Fargo

Fingovaný únos, dva magoři, kteří ho spáchali, ňoumovitý prodavač aut, který si ho objednal, panovačný tchán, který má zaplatit výkupné, těhotná šerifka, která má odhalit stopu a mrazivé počasí, které sere kdekoho. Léta páně 1987 se to ve státě Minnesota tak nějak stalo. Jenže to celé odstartuje tím, že si jeden packal na tak zásadní věc obstará dva jiné packaly, navíc s velmi násilnickými sklony. A z rychlých peněz z výkupného se stane hon za několikanásobnou vraždu. Joel režíruje, Ethan produkuje, společně pak bratři Coenové píší scénáře. Vše dělají s nemalým elánem a radostí, vyžívají se v černém humoru, v sarkasmu a divákům nechávají prostor pro vlastní fantazii. A takřka pokaždé ze svých herců vymačkají maximum, stejně jako ze svých stálých spolupracovníků (patří mezi ně třeba NIKDY Oscarem neoceněný kameraman Roger Deakins). Z dvojice maniaků Steve Buscemi a Peter Stormare jsem slintal, z režie tentokrát tak úplně ne!! A plešoun pro Frances McDormand je mi poměrně velkou záhadou!! (06.11.2017)

Přesně tak, zputniku: "Události nabírají směr, který si vlastně nikdo nepřeje.“ Právě proto mi to připomnělo Zbytečnou krutost. Čekal jsem něco v tom stylu, taky jsem se částečně dočkal, ale nebylo toho moc. Málo krvavé? Málo kruté? Ovšem smysl filmu vystupoval na povrch čím víc se blížil konec. Závěrečný monolog šerifky. Carter Burwell. Dva největší klady. (17.08.2005)

POMO to vystihl přesně. Fargo je určitě skvělým snímkem, u kterého chápu ty nadšené ohlasy či řeči o nějaké kultovnosti, ale… k plnému počtu mi stále něco chybí. Holt Coenovi nejsou má krevní skupina a zřejmě i nikdy nebudou, nicméně to nic nemění na faktu, že obsazení mají vždy skvělé. Macy, Buscemi, Stormare (jehož charakter na mě udělal větší dojem, než ten přeceňovaný Bardem). Takže podtrženo sečteno, vše sedí jak má, ale chybí mi nějaká zásadnější scéna, kterou bych si (opravdu) zapamatoval. 80 %. (30.12.2010)

Technicky poměrně zdatné (brutální akční scény), hudebně působivě minimalistické a v druhé polovině je film i napínavý a zábavný, ale hlavní problém mých výtek je asi v režii. Nejsem ten typ, co by z Coenovského humoru slintal. Právě naopak. Leze mi neskutečně na nervy a občas mi některé scény z filmu přišly, jako lehká vykradačka Tarantinova stylu. (01.07.2005)

Hulvátsky patetickej, buranskej nátěr, a setsakramentsky účinnej. Selská logika, pokaždý pětkrát trpělivě zopakovaná, kdyby snad někdo neslyšel dobře napoprvý, ačkoli nic důležitýho se neříká. Všechno prostě jenom nad smaženými vajíčky, horkým kafem a mezi vaťáky a sněhulema spěje ke svýmu završení, stejně jako těhotenství, a stačí dělat si svý bez oslnivýho glamouru a na zbytek počkat, protože boží mlejny melou hlavně mezi prosťáčkama a nejnebezpečnější věty jsou ty bez plnovýznamových slov: ou jéah, aha-a! ***** Mimochodem, skvěle vybalancovaný výsměch i pocta vidláctví, obracející hroty vidlí i vůči všem sofistikovaným thrillerům, načančaným zápletkám a oslavám hrdinství, když se tu předvádí, že stejný mechanismus šlape prostě v každém prostředí, jen někde se s tím míň nadělá: těhulka milá ženuška a shodou okolností místní policistka jde bez cavyků sama s pistolí zatknout zabijáckého Frankensteina, kterýho bez cavyků vystopovala a kterej právě na samotě u lesa dělá ze svýho parťáka jelita, protože to holt k její práci patří, a čím dřív s tím pohne, tím dřív bude doma, aby se mohla stulit k paťatému mužíčkovi a sledovat na National Geographic příhody ze života hmyzu, protože mezi všema těma rekvizitama obalů od čipsů, vyšívaných deček a mastných pohlazení má pocit nefalšovaný jistoty domova a ví svý, aniž by o tom uměla rozvitýma větama vyprávět. ***** A hlavně: tohle je poprvé, co pamatuju, aby úvodní předznamenání, že nějaký film je natočený podle skutečné události, bylo organickou součástí jeho cynického humoru - bravurní je, jak to je hned na začátku jasné, ještě bez obrazu, jak to samotné prohlášení rozesmívá čistě tím, jak je formulováno, jakou patetickou melodií podkresleno a jak provokativně a sebejistě vyzařuje z plátna, na němž víme, že se bude odvíjet film bratrů Coenů, takže je rovnou jasné, že to je drsný vtip, který se celý filmem ponese, aby ho správně zabarvil: a taky že ano, s každým dalším záběrem rozměry toho cynického žertu úctyhodně nabývají a palčivě nabírají na síle, připomínáte-li si během sledování, že "na přání pozůstalých byla sice jména postav změněna, ale z úcty k obětem byly jinak události zachyceny přesně tak, jak se odehrály". Geniální tah, který měl konečně koule někdo využít, a další políček filmovému průmyslu, který z podobných triků tak rád těží u senzacechtivého publika. (09.01.2015)