Lovec jeleňov

Na tento film jsem se těšil možná více než na většinu známějších a možná i lepších (i když o tom se dá pochybovat). FIlm, který sází na dokonalé herecké umění nejen Roberta De Nira, Meryl Streep, ale i na opravdu úžasného Christophera Walkena. Ten tu předvádí, ikdyž má méně času na plátně než Robert, že neni o nic horší než jeho slavnější kolega. Film vyprávějící o komunitě přistěhovalců (myslím, že padne slovo Litva, nejsem si jistý přesně), kteří se rozhodnou bránit svou novou vlast. Jeden se ožení dva dny před odjezdem do Vietnamu a na jeho svatbě, jsou všichni naposledy opravdu šťastní.... Od té doby se hodně změní ... Všichni se změní.... Jejich společný lov na jeleny je neuvěřitelně krásná ukázka výpravy, kamery a přesné režie. Vietnam je tu dost nečekaně velmi krátce. Jsou zde jen ty nejdůležitější momenty, které ovlivní psychiku ze všeho nejvíc (není důležité jak se sem dostali, ale jde o to co to s nimi udělá). Scény z vodního vězení, kde se hraje ruská ruleta, jsou děsivé, velmi silné, depresivní a napínavé. Střídání rychlých pohledů kamery na dva proti sobě sedící hráče hodně přispívá ke stupňování napětí. Návrat všech kamarádu je u každého odlišný. Jeden raději zůstane v nemocnice pro veterány, aby nebyl přítěží a neublížil své manželce(amputovali mu nohy). Druhý zůstane ve Vietnamu a posílá kamarádovi peníze a třetí se jako jediný vrátí do města, do komunity.... Hodně rychle zjistí, že se nezměnil jen on, ale všechno, každý je trochu jiný. Návrat do společnosti není jednoduchý a hlavně chce splnit svůj slib. Vrací se do Vietnamu najít svého kamaráda. Nalézá ho .... Poslední scéna je snad legendární. Ruská ruleta se svým nejlepším přítelem je asi nejsilnější scéna filmu a závěr scény je nečekaný (každý to tu píše.... ale vidět to ... ztuhnete ;-)). Tento film vykresluje povahu lidí, psychickou stránku, která se mění tím co kdo prožije. Nesází na obrovské bitvy, ani hodně krve. Je to jeden ze tří nejlepších filmů o Vietnamu (hned vedle apokalypsy a čety) . Každý z těchto filmů tvoří kus Vietnamu a kus lidí co tam šli. Nikdy asi nepochopíme jaké to je válčit a žít ve Vietnamu, ale tyto tři klenoty nám to přibližují. Hudba je úžasná (cavatina jako ústřední melodie je nádherná). Délka filmu není ke škodě, ale to se musí vidět, to nejde jen tvrdit. Tento film stojí za to.... (18.02.2005)

Velenudný rozjezd (svatba, lov) se po přesunu do Vietnamu změní v parádní drama (ruská ruleta v zajateckém táboře), které sice po návratu domů zase upadne do nudy, ale na konci se film ještě zablýskne vynikající scénou, kdy de Niro hraje naposledy ruskou ruletu s Walkenem. Bez rychloposuvu bych ten film nikdy nedal. Holt, Cimino. (16.10.2006)

Přiznání uživatele: Čekal jsem osm let než to řeknu. Tohle je nejlepší film, který jsem ve svém životě viděl v kině. Budu rád, když se to změní, ale mám za to, že už nejspíš ne. V roce 2012 jsem byl poprvé na festivalu v Krnově. Od té doby se tam snažím jezdit každý rok, protože mám za to, že lidsky i filmově pro mě nic lepšího neexistuje. Mám rád uzavřené světy, americkou kinematografii, halloumi a pohraničí. A taky jsem trochu konzerva. Tehdy nám jej pustili v sobotu večer. Kino bylo narvané, úvod zdůraznil, že kopie je blow-up a trochu načervenalá, promítač to založil a jelo se. Často se přistihnu, že lituju, že jsem tolik filmů zkonzumoval tak brzo a tak hromadně, že už sem tam z archivů musím hodně dolovat. Ale pak si uvědomím, že jsem jich hodně nepochopil a vždycky si je můžu pustit znova. Tedy ne pustit, ale objevit a prožít. To byl tehdy i případ Lovce jelenů, kterého jsem jako mladší dal ve filmovém klubu na ČT2 a jako spousta lidí jsem myslel, že to snad nikdy neskončí. Tentokrát to ale fungovalo jinak. Vzpomínám si, jak se mi na několika místech chtělo brečet, jak jsem nevěděl co dělat s tou neskutečnou tenzí, kterou jsem s těmi lidmi zažíval a jak bylo v sále to absolutní, hrobové a hodně napjaté ticho až do konce závěrečných titulků. Takový společný prožitek jsem zažil jen párkrát v životě a vím, že se mu v mých očích v rámci umění nic nevyrovná. Ten film ve mně zůstal. Ukázal mi tehdy něco, co jsem si ani nedokázal představit, a to jak lehce, trvale a ne zrovna k dobrému se může změnit lidský život. Ukázal mi hodnoty o kterých jsem předtím nepřemýšlel. Ukázal mi válku jinak, než jsem ji do té doby vnímal. Šli jsme se po projekci obratem opít. Pamatuju si kamarádku, která jako první promluvila a řekla, že musíme jít na panáky. A stalo se. Nemluvili jsme o tom, příliš jsme to neanalyzovali, ale věděli jsme, že jsme spolu něco zásadního prožili. Jsem a budu za to vděčný. A možná si Lovce jelenů někdy pustím znova a budu zase tancovat na stole a pokoušet se o zpěv „Can’t také My Eyes of You.“ (09.04.2020)

Je jedno, že toho moc nenatočil a že v pozdější fázi své tvorby prokazoval jistou stagnaci. Stačily tři filmy – LOVEC JELENů, NEBESKÁ BRÁNA a ROK DRAKA, aby se Michael Cimino stal v mých očích jedním z největších světových filmařů 20.století. Je strašná škoda, že Cimina divácké nepochopení a finanční potíže později zdeptaly natolik, že ztratil tvůrčí jiskru a uzavřel se do sebe. Budu parafrázovat filmového kritika Jaroslava Bočka při jeho hodnocení ´Markety Lazarové´ a napíšu, že ´Lovec jelenů´ a ´Nebeská brána´ jsou zjevení, obrovité balvany, které tu vyrostly a náhle pohnuly našimi filmovými a estetickými měřítky. Ciminův film je vyprávěn pozvolna, v celé své epické šíři, jakou můžeme vidět třeba u stěžejních děl Davida Leana. Ruská ruleta, ve které se hraje přímo o životy hlavních postav, je tu jakousi metaforou války a člověk se musí jenom pousmát nad nepochopením ze strany Jane Fondové, která Cimina obžalovala (samozřejmě neprávem) z rasismu a „podkuřování“ vládní garnituře. __PS: Díky bohu za blu-ray technologii. Na modrém nosiči vypadá Lovec jelenů oproti vyblité dvd edici přímo fan-ta-sti-cky. (09.04.2014)

Válka v tom teda abych pravdu řekl příliš není, nebo rozhodně není natolik nakolik bych já chtěl. Začátek filmu se úděsně táhne, ale je důležitý pro další vývoj filmu, to co dělá filmem tak slavným není film samotný, ale jednotlivé nezapomenutelné scény, které se opravdu musí vidět, a až pak pochopit, jinak je to ale podle mě zdlouhavá a relativně i průměrná výprava do světa oblkopeného válkou. Fakt, že v první hodině filmu se toho moc neděje mě totiž docela znechutila, aby mi pak ukázala, jak z diváka umí vyrejžovat napětí až do samého dna, kde jsem propotil triko a po skončení filmu ho mokrý musel jít usušit. Jenže válečný film si mě má získat akcí, a nejen akcí, také hlavně okolím, tak jak to ukazuje Coppola v Apokalypse. V lovci jelenů, když si vzpomenu na ruskou ruletu, je to sice dost, ale pro celkový objem filmu hodně málo. Vždyť je přes tři hodiny dlouhý...Rozhodně jsem ale rád, že jsem tento film mohl vidět. Sice jsem byl trochu zklamán tím vším, ale jinak jsem se i přesto skvěle bavil, po první hodině nudy určitě až do konce. (18.10.2008)