Waterloo

Absolútna bomba! Takto má vyzerať historický veľkofilm! Žiadne zbytočné milenecké scény, žiadne smiešne počítačové triky , žiadne vymyslené vedlajšie postavy a ich príbehy, a žiadne trápne zábery na pár bojujúcich vojakov...Iba krv, pot a blato bitevného pola pri Waterloo. A hlavne historická vernosť: dokonalé kostýmy a tisíce bojujúcich štatistov - skutočne živých ľudí, nie nejakých naklonovaných počítačových figuriek... Úchvatný je hlavne stategický nadhľad nad bojiskom, a skutočnosť že samotnej bitve je venovaná celá hodina! (10.11.2010)

Skvělá ukázka toho, jak se točily monumentální bitvy v době dlouho před CGI. Ale i přes obdivuhodné produkční zázemí a Bondarčukovy nezpochybnitelné režisérské schopnosti, jejichž zásluhou jsou zde k vidění pozoruhodné spektakulární záběry s tisícovkami statistů, jde o poněkud chladnou rekonstrukci, která sice opravdu poctivě p(r)odává titulní událost, ale na hlubší prokreslení postav a dobového kontextu už jí mnoho prostoru nezbylo. Steiger je sice v roli Napoleona dostatečně výrazný (bez ohledu na sklony k mírnému přehrávání), ostatní postavy jsou ale v podstatě jen ploché figurky, které jsou zde pouze z nutnosti. Víceméně to platí i pro Plummerova Wellingtona (druhou hlavní postavu), který utkví v paměti primárně kvůli hercovu charismatu a nikoliv míře zajímavosti charakteru samotného. Možná filmu vyčítám věci, které pro jeho tvůrce nebyly příliš zásadní, pro mě jako diváka v případě seriózního historického velkofilmu ale význam (obvykle) mají. Jinými slovy - nedokážu si naplno "užít" epickou akci, když mi prakticky vůbec nezáleží na jejích účastnících. 70 % - vidět to v kině, pravděpodobně bych hodnotil výš. Na tv obrazovce ta velkolepost prostě nikdy naplno nevynikne. (06.11.2022)

Pro milovníky bitev luxusní záležitost, pro nás ostatní zajímavé ve své velkoleposti aneb Dva tisíce koní sovětského jezdectva to jistí. 1) K pochopení zobrazovaných událostí je třeba předem nastudovat historii bitvy, jinak se divák bude zmítat od jedné velkolepé scény ke druhé. 2) Film ve své době u diváků propadl - jasný důkaz toho, jak se divácká přízeň občas míjí s kvalitním dílem. Ovšem mě film taky moc nezaujal. Jako ilustrace historické události je ovšem skvělý. 3) Next to a battle lost, the saddest thing is a battle won. (17.09.2016)

Tak přesně takové by měly velkofilmy být: Velké! Skvělí herci, režisér, který se s tím zkrátka nebabral, dvacet tisíc komparzistů z řad Rudé armády, vynikající Rotův soundtrack... A pak samozřejmě TA bitva. Řež, kterou nám Bondarčuk ukazuje především jako souboj dvou stratégů, nemá chybu - záběry typu slow-motion útoku skotské kavalerie, "vítězného" pochodu francouzské Staré gardy nebo (věrohodně vystavěného) bojiště s perfektními formacemi snímaného z helikoptéry jednoduše nemají chybu. Steiger coby Napoleon skutečně válí (Už jen ta úvodní desetiminutovka!), Plummerův Welington je mu ale rovnocenným soupeřem. Vidět to v kině, by muselo být skutečně něco.__P.S. Levnoknižní DVD nabízí ohavné menu, lehce ořízlý obraz (není to naštěstí fullscreen, ale jak naznačují úvodní titulky, po stranách zkrátka kus filmu schází) vcelku obstojné kvality (ovšem žádný zázrak) a dá se snad i říci, že slušný zvuk. Zážitku to neuškodilo. (06.04.2011)

„Next to a battle lost, the saddest thing is a battle won..“ Bondarčukova velkolepě pojatá rekonstrukce jedné z nejslavnějších bitev historie působí i téměř po půlstoletí velmi čerstvě. Tisícovky komparzistů, kouřové clony při palbě artilerií, kavalérie v akci (zpomalený záběr skotské jízdy je přímo úchvatný) a nad tím vším taktické pokyny, štiplavé glosy a vnitřní monology dvou velkých vojevůdců (Plummer jako Arthur Wellesley neskutečně ruluje), které jako by dokreslovaly, že pokud nejste vůdce, jako jednotlivec nic neznamenáte.. Při tom všem válečném běsnění si nelze nevzpomenout na bitvu o dřevěný most u Sad Hill, Blonďáka a jeho „I've never seen so many men wasted so badly.“ Ideální by bylo, kdyby si Napoleon a vévoda z Wellingtonu sedli pod dozorem písaře a státního notáře ke stolku někde na dvorku sídla Hougoumont, postavili před sebe přesýpací hodiny nastavené na 30 vteřin a soutěžili v tom, kdo první nebude schopen říct nějaký vzletný citát, jizlivý bonmot či vojevůdcovské moudro. Vítěz bere vše, poražený prohrál napoleonské války. Sice by to trvalo několik dní a Rimmer by neměl u čeho vlhnout, ale představte si to množství ušetřených lidských i koňských životů, střeliva, fešných uniforem, slz matek a manželek a ještě by z toho byla pěkná kniha citátů.. (07.08.2017)