Zaklínač

Pěkné, pěkné ... Příšery sice nepříšerné, děj takový syrový, což není na škodu naopak, místy neucelený, občas divně sestříhaný, ale měl zvláštní kouzlo, které mě udrželo dostatečně pevně, abych ho celý dala až do konce. Zhruba tři stejné hudební motivy, provázející celý seriál, byly povedené a opravdu se tam hodily. Taky cítím, že nebýt Michala - zaklínače, nemělo by to takový šmrnc. Herci ve vedlejších rolích příjemní, nikdo mi tam vyloženě nevadil a klobouk dolů před herečkami, které se odvážily na ostro a že jich bylo! Chlapům se to mluví, ale pokud nekoukají na porno, tak jsem snad ještě neviděla v žádném jiném filmu, že by šli a ukazovali své hadí doupě a zadek máme všichni stejný. UPOZORNĚNÍ: vy, kteří jste seriál ještě neviděli a nebo si už nepamatujete vo co go, nečtěte obsahy! Hodně prozrazují, dá se říct, že téměř celý děj každého jednotlivého dílu. (07.02.2018)

Přes oprávněné Galadrieliny výhrady musím uvést, že i tak je seriál sevřenější a hutnější než jeho filmová shrnutina. Klady pro mne převládají i za těchto okolností. V rámci svébytného polského kulturního fenoménu, před nímž v případě jeho vrcholných projevů smekám s nanejvýš pokornou úctou, to znamená skvělý výkon Zebrowského, jehož mimořádnost získává na kvalitě právě v souvislosti s Galadrielinými kritickými postřehy, a dále slovanskou kvalitní adaptaci jinak zatím pouze západoevropsky uchopeného žánru. Slovanská i baltská problematika jsou i nám ovšem stejně, ne-li ještě více blízky. Ozvuky mýtů i některých vědeckých dohadů jsou zvládnuty na vysoké úrovni již v literární předloze a v tomto ohledu nic nezměnila ani Brodzkého režie. Polský seriál svým způsobem nahrazuje mnohé, co v našem osvojení domácích bájí fatálně chybí. Sapkowského téma snese v našem kontextu srovnání s tvorbou Beneše-Třebízského (zejména historický román DAGMAR o významné dánské královně, starší dceři Přemysla I. Otakara), Jiráskovou (STARÉ POVĚSTI ČESKÉ) nebo Štorchovou (LOVCI MAMUTŮ, NA VELKÉ ŘECE). Víc než čestně tento "VĚDMÍN" obstojí v porovnání s americkou produkcí typu různých HERKULŮ a PÁNŮ ŠELEM a srovnání snese i s francouzskými ASTERIXY a OBELIXY. Lehký žánr má jednu prožluklou vlastnost: není velkým uměním a v tomto ohledu ho vymezuje i svébytná poetika. Císař nemusí být vždy nahatý; někdy není jen suprasalónně oblečený. I to se může stát. (28.03.2008)

Přestávám se na cokoli těšit. Protože jestli moje těšení se bude mít za následek pokaždé to, co čekání na seriálovou verzi mých oblíbených příběhů, je to jediný způsob, jak si uchovat zdravý rozum. Veliká Melitelé! Nevěřila bych, jak je možné z životné, jiskřivé, vtipné i mrazivé předlohy, která je díky skvělé akci i dialogům k adaptaci na plátno nebo obrazovku jako stvořená, udělat tenhle výcuc bez chuti a bez zápachu. To už chce vážně kus umění. Nebýt hlavního hrdiny, neváhala bych to kopnout směrem odpad, ale pravda je, že Zebrowski asi nějaké zaklínačské schopnosti má. Aspoň si jinak neumím vysvětlit, že jsem vydržela čtyři díly, navíc konfrontována s děsivým Marigoldem, připomínajícím víc zkrachovalého sedláka než okouzlujícího barda, a Yennefer, zřejmě nějakou kletbou změněné z jedovatého havranovlasého vampa s ledovými fialkami místo očí v naprosto nepřitažlivou ženštinu. Můj otec vždycky básnil o tom, jaké jsou v Polsku přitažlivé ženy, ale Zaklínač by mě skoro přiměl veřejně obvinit mého zploditele ze lži a pokud se v celé zemi polské nenašlo něco hezčího, tak polským mužům věru nezávidím. Na druhou stranu hlavní hrdina si umí poradit nejen s trikově dost zoufalými příšerami (budiž, Polsko není Hollywood), ale i s divákovou ochabující pozorností a semtam se objevila i dýchatelnější atmosféra. Ovšem celkově je televizní verze Zaklínače spolu s bratry Kaczynskými důvodem, proč naše severní sousedy pomalu přestávám mít ráda. (07.08.2007)

Tohle je příšernost. Z tolika materiálu by neměl být vůbec žádný problém vytvořit něco poutavého, nebo alespoň trochu zábavného. No, očividně někde problém nastal. Díly jsou povětšinou dost nudné, vleklé, ubohá špetka humoru se objeví asi jen jednou... Takovýto seriál nemůže zachránit ani charismatický Michal Žebrowski, nic. Když má i počítačová hra stokrát lepší příběh, asi bude něco špatně... (25.02.2014)

Zpočátku jsem coby čtenář vynikající předlohy nebyl dvakrát nadšen napomádovaným blonďákem v hlavní roli, ani typicky polským zpracováním, ale nějak brzy jsem si zvykl. Seriál občas působí trochu jako Osada havranů a začalo se mi to líbit. Dokonce včetně, jak to trefně nazval canakja, „zabíjení plyšáků“. Jak tu ještě někdo další napsal, Zebrowski je mazák; na jeho popojíždění koňmo krajinou a osamělém posedávání po hospodách stojí velká část úspěchu seriálu, který je jinak docela slabý. Je to zkrátka celé spíš taková srdcovka. (22.05.2011)