Vítejte zpět, pane McDonalde

Sugoi desu ne! Tak dobre som sa nenasmial už dávno! Fantastická japonská komédia o dramatizácii scenáristickej prvotiny ktorej autorkou je bežná žena v domácnosti do podoby rozhlasovej hry. Prevedenie scenára do želanej podoby nie je však také jednoduché, ako sa zdá, hlavne keď si hviezda v hlavnej úlohe zmyslí, že jej postava musí byť Američanka, a v okamihu sa zo snahy o kvalitnú hru stáva fraška. V jednej z vedľajších úloh vystupuje aj Ken Watanabe, známy vďaka filmom ako Počiatok, Batman začína, Posledný samuraj či Listy z Iwo Jimy. (15.12.2013)

Málokedy sa znižujem k jednoslovnému komentáru, ale v tomto prípade urobím výnimku: KRAVINA. Žiadnym iným slovom nedokážem opísať svoje zhnusenie na touto trápnou komédiou, pri ktorej sa mi na tvári neobjavil ani náznak úsmevu. Možno, keby to nakrútili kedysi vo Francúzsku alebo Taliansku? Ale to japonské poklonkovanie, ktoré v iných japonských filmoch bezproblémovo tolerujem, ma rozčuľovalo do nepríčetnosti. Jediné, čo ma ako tak zaujalo, bola postava starého ruchára. Inak dopozeranie toho filmu považujem z mojej strany za číry masochizmus, ktorý by som nemal podceňovať. (06.07.2013)

Existuje celkem dost filmů ze zákulisí divadelních představení, televizních pořadů či natáčení filmu, ale mimo část Švankmajerova Hmyzu si nevzpomínám snad na žádný film o přípravě, realizaci a vysílání rozhlasové hry. Takže o to víc mě úvod dalšího filmu z dílny Kóki Mitaniho potěšil netradičním tématem a prostředím. Bohužel to také byla jedna z mála věcí, co mě na této údajně geniální satirické komedii skutečně potěšila, protože záhy nastoupil poněkud mdlý styl, do něhož se dlouho ne a ne dostat. Stejně jako do zpočátku rafinovaně skrytého humoru, který se později proměnil v neskrývanou frašku plnou často nevtipně bláznivého humoru s vesměs trapně strojeným podáním. Jako jeden z mála světlých bodů jsem vnímal herce namlouvajícího titulního Donalda McDonalda (dle titulků Takehiko Ono), který na mě svým vystupováním a projevem působil i výjimečně vtipně coby Japonec ponášející se povahově na osobnost hrdého amerického občana. Jinak když se dívám na zdejších 81% a převažně nadšené komentáře, nevím, zda je chyba ve mně a nedokážu se naladit na styl konverzačního humoru v podání Japonců, ale už druhý večer po sobě šla velká část humoru viděného Mitaniho filmu mimo mě... a to jsem si po tolik skvělé Vysoké školy smíchu myslel, že KM bude tvůrce přesně pro mě – teď začínám mít spíše pocit, že Vysoká škola smíchu zůstane pro mě z jeho tvorby spíše světlou výjimkou. [50%] (16.04.2024)

Přepisovat scénář za běhu se nemusí vždy vyplatit. Přesvědčil se o tom už Jíša, kterému přepsali jeho Trhák, přesvědčí se o tom i mladá autorka Miyako Suzuki. A právě českou klasiku měl zřejmě nakoukanou Koki Mitani. Zaměnit kulisy z filmového štábu na živé provedení rozhlasové hry přidalo do schématu asijskou nostalgii. Zaplnil studio absurdními postavičkami (zde se najde spousta styčných ploch s naším Trhákem či Životem v oblouznění) a nechal je samostatně žít. Škoda, že jsou někdy příliš vidět divadelní kořeny režiséra, který nechává herce totálně přehrávat. Jistě záměrně a úmyslně, ale mě to stoprocentně nesedlo. 70 % (09.11.2009)

Na první pohled jen hřejivá, trochu bláznivější, oddechovka, na pohled druhý skvěle napsaný a natočený komediální masterpiece. Film je unikátní svým skvěle dávkovaným humorem, ten je naprosto výhradně konverzační ala klasické ztřeštěné (screwball) komedie a i přes svou ulétlost se vyhýbá lacinějšímu slapsticku. Chytlavý scénář nenechá vydechnout a do 103 minut toho vtěsná opravdu spousty. Brilantní výkony napříč početním obsazením. Pobavá i jediná současná hollywoodská star Ken Watanabe v malé ale přesto skvělé roli truckera. (29.05.2015)