětlení na kolotočích, záběry nahého ženského těla) s „rayogramy" (nekamerové pasáže vzniklé osvitem drobných předmětů položených přímo na filmový pás).
(Hwaelos)
Recenzie (23)
Zajímavosti: Film vznikl tak, že k němu přišel den před literárním čtením - Dadaistickým festivalem Tristan Tzara s plakátem, kde mimo jiné bylo napsáno Film od Man Raye, ale Man Ray neměl nic natočeného, tak nakoupil různé hřebíky a podobně a osvětlil 30 metrů filmu a druhý den pustil... *** Při premiéře toho filmu na literárním čtení proběhla rvačka do které museli dokonce zasahovat i policisté. *** ()
Dadaismus na plátně. Avantgardní anti-film. Nemá smysl něco psát o nesmyslu. Želva, hrnek, auto. Mutující radiátor, milující jeho pantofli, se snaží o prolomení hříchu v neúporném sále plném trpaslíků. Pardon, nechal jsem se unést. Ve své podstatě je to celé hra. Hra s kontrastem a pohybem. S klavírní hudbou, která si hraje jen tak pro sebe. S erotikou i hřebíky. S rotujícím papírem. S divákem. S náhodou. S nesmyslem. Škoda jen, že z toho nečiší ani kapka nihilismu. ()
Myslím, že název bude spíše recese. Snímek úplně postrádá logiku, ale to je pro milovníky dadaismu a podobných uměleckých směrů to pravé. V druhé části filmečku se pořád něco točí, takže se z toho občas zatočí i hlava :o) Na úplném konci se takto otáčí i horní polovina ženského těla, neustále se noří do tmy a poté zase vynořuje. Tady se na to dá kouknout: http://www.youtube.com/watch?v=aVMb9Wuno08&mode=related&search= ()
Hmmm, takže oficiálne to všetko začalo s touto snímkou ? Dadaizmus a Avant garda kinematografií. Miešanie snového oparu je tu na prvý počin pomerne slušne spracovaný. Miešanie bielej a čiernej farby v epileptickom ošiali som teda nečakal. Až na pár takých nemastných-neslaných momentov je to špica. A ten koniec... na ten rok nevídaný počin ktorý trvá dlhšie ako krátky moment a je hlavne detaile, Ktorý robí to čaro. ()
Zrod filmového dadaismu, zajímavá obrazová sekvence. Pokud by u podobných filmů měl smysl popis děje, vypadalo by to asi takhle: hřebíky, zrnění, špendlíky, rýsováčky, negativy, cosi, žárovky, cosi, cosi, cosi, lunapark, ufo, cosi, tma, cosi, cosi, lampy, cosi, cosi, spirály, cosi, papír, vlas, drát, cosi, cosi, cosi, cosi (spoiler alert ), cosi co se sype, divná mřížka, stíny, cosi, cosi, kozy :-) Vše mimochodem rotuje, ubíhá, tak jako nelítostný, prchavý život... (endspoiler) Pěkná klavírní hudba Donalda Sosina, jinak mne nijak zvlášť neoslovilo. Dadaismus ve smyslu Tzary a jemu podobných mi to nepřipomíná obsahem ani formou, od dadaismu bych čekal spíše trhané cáry myšlenek, generující v hlavě náhodná čísla, a ne tyto poměrně ucelené záběry. Výtvarně je to docela podobné Ruttmannovým Opusům. Emak Bakia je mnohem zajímavější. http://www.youtube.com/watch?v=dNYhgcV3o-E ()
Zaujímavosti (1)
- Při premiéře filmu na literárním čtení proběhla rvačka, do které museli zasahovat i policisté. (Teodorik)
Reklama