Letící šíp

Podobnosť s Tancom s vlkmi tam naozaj je, film má prvky, ktoré výrazne predstihli dobu, ale vojak Roda Steigera je skôr nesympatická postava, naivný nevzdelaný "sedlák" zaseknutý vo svojich predsudkoch. Film kazí najmä to, že končí práve vo chvíli, keď získa zaujímavejší epický rozmach a tvorcovia to ukončia slovami "každý nech si dopíše koniec príbehu sám", pričom tam malo skôr byť "prešvihli sme rozpočet a natáčací plán a ušiel nám scenárista, tak čau". (08.05.2018)

Film, na kterém se silně podepsal zub času, ale zase má pár kladů, pro něž jej nejde odepsat. Je to jak na houpačce, po opravdu drsném začátku následuje až hloupě obrozenecky patetická pasáž ideové hádky hrdinovy se starou matičkou, a na konci po skvělé bitvě podobně patetická pasáž, kde starou matičku nahradí indiánská squaw (!), která hrdinovy osvětlí základy všeamerického vlastenectví. Ale v kontextu své doby to byl asi film dost podvratný. Nejsou to civilizovaní Američané proti krvelačným divochům. Indiáni jsou zde jistě barbaři, ale vedle barbarských nectností mají i barbarské ctnosti, které často civilizovaným Američanům chybí. Ta v své době asi nezvyklá snaha o vyváženost a realističnost se nedá občas tomu filmu upřít. (28.03.2016)

Lehce nadprůměrný western, který bych však nedoporučoval divákům, kteří mají v rámci tohoto žánru jen základní "divácké vzdělání", tzn. viděli snad jen Leonovu dolarovou trilogii, Tenkrát na západě a Sedm statečných, příp. vinnetouovky. :) Letící šíp je dle mého názoru záležitostí pro skalní fanoušky westernů. Námět příběhu je zajímavý, zpracování není z nejhorších a výsledek tedy dokáže potěšit. Sám si umím představit, že bych si Fullerův film ve vzdálenější budoucnosti ještě zopakoval. (23.03.2020)

V "Letícím šípu" (lépe snad něco jako "Šípový běh") Fuller málo přesvědčivý a soudržný příběh vytvaroval do osobitého, plnokrevného a šlachovitého proindiánského westernu. Nad obsazením Steigera někteří kritici vrtěli hlavou, já mu jeho postavu věřil; Bronson a Montielová se pinoží na opačném konci herecké řady. (19.12.2021)

Zatím nejslabší Fullerův film, co jsem viděla. Přišlo mi, že klouzá po povrchu, aniž by šel do hloubky a že mu asi napsání scénáře moc času nezabralo. Možná se na nepříliš pozitivním zážitku podílelo i ozvučení v sále, kdy byl zvuk příliš hlasitý, takže si člověk mnohdy zacpával uši, aby nepřišel o zvuk, nicméně, i když odhlédnu od tohoto deficitu, na mém hodnocení se nic nezmění. Pozitivum - hudba. (02.07.2011)