Lovec jeleňov

Najděte si na stěně bod. Nejlépe nějakou vadu omítky, šmouhu po malování či nerovnost. Barevné stěny s vícero vadami výhodou, vychutnáte si následující tři hodiny daleko intenzivněji. Natáhněte si budík tak, aby zazvonil přesně za 183 minut. Zafixujte očima výše zmíněný objekt a civte na něj až do zazvonění budíku. Těm méně osvíceným z vás, kteří by tu hloubku a intenzitu nechápali, je povoleno najít si body dva a občas mezi nimi těkat očima. CRRRRRR! Tak to byl Lovec jelenů, moji drazí... Abych tedy příliš nekřivdil, ruleta je výtečná. Můžete se tedy zhruba v polovině na deset minut zadívat z okna, ale poté ihned šupky dupky zpět na zeď!!! (18.05.2010)

Je mi trochu s podivem, že v době, kdy ještě neexistovalo mnoho válečných filmů z Vietnamu (vím o jednom), se Lovec jelenů vydal hned tou alternativní cestou, tedy nesoustředil se ani tak na válku samotnou, jako na její důsledky a vliv na lidi. První housle v něm nepochybně hraje propracovaná psychologie postav, ty jsou dobře napsané a ještě lépe zahrané (De Niro + Walken)... Jako blesk z čistého nebe udeří válka nejen do lidiček ve filmu, ale i do diváka, neboť po dlouhatánském vykreslování předchozího života postav se jedním ladným střihem přepneme přímo do zvěrstev Vietnamu a "kultovní" nedobrovolné ruské rulety, která když už nezničí život okamžitě kulkou, tak ho aspoň zdevastuje následujícím psychickým traumatem... Nic proti tříhodinovým filmům, ale první třetina, zejména svatba, určitě nemusela být tak zdlouhavá. Na svou dobu je Lovec Jelenů úžasné dílo, ovšem pozdější Stoneoův Narozen 4. července ho, troufám si říct, překonává (i když samozřejmě ne ve všem). 8/10 (08.09.2008)

Na tento film jsem se těšil možná více než na většinu známějších a možná i lepších (i když o tom se dá pochybovat). FIlm, který sází na dokonalé herecké umění nejen Roberta De Nira, Meryl Streep, ale i na opravdu úžasného Christophera Walkena. Ten tu předvádí, ikdyž má méně času na plátně než Robert, že neni o nic horší než jeho slavnější kolega. Film vyprávějící o komunitě přistěhovalců (myslím, že padne slovo Litva, nejsem si jistý přesně), kteří se rozhodnou bránit svou novou vlast. Jeden se ožení dva dny před odjezdem do Vietnamu a na jeho svatbě, jsou všichni naposledy opravdu šťastní.... Od té doby se hodně změní ... Všichni se změní.... Jejich společný lov na jeleny je neuvěřitelně krásná ukázka výpravy, kamery a přesné režie. Vietnam je tu dost nečekaně velmi krátce. Jsou zde jen ty nejdůležitější momenty, které ovlivní psychiku ze všeho nejvíc (není důležité jak se sem dostali, ale jde o to co to s nimi udělá). Scény z vodního vězení, kde se hraje ruská ruleta, jsou děsivé, velmi silné, depresivní a napínavé. Střídání rychlých pohledů kamery na dva proti sobě sedící hráče hodně přispívá ke stupňování napětí. Návrat všech kamarádu je u každého odlišný. Jeden raději zůstane v nemocnice pro veterány, aby nebyl přítěží a neublížil své manželce(amputovali mu nohy). Druhý zůstane ve Vietnamu a posílá kamarádovi peníze a třetí se jako jediný vrátí do města, do komunity.... Hodně rychle zjistí, že se nezměnil jen on, ale všechno, každý je trochu jiný. Návrat do společnosti není jednoduchý a hlavně chce splnit svůj slib. Vrací se do Vietnamu najít svého kamaráda. Nalézá ho .... Poslední scéna je snad legendární. Ruská ruleta se svým nejlepším přítelem je asi nejsilnější scéna filmu a závěr scény je nečekaný (každý to tu píše.... ale vidět to ... ztuhnete ;-)). Tento film vykresluje povahu lidí, psychickou stránku, která se mění tím co kdo prožije. Nesází na obrovské bitvy, ani hodně krve. Je to jeden ze tří nejlepších filmů o Vietnamu (hned vedle apokalypsy a čety) . Každý z těchto filmů tvoří kus Vietnamu a kus lidí co tam šli. Nikdy asi nepochopíme jaké to je válčit a žít ve Vietnamu, ale tyto tři klenoty nám to přibližují. Hudba je úžasná (cavatina jako ústřední melodie je nádherná). Délka filmu není ke škodě, ale to se musí vidět, to nejde jen tvrdit. Tento film stojí za to.... (18.02.2005)

Miluju Lovce jelenů. Neznám lepší a uvěřitelnější film o přátelství a traumatu, které navždy mění život těch co jej prožijí. Když jde parta Mikea a Nika po práci do hospody na panáka, nevidím bandu herců, ale letité kámoše, kteří v životě nemají moc krom sebe samých. Naprosto dokonalých scén a témat je ve filmu celá řada: dvacetiminutová svatba (kterou nesledujete, ale jste v ní) , ruské rulety (obě dvě), Mikeův návrat domů a nakonec pohřební hostina v Johnyho baru... Mě ty tři hodiny vždycky utečou jako voda. 100% (29.10.2006)

Napínavá a mistrně ovládnutá hra s očekáváním a dojmy. Dlouhý úvod prodchnutý decentními náznaky budoucího vývoje není vůbec na škodu, dovoluje divákovi lépe se sžít s postavami a intenzivněji vnímat náhlý a "brutální" střih do vietnamského pekla. Snímek se může pyšnit značně realistickým pojetím, což bez okolků přisuzuji na vrub přirozeného nasvícení, nehereckého (tudíž geniálně úsporného) herectví a improvizací zavánějícího scénáře (rozuměj obyčejného, ale silného). Cimino navíc skvěle pracuje s překvapujícím momentem, stejně tak s výraznou dokumentaristickou stylizací. Vilmos Zsigmont se pro změnu skví za kamerou. Ke všemu dobrému bych ještě mohl připočíst zásadní politický a lidský rozměr - aspekty, které od roku 1978 neztratily nic ze své výpovědní hodnoty a naléhavosti. Shrnuto a podtrženo, Lovec jelenů (artové válečné drama velkorysého civilního i metrážního rozměru) lze bezesporu zařadit mezi nejzásadnější díla světové kinematografie a je nepsanou povinností každého filmového nadšence nenechat si jej ujít, následně podrobovat analýze a přemýšlet nad ním. (05.09.2008)