Zbohom buď, láska moja

Nadprůměrná adaptace patrně nejslavnějšího Chandlerova románu. Mitchum sice není Boothe (který mi vždycky připadal jako Marlowe nejlepší), ale své role se zhostil s tím správným výrazem detektiva drsné školy. Jeho Marlowe je patřičně houževnatý, ironický a hlavně vždy jednající podle svých morálních zásad. A tak to má být. (01.07.2007)

Film dobře vystihuje pro Marlowea typická 40. léta a celá atmosféra je zdařilá a nese se celým filmem až do zajímavého závěru, scénář se povedl a relativně zachovává věrnost předloze. Režie je kvalitní a herci také. Robert Mitchum, i když trochu starý, Marlowea zahrál dobře. Hudba je skvělá a také kamera je velmi nadprůměrná. Komentář napsán 4.2. ve 14:43 (2009). (20.08.2008)

Najprv som videl staršie spracovanie, ale toto Richardsovo sa mi zdalo o level lepšie. Možno menej atmosféry, ale viac realistické a odvážnejšie. Hláškujúce a silne cynické očko v hlavnej postave ostalo, Mitchum bol však na rolu už pristarý. Opäť som sa trochu strácal v množstve postáv a určitej prekombinovanosti príbehu, aj keď ten nenudil. Rolu postavou veľkého Bizona si zahral Jack O'Halloran, divákom známy ako nemý mimozemštan zo Supermana 2. (Ne)zaujme aj maličká rola Stalloneho. (01.03.2020)

Neznam Dicka Richardse, ale tohle se mu prilis nevydarilo, rekl bych... Film se knizni predlohy drzi pouze pomerne volne, presto zadny zasadni moment nechybi. Potesila Sylvia Miles v roli Jessie Florian, a nejlepsim momentem filmu je, kdyz dostava Marlowe (Mitchum) fackovanou od Kate Murtagh... :-) To jsem se fakt pobavil, ale na jeho miste bych samozrejme bejt nechtel... 4- (15.03.2010)

Román jsem nečetl, a i kdyby, ... porovnávat, myslím, není na místě. Ovšem atmosféra a hudba tohoto filmového zpracování mě osobně příjemně překvapily. Obsazení v jednotlivých rolích je pro mě nadmíru přijatelné a stáří herců je zvolené přiměřeně stáří literární předlohy. Zkušené "tvrdé detektivní chlapíky" té doby v Americe přece snad ani není možné si představovat jako mladíky nadupané zkušenostmi a drsností. Vždy platí: naše vlastní představivost při čtení jakékoliv literatury je poněkud odlišná od představivosti scénáristy a režiséra, kteří se snaží o vyjádření ducha a atmosféry té které knihy ve svém filmovém zpracování. A je to pak o tom, jak moc nebo málo se naše představivost shoduje s tou jejich a nakolik se přizpůsobíme. (06.10.2008)