Tvrdá osma

| Columbia Tristar | PTA maratón begins a Hard Eight je jasnou ukážkou toho, že to už mal v sebe vtedy. Možno nie až tak dejovo atraktívne a komplexné, ale dialógy aj tak dostatočne zaujímavé, aby ma to bavilo po celú dobu. Postavy zaujímavé (Philip Baker Hall je v tomto výborný), zápletka nie až tak, záver polo-uspokojivý. Aj tak je to ale spomedzi debutov dosť úctyhodný začiatok jedného z najvplyvnejších režisérov súčasnosti. Viac TU. | Hodnotenie: 6/10 | (02.04.2022)

Svůj debut PTA neudržel pohromadě. I při své na režisérovy poměry skromné stopáži to nezvládlo udržet mojí pozornost a posledních dvacet minut už jsem jen doufal v nějaký konec. Ten je nakonec překvapivě silný, ale už se mu nedaří znovu nastartovat můj zájem. Bohužel jde jen o nedotaženou historku, co až příliš dlouho nechá tápat, o čem vlastně je. (11.12.2012)

Každý režisér musí mít svůj debut a především u vyhlášených režisérů je velmi zajímavé sledovat jejich posun od jejich prvotiny po nejnovější snímky. Pro Paula Thomase Andersona byl jeho první snímek právě Gambler neboli Hard Eight. Už u Gamblera je poté vidět výrazný Andersonův styl, přesto je ale na Gamblerovi poznat, že to není v rámci jeho filmografie vrchol a především, že má k dokonalosti víceméně opravdu daleko. Už u svého režijního debutu PTA předvedl svůj silný režisérský rukopis a především dokázal, že hlavní síla jeho filmů tkví v jeho scénářích a následně v do rolí skvěle padnoucích herců. U Gamblera je to především perfektně zvolený Philip Baker Hall, který se stal tím hercem, který nikdy nebude hvězdou ale filmový divák u něj začne tušit povědomý obličej. Je tu výborný John C. Reilly, velmi dobrá Gwyneth Paltrow, skvěle padnoucí Samuel L. Jackson a především Philip Seymour Hoffman. Sice jen ve formě camea, jeho scéna je ale nejenom nejlepší scénou filmu ale zároveň definitivně položila základy proto aby se stal Hoffman Andersonovým dvorním hercem, kterého PTA obsadil do většině svých filmů do doby Hoffmanovy smrti. Ohledně Gamblera mám především dramaturgické výtky a to především co se týče faktu, že i když film trvá pouze 100 minut tak je vlastně v několika momentech vyloženě tempově mrtvý. Velký plus dodává závěr filmu, který v sobě má sílu a funguje jako to správné emocionální vyvrcholení všeho toho co se dělo předtím. Předtím je tu několik vyloženě přetažených sekvencí a někdy film obsahuje vyloženě taková místa, která ani nepůsobí nějak výrazně pocitově. Dost možná je na vině fakt, že měl být film brutálně z původní verze zkrácen a místo delší a smysluplnější verze dorazila verze tato, která má sice silný emoční závěr, všechno předtím je ale oproti tomu úplně studené a bezcitné. Už u Gamblera je poznat, že je PTA člověk co má talent. Silný schopnosti u psacího stolu, silnou režijní ruku a velmi ukázkově umí pracovat s hereckým ztvárněním jednotlivých rolí. To všechno dělá z Gamblera dobrý film, který ale zároveň má spoustu chyb a řadí se společně se Skrytou vadou k těm nejslabším Andersonovým filmům. Ve finále ale vlastně ani ne tak proto, že by byl Gambler špatným filmem. Spíše proto, že PTA poté chytil novou vlnu a začal (většinou) točit filmařské povedené až výborné pecky. Gambler tak slouží především jako slušná ukázka toho jak tento režisér začínal a rozhodně to není film, který by se měl Anderson pokusit smazat ze své biografie. Zároveň ale rozhodně ani zdaleka nejde o jeden z nejlepších režijních debutů všech dob.... (29.08.2020)

Když nasadíme artové dlouhé záběry a dialogy o ničem, nesvědčí to o noirovosti. Svědčí to prostě o snaze natočit artový film s dlouhými záběry a dialogy o ničem, kde doufáme, že prostředí (zde kasin) vytvoří samo tu správnou atmosféru. Do toho dáme pár zdrchaných existencí, únos, pistole, to by bylo, aby to nezabralo. Jenže ono to postrádá nějakou nosnější myšlenku, a nejen to, postavy se co chvíli chovají jinak, než před chvílí, a ty vymyšlené extrémní situace jsou zde nakonec spíše k smíchu, protože nevyplývají ani náhodou z potřeb a charakterů postav. Navíc je to skutečně celé natočeno hrozně nudně a ta proklamovaná pointa nijak překvapivá v podstatě není (když se nad tím člověk od začátku zamyslí, je mu i skoro jasná). (20.09.2012)

Anderson natočil ako jeden zo svojich prvých filmov povedzme že typického predstaviteľa americkej nezávislej produkcie. Prekvapiho ho neodmietli veľké hviezdy, takže sa film dostal do širšieho povedomia divákov. Ťažko hladať v trilerovom scenári realistickosť, je to žánrový film, ktorý zrejme hľadal inšpiráciu aj u Tarantina. No a taktiež nie je tak preafektovaný, ako Magnolia. Videl som ho dvakrát. (20.05.2012)