Death Race 2000

Doufal jsem v kaskadérské orgie, ale je to jen laciná šaškárna postavená na provokativním nápadu s řídkým dějem nastavovaným zbytečnými vstupy moderátorů, s legračně nadesignovanými a zrychlovanými autíčky, jalovými dialogy a přiblblým humorem, kde se občas přejede nějaký hadrový panák a vystříkne červená nebo některá z krásek ukáže kozy. Trochu mi to připomnělo pozdější a výrazně lepší Útěk z New Yorku. Sly - rok před Rockym - tu vyfasoval jednu z hlavních a úsměvných rolí. (15.04.2020)

Ze začátku se mi to jevilo jako hovadinka pro pobavení, ale představa ideálů a zničení sadistického světa ovládaného smrtí a brutalitou se mi jeví jako výborný scénář tohoto snímku. A důkaz toho, že lidem se brutalita stále zamlouvá, je i to, že se tímto filmem nechali inspirovat tvůrci hry Carmageddon, která se stala velice úspěšnou (30.08.2008)

100% Americký plnokrevný smysl pro humor? Přejet doktory a doktory místo uprostřed ulice vystavených nemohoucích důchodců určených k eutanazii. Frankenstein si usmyslel, že nyní je řada na doktorech, ačkoli tím přišel o bonusové body za starochy. "Měl jsi zajet do toho skautského tábora, jak jsem ti říkala" - "Zkusil jsem to. Víš, jak se ti smradi míhají?" "Jestli se ti smradi rozutečou, zkus jít po té matce s dětmi." A mnohé další perly v téhle komedii plné smrtících autíček a sličných sexy navigátorek... Naprostá šílenost. Ale prvních asi 30-40 minut i zábava, když to člověk bere s rezervou a užívá si právě té nesmyslnosti. Bohužel směrem ke konci už je té chorobomyslnosti příliš. (26.10.2012)

Fantasmagorická sci-fi Cesta gladiátorů 2000 platí současně za jeden z nejproslulejších i nejosobitějších počinů z produkce Rogera Cormana, potažmo jeho společnosti New World Pictures. Pojednává o budoucnosti, kde se ventilem frustrací mas a současně nástrojem udržování moci diktatury stala krvavá silniční hra, v níž řidiči alegoricky vytuněných sporťáků za potlesku davů likvidují neopatrné chodce. Režisér Paul Bartel, který později proslul černou komedií Eating Raoul (Konzumace Raoula, 1982), sice uposlechl Cormanův požadavek, aby ve filmu bylo co nejvíce krvavých výjevů, ale současně brutalitu provázal se černým humorem a jízlivou satirou, které charakterizují jeho tvůrčí styl. Na druhou stranu snímek můžeme vidět jako vyšinutý konglomerát dobových trendů brakové kinematografie. Natáčení podnítil ohlas připravovaného dystopického filmu o futuristických gladiátorech Rollerball (1975). Cesta gladiátorů 2000 tedy jednak zapadá do sedmdesátkové módy pesimistických sci-fi jako Soylent Green (1973) či Zardoz (1974), ale také mezi automobilové filmy. Tento klasický žánr brakové kinematografie zrovna zažíval boom a Corman byl jedním z řady producentů, kteří se na něm svezli. Poté, co automobilovými honičkami vyztužil několik svých retro gangsterek jako Big Bad Mama (Velká zlá máma, 1974) či Crazy Mama (Šílená máma, 1975), přesedlal na čistokrevné automobilové komedie plné honiček a bouraček jako Eat My Dust (V prachu za mnou, 1976) či Grand Theft Auto (Ukradené auto, 1977). Zatímco tyto tituly povětšinou upadly do zapomnění, Cesta gladiátorů 2000 se díky své bláznivé premise i hereckému obsazení stala jedním z nejznámějších děl brakové popkultury. V devadesátých letech z ní vyšli tvůrci kontroverzní videohry Carmageddon a v novém tisíciletí se dočkala oživení v sérii Rallye smrti (Death Race, 2008 – 2012). V současnosti Corman produkuje vlastní remake Death Race 2050. [psáno pro LFŠ 2016] (03.07.2022)

Už dlouho jsem se takhle nepobavil jako u týhle naprosto absurdní a odvázaný jízdy. Perfektní hlášky se tam střídají s porušováním těch největších kulturních tabu a ty fatality to celý jenom krásně podtrhujou. Mojí favoritkou byla samozřejmě Matilda Hunská se svastikou na helmě, kterou hned v úvodu vítali fanoušci horečným hajlováním, ale parodie toho gangstera v podání mladýho Stalloneho byla taky výtečná. Koneckonců tahle postava byla nahláškovaná asi nejvíc a jako největší villain filmu mě Sly prostě bavil - střílení starým thompsonem po fanoušcích Frankensteina nebo dělovka do ksichtu tý jeho přitroublý navigátorky byli jen dvě špičky velkýho ledovce surovýho humoru. Paradoxně nejslabší postavou byl ten Frankenstein v podání Carradina, kterej mě vůbec nebavil, ale za to můžou Francouzi... (08.09.2016)