Aberdeen

„Jak se menuješ?“ - „Kaisa.“ - „Kaisa…to je hezký jméno. Co znamená?“ - „Zeptej se jeho, to on měl ten zkurveně skvělej nápad.“ Téma mě nijak zvlášť nelákalo, díval jsem se hlavně kvůli režisérovi a hercům. Moland mě i napotřetí potěšil, a přestože Vzkaz v láhvi a Boj sněžného pluhu s mafií řadím výš, Aberdeen o mnoho nezaostává. Jednoduchý děj táhnou suverénně vpřed ústřední postavy otce a dcery. V případě Švéda jsem se dočkal potvrzení kvality a jeho alkoholik opravdu byl maximálně věrný, ale překvapila mě Lena Heady, nejen výkonem, ale i hlasem, protože takhle rozkošný přízvuk jsem zaznamenal snad jen u Kelly Macdonald (měl bych víc zapátrat v její rané filmografii). Jinak je tahle road movie dle očekávání dojemná, ale nezaznamenal jsem citové vydírání. Tu a tam se člověk i (hořce) zasměje, ostatně „sbližování“ dcery a otce je dost bouřlivé (a nechtěl bych u něj být osobně jako Clive). Hodnotím solidními 4*. „Určitě nepotřebuje doktora?“ - „Doktorů se bojí.“ - „Jak to můžeš vědět?“ - „Je jako ty. Bojí se všeho skutečnýho.“ (09.06.2019)

Aberdeen je hodně povedené psychologické drama, které nabízí zajímavý pohled na komplikovaný vztah vážně nemocné matky, otce-alkoholika a kapánek odtažité dcery, jenž je má (proti své vůli (?)) přívést znovu k sobě a přetrpět si mezitím bolestnou cestu, z níž nevyvázne nezměněna. Snímek je to syrový, určitě je velmi realistický, neobsahuje žádnou zbytečnou kličku... Vztahy jsou zde, jak to bývá i v běžném životě, složité a mimo jiné se s nimi do námluv vtírá i bezvýchodnost. Skvělý výkon podal Stellan Skarsgård, jehož alkoholové blbnutí bylo tak přesvědčivé, že bych byl ochotný věřit jeho vrozenému notorismu..:-) Nezbývá než si přát, aby nikdo z nás nemusel jezdit do nějakého svého Aberdeenu, protože tahle cesta byla svým způsobem až nepříjemně depresivní...**** (02.12.2006)

1. Mám rád road-movie. 2. Mám rád psychologicky laděné filmy. 3. Mám rád realisticky (byť někdy syrové a drsně) ztvárněné filmy. 4. Mám rád kvalitní filmovou tvorbu. 5. Mám rád skandinávskou tvorbu. A všechno toto mi snímek ABERDEEN nabídl. A nabídl toho ještě podstatně více. Jako „bonus“ přidal například zajímavé zamyšlení nad destruktivními následky alkoholismus (absence sebekontroly, ztráta sebeúcty i úcty od druhých etc.). Poznámka: Stellan Skarsgård coby věčně opilý otec Tomas se své role zhostil vskutku s plnou vervou. Takhle nějak si představuji „ubíjející“ alkoholismus - závislost, která ničí nejen samotného „notorika“, ale také jeho (nejbližší) okolí. (16.09.2003)

Road movie o zblížení dávno nevideného otca a dcéry. Cez strasti spoločného cestovania a flashbacky do radostne stráveného detstva k otepleniu dávno vychladnutých citov. Umelo vykonštruovaná zápletka (so snahou o prirodzenosť) a snaha zapôsobiť dojímajúcim humorom ožranského otca sú značne nevierohodné a posúvajú celý film od autentickej rodinnej drámy skôr k oslave prosperujúcich častí Európy, tak rozličných a predsa blízkych. Vtipná európska road movie ani náhodou (takou je napríklad belgická Aaltra). (10.09.2004)

Lena Headey se mi po Sarah Connor Chronicles tak zprotivila, až jsem si říkal, že získat zpět mé sympatie pro ni nebude zhola možné. Aberdeen však všechno změnil. Když se postaví vedle hereckého velikána, tak je vidět že i ona umí zahrát. Aberdeen je pravdivým pohledem na obyčejný a hlavně skutečný život, jaký vede "průměrný" člověk. Rozvrácená rodina, hádky, otec alkoholik, matka na smrtelné posteli, dcera "děvka" a feťák. Je smutné, že až díky rakovině je rodinka znovu pohromadě. A ani nyní není nouze o rodinné dramata. Otec se stále utápí v alkoholu, dcera se i přes otcovu snahu komunikovat chce jen hádat, aniž by na to vlastně měla právo. V Aberdeenu nejsou kladné charaktery, i když se o to ke konci snaží (možná se jim to v poslední pětiminutovce přeci jen podaří). Ne, i přes jasný posun v chování postav k lepšímu v sobě mají zakořeněnu špatnou povahu - viz otcův útěk s prázdnou peněženkou, či dceřino představení se záchytkou. A proto se mi film líbil. Takhle nějak to ve světě chodí. Nikdo se na povel nezmění. Nikdy. (16.05.2008)