Aberdeen

„Jak se menuješ?“ - „Kaisa.“ - „Kaisa…to je hezký jméno. Co znamená?“ - „Zeptej se jeho, to on měl ten zkurveně skvělej nápad.“ Téma mě nijak zvlášť nelákalo, díval jsem se hlavně kvůli režisérovi a hercům. Moland mě i napotřetí potěšil, a přestože Vzkaz v láhvi a Boj sněžného pluhu s mafií řadím výš, Aberdeen o mnoho nezaostává. Jednoduchý děj táhnou suverénně vpřed ústřední postavy otce a dcery. V případě Švéda jsem se dočkal potvrzení kvality a jeho alkoholik opravdu byl maximálně věrný, ale překvapila mě Lena Heady, nejen výkonem, ale i hlasem, protože takhle rozkošný přízvuk jsem zaznamenal snad jen u Kelly Macdonald (měl bych víc zapátrat v její rané filmografii). Jinak je tahle road movie dle očekávání dojemná, ale nezaznamenal jsem citové vydírání. Tu a tam se člověk i (hořce) zasměje, ostatně „sbližování“ dcery a otce je dost bouřlivé (a nechtěl bych u něj být osobně jako Clive). Hodnotím solidními 4*. „Určitě nepotřebuje doktora?“ - „Doktorů se bojí.“ - „Jak to můžeš vědět?“ - „Je jako ty. Bojí se všeho skutečnýho.“ (09.06.2019)

Ústredné duo je vynikajúco obsadené a Skarsgård aj vynikajúco hrá. Lena je tiež dobrá, no vystačila by si len so sexepílom; Skarsgårda aj tak neprehrá. Preisnerova hudba tradične emotívna a nájde sa pár silných okamihov, ktoré utužujú dojem z kvalitného filmového zážitku a hereckého koncertu jedného herca. Celkovo veľmi dobrý nadpriemer, ale dalo sa to podať trochu záživnejšou formou. 75% (21.04.2013)

Road movie je dost pofidérní žánr - v naprosté většině případů dopadne jako nesourodý slepenec okamžiků bez dramatického oblouku a pointy. Právě proto přitahuje jako magnet scenáristické břídily, kteří si můžou splácat dvouhodinový, bezkoncepční tok myšlenek a říkat tomu "záměr". "Aberdeen" patří k těm nečetným šťastlivcům, kterým se z té potenciální nehody podařilo vymanévrovat - i když to bylo párkrát o fous. Hodně mu v tom pomohly bezchybné výkony Leny a Stellana v hlavní roli a uhrančivá Preisnerova hudba, hlavní linku příběhu zajímavě obohatila postava dobráckého řidiče kamionu (Ian Hart). Mínusem je trochu nedbalá psychologie Kaisy, která v jednotlivých segmentech "nelícovala" (trochu zmatený motiv s prací a šéfem, naprosto zbytečná a rušivá opilecká scénka v autě a v nemocnici). Po škobrtnutí v závěrečné čtvrtině ale přichází poměrně silný, i když trochu kýčovitý konec, takže plná spokojenost. Dobro došli na Jadran. Uzavřu kruh: Je jen málo road movies, na které mám chuť se kdykoliv podívat ještě jednou - tohle je určitě jeden z nich. (08.03.2014)

Taková syrová nezávislačtina o závislostech. S alkoholismem se prostřednictvím naprosto dokonalého výkonu Stella Skarsgarda do slova  a do písmene nesere. Jeho alkoholik  není nijak přikrášlovaná lidská plačtivá troska, která ačkoliv lítost vzbuzuje až v poslední řadě, tak je prostě otcem své dcery a jako diváka vás donutí Moland, a  právě zcela jinak než laciným dojímáním, s ním soucítit a v poslední scéně i těm silnějším (ale aspoň minimálně vnímavým) musí přejít mráz po zádech.  Headey jako dcera špatných rodičů rovněž vynikajicí a její vztek a bolest, kterou léčí tu větší tu menší špetkou kokainu jsem ji  žral i s navijákem.  Láska  je ... odpovězte si každý pochopitelně sám, jak je ctěná libost, já říkám prostě ... když ti na tom druhým záleží.  Tečka.  A pět hvězd. (09.10.2023)

Typicky skandinávské téma alkoholismu, s typicky brutálním ztvárněním (otec alkoholik, dcera, co se taky umít pořádně napít respektive sjet kokainem ... ), se zřetelnou dávkou nadsázky až sebeironie. Prostě něco extra. A je jedno, že to není tak úplně syrová realita, vždyť se nejedná o dokument, takže si film může dovolit -tady hodně negativně zmiňovanou- "vykonstruovanou" zápletku. Těžiště a poselství tohoto filmu netkví v této zápletce, nýbrž v pocitové rovině filmu. A to, že se lidičky v tomhle filmu chovají absurdně, vždyť o tom to je! (20.01.2006)